Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vocaď pocaď Petra Holce: Nechme naše dálnice stavět mafii, Němce nebo Rakušany

Vocaď pocaď Petra Holce: Nechme naše dálnice stavět mafii, Němce nebo Rakušany

Když jsem se nedávno vrátil ze severoitalského Terstu, poprvé se mě kamarád po návratu nejdřív nezeptal, jak jsem se tam měl, ale jaká byla cesta zpátky. Dobrá, kdyby na mapě nebylo Česko, odpověděl jsem. Itálii i Rakousko totiž přejedete komfortně i bezpečně po dálnici a nebýt rakouského strachu z vyšší rychlosti, než je stovka, tak celkem i rychle. Navíc rakouská dálnice nějaký čas dokonce vede téměř k české hranici.

Jenže hned za ní vypukne pravý masakr připomínající ukrajinský Donbas. Novou rakouskou dálnici vystřídá stará dobrá E55, jejíž číselné označení jako by odkazovalo k maximální rychlosti, jíž tu vyvinete i ve ferrari (nemluvím o sobě). Zaprvé totiž vede obcemi i městy a zadruhé je věčně ucpaná. Dálnice D3 začíná až za Budějovicemi a po 50 kilometrech, postavených za 30 let (průměr 1,66 km na rok) od oficiálního zahájení výstavby, pro jistotu zase skončí. Ze 172 kilometrů je v provozu pouhá necelá třetina a hotovo nebude ani za 10 let.  

Česká dálniční infrastruktura, což je mimochodem vzhledem k dokončeným kilometrům protimluv, je samozřejmě velká národní ostuda a symbol naší postkomunistické zaostalosti. Do Česka lze ze Západu po dálnici vjet jen na Rozvadově a od Drážďan, jenže i slavná D8 nám trvala zhruba stejně dlouho jako 50 kilometrů D3. A to jsme ji nakonec ještě museli kvůli nebezpečí propadu částečně otevřít jako nedálnici, čemuž říkáme zlaté české ručičky. Možná i díky nim se nejen D8 musela záhy po svém otevření opravovat. Chyba v materiálu, řekněme.

V roce 2018 máme postavit 18 kilometrů dálnic, další hezký číselný symbol. Nic ale není definitivní, protože nejefektivnější v (ne)výstavbě našich dálnic bývají různé ekoteroristické spolky jako Děti Země. Z výstavby dálnic je dnes velký politický boj, za současný bídný stav ale můžou hlavně ODS, ČSSD a KDU-ČSL, které se přes dvacet let střídaly u moci. Těžko říct, kudy jejich ministři dopravy jezdili, autem ale určitě ne. Jinak by si totiž museli všimnout, že se naše silniční i dálniční síť zle rozpadá a nové kilometry nepřibývají.

INFOGRAFIKA: Modernizace D1INFOGRAFIKA: Modernizace D1autor: Reuters

Aspoň že nám ale po nich zbyly PR fotky z poklepávání na různé „základní“ šutry. Nejznámější je, jak už to u nás bývá, ta s lehce vláčným Milošem Zemanem u šutru na D47 – nápadně připomíná jeho současný čínský management. My Češi se rádi posmíváme Itálii za mafii, jež se spojuje i se stavbou italských dálnic. I zkorumpovaná Itálie má ale perfektní síť dálnic, jejíž většinu navíc vystavěla v době, kdy byla mnohem chudší než my dnes. A navíc jich spousta vede Apeninami, což vyžaduje drahé i technicky sofistikované tunely a mosty. My se dodnes neumíme vypořádat s kopečky Středohoří.

Italové v tom ale nejsou sami: k výstavbě dálnic se krátce po válce dokázala odhodlat většina západoevropských zemí a dokonce na ně našla i peníze. My jsme se zatím odhodlali jen k tomu, že teď najednou kvůli dotacím EU zazáplatujeme všechny rozbité okrsky, po nichž jsme dávno neměli jezdit. Nedávno týdeník Economist taky napsal, že Česko před časem vypadlo i z projektu transevropské vysokorychlostní železnice spojující Skandinávii se sicilským Palermem. Díky naší neschopnosti nás vlak objede Německem.

Těžko říct, proč dálnice tak neumíme. A zvlášť, když jsme je už před druhou světovou válkou začali stavět jako jedni z prvních států na světě. Do dálnice se dokonce pustil i zlínský průmyslník J. A. Baťa, který navrhl páteřní komunikaci napříč Československem. Celou trasu nechal vypracovat za vlastní peníze a projekt schválily i úřady. Vše ale utnula nacistická a komunistická historie. Za 40 let svého teroru komunisti postavili opravami nyní zrušenou D1. Plus pár rychlostních silnic připomínajících kvalitou testovací dráhu pro terénní náklaďáky.

Česko urgentně potřebuje závazný investiční plán na stavbu dálnic, jaký kdysi USA svým výnosem zajistil prezident Dwight Eisenhower. To byl mimochodem konzervativní republikán, kdybyste zase slyšeli naši pravici, že něco takového je komunismus. A protože je vše potřeba urychlit, jinak Česku hrozí zánik automobilové dopravy, zde je můj dálniční plán: zopakujme Klausovo právní zhasnutí z raných 90. let a zavřeme na chvíli všechny ekoteroristy, co blokují stavbu dálnic. Jejich činnost stejně dávno měla být trestný čin.

A pojďme v EU příkladem liberalizace služeb, jíž chceme od Západu. Přiznejme si, že líp než dálnice umíme pivo a turistické stezky, a prostě jejich stavbu svěřme Italům, Němcům a klidně i Rakušanům. Italové umí nejlíp mosty a tunely, Němci perfektní povrch a správný sklon zatáček i nájezdů a Rakušané… Pravda, ti své kvalitní dálnice blokují omezením rychlosti, aspoň jsou ale v jejich stavbě rychlejší než my. To už jsou ale i Poláci, kdybyste to náhodou nevěděli.      

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1