Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vocaď Pocaď Petra Holce: Nezírej na mě, nebo tě udám!

Vocaď Pocaď Petra Holce: Nezírej na mě, nebo tě udám!

Tak rychle došlo na to, na co dojít muselo. Poté, co se i díky kampani MeToo stali i z předních amerických herců a producentů sexuální predátoři, co loví nevinné herečky i další ženy, přišla společnost Netflix s nápravným opatřením. „Cvičení proti harašení“, na které je prý firma „hrdá“, zakazuje členům jejich filmových štábů, aby na sebe vrhali pohledy delší než pět sekund. Wow!

I v pionýru jsme kdysi měli povolených šest vteřin. Jen jsme v létě na táboře nesměli do jednoho spacáku s holkami. Ano, jistě: jde o Ameriku, zemi extrémů; Bůh, kvéry, porno, puritáni, nechutně bohatí i chudí, ti všichni tu žijí vedle sebe a občas jim z toho trochu hrábne. Amerika vždy reaguje na extrémní věci extrémně, což nikdy nedopadá dobře. Prohibice, Vietnam, Irák i další, ve všech těchhle věcech byla medicína ještě horší než nemoc. Americký prezident přísahá na bibli a pak si v práci hraje s někým jako Monica Lewinsky. Nebo se rovnou jmenuje Donald Trump a chlubí se osaháváním žen.

Ne, nechodím po městě s rozepnutým poklopcem a nedělám ženám neslušné návrhy. Pořádek musí být. Nejen herec Kevin Spacey to samozřejmě nejspíš přehnal, když během své práce a taky díky vlastnímu vlivu údajně sexuálně lovil všechno, co mu přišlo pod ruku. Řekněme, že se choval až moc bohémsky i na jinak bohémské prostředí. A mocný filmový producent Harvey Weinstein vždy vypadal jako horší postavy z Farga i dalších jeho temných filmů. Takže kdo se teď může divit, že se tak i choval a že i on skončil s reputací Spaceyho?

Netflix to ale zřejmě přehnal i na Ameriku, kde mnozí uctívají státní či firemní autoritu podobně jako kdysi v komunismu, jen u toho bývají líp oblečení. Firma totiž kromě zírání, které je nově oficiálně „nechutné“, zakazuje i delší objímání a flirtování. A kdo se ho dopouští, toho mají kolegové prostě v rámci kolegiality bonznout. I to se nápadně podobá totalitnímu bonzáctví, jak o něm psal nejen Milan Kundera. Mnozí zaměstnanci Netlixu, kteří zatím na rozdíl od vedení firmy zůstávají příčetní, si proto z nového firemního kódu dělají spíš legraci: zírají na sebe, počítají při tom do pěti a pak se odvrátí.

MeToo samozřejmě zasáhlo i do Česka, kde se jako obvykle zvrhlo do ironie a parodie. „Když se někdo slušným, korektním a zajímavým způsobem dvoří ženě, tak se rozhodně bát nemusí. Bát by se měl ten, kdo ono dvoření obejde a spolehne se na to, že má nějaký jiný prostředek, třeba moc určovat výši platu či ovlivnit kariéru,“ vysvětlila v Respektu policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Jistě: jenže mnozí muži dvoření neobcházejí; jen se prostě dvoří s vědomím své nadřízenosti a čekají proto, že neskončí jen u dvoření.

A pravda, mnohé nejen sekretářky s tím nemají žádný problém a na oplátku čekají, že pak už nebudou jen sekretářky. Nic není zadarmo. Problém většinou nastává, když sekretářky zůstanou: sex se mění ve znásilnění. Navíc je ironie, že MeToo přichází právě z amerického showbyznysu. Právě Hollywood kdysi stvořil roli pohledné blonďaté podřízené, co tak ráda flirtuje s šéfem. Muži i ženy tyhle role hráli, protože jim to přišlo normální. Ze života, napsal by filmový kritik.

Nejen Madonna se kdysi veřejně svěřila, že svůj očividný hlasový deficit v začátku kariéry kompenzovala u jistého šéfa gramofirmy očividným přebytkem jiných věcí. Nelituje toho. „Zločin vytvoří neblahé tajemství mezi pachatelem a obětí. Toto tajemství lze prolomit tím, že oběť přestane mlčet,“ řekla taky Čírtková. Proč ne. Záleží ale i na „neblahém tajemství“ a také na tom, proč údajná oběť přestane mlčet.

Pokud je neblahým tajemstvím fakt, že žena použije své ženství pro kariérní postup a pak přestane mlčet, aby se dotyčnému muži pomstila za kariérní nepostup, případně si jen ulevila, pak máme vážný problém. A vůbec z vás soud hned nemusí udělat dalšího Bohumila Kulinského, co své sekretářky v rámci práce zneužívá jako zmíněný padlý sbormistr sboristky. Bohatě stačí jen obvinění a je z vás navždy Wienstein, jen bez peněz.

A mimochodem: jsme v Česku, vlasti „pánů herců“, kteří nám v TV tak rádi vyprávějí veselé historky z natáčení. K těm nejlepším obvykle patří i ty o tom, jak se nějaký herec zakoukal při natáčení do herečky. Nebo v poslední době přesněji: jak se nějaký starší herec s lepším honorářem zakoukal do nějaké mladší herečky s horším honorářem a skončilo to dítětem. Vsadím se, že na sebe nejen na placu zírali déle než pět sekund. Jak nechutné!    

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1