Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vocaď pocaď Petra Holce: Zákaz mobilů na Colours of Ostrava neměl být jen apríl. A nejen tam

Vocaď pocaď Petra Holce: Zákaz mobilů na Colours of Ostrava neměl být jen apríl. A nejen tam

Už se zdálo, že svět zase udělal krůček zpět k rozumu. Lidovky před časem napsaly, že se pořadatelé hudebního festivalu Colours of Ostrava „rozhodli k výjimečnému novátorskému kroku, který u nás v oblasti hudebních akcí nemá obdoby: pod hlavičkou Phone Free Festival zakážou vnášet návštěvníkům mobilní telefony.“ Konečně, zajásal jsem. Pak jsem si ale na konci článku bohužel přečetl, že jde o apríl.

„Hlavním důvodem je to, že návštěvníci místo, aby si naživo vychutnávali výjimečné koncerty, ve velké míře své mobilní telefony využívají k nahrávání či fotografování a vnímají tak hudbu pouze skrze displej. Zároveň je cílem opatření zajistit nerušený zážitek těm návštěvníkům, kteří nepotřebují zvedat nad hlavu svůj přístroj a zajistit jim tak výhled bez tisíce rozsvícených displejů,“ napsaly noviny v žertu.

Samozřejmě, že to neměl být žert. Stejně jako se z Facebooku okamžitě stal Fakebook plný falešných identit, kde méně šťastní lidé zkoušejí žít šťastnější život, ničí nám život i mobily. A nemyslím jen pracovně, protože se díky mobilům tak nějak automaticky očekává, že jsme pořád na příjmu podobně jako armáda, policie nebo Jiří Ovčáček. Takže když ho náhodou nezvednete, stihne vás okamžitě SMS, e-mail nebo pro jistotu obojí. Mobily nám ničí život i mimo práci, což je přesně i důvod, proč je teď u stolu zakazují některé světové restaurace.

Určitě jste to zažili sami: do restaurace přijde pár, usedne ke stolu, vezme do ruky mobil a až do odchodu spolu neprohodí jediné slovo, protože si lajkují vlastní profily plné cinknutých fotek. Ano, často jde samozřejmě o páry, u nichž je podobně jako třeba u poslanců pro celý svět lepší, když nikdy neprohodí jediné slovo i mimo restauraci. Co ale třeba lidi, kteří v restauraci řvou do mobilu, jako by sami stáli v kuřáckém ajnclíku Marka Bendy? A mimochodem: už tak nějak platí, že méně významní lidé obvykle mívají úplně ty největší mobily, které když položí na stůl, nezbývá už místo na talíř. Podobně jako tlusťoši v letadle by proto měli platit za dva stoly.

Nejde ale jen o dospělé. Mnozí rodiče dnes mobilem terorizují své okolí hned dvakrát, když se právě díky mobilu zbavují otravy věnovat se svému dítěti; prostě ho nechají hrát si s telefonem, zatímco si oni hrají s tím svým. Nedávno se mi to stalo v kavárně. V ní seděla velmi sofistikovaná matka, a zatímco pracovala na notebooku, nechala svého syna, aby si z mobilu udělal pořádně hlučnou televizi s nejhorší muzikou na světě. Požádal jsem ji, ať to její dítě hned ztlumí, protože veřejná kavárna prostě není dětský pokoj, i když si to dnes mnohé matky myslí. Podívala se na mě, jako bych ke kafi jedl děti.

Mobil určitě není špatný vynález. Jen díky němu vám například manželka může hned zkontrolovat, komu v noci posíláte SMS. A pořádek musí být, jak dnes říkají i politici. Problém je, že se z mobilu mnohdy stává obyčejný teror. Podobně jako třeba z masové turistiky, která se nejdřív taky považovala za velký sociální pokrok, nakonec ale ničí všechno, kam vtrhne. I proto ji dnes mnohá města omezují. A nejen ji.

Malebné švýcarské městečko Bergun vloni turistům zakázalo focení, protože se jeho vedení skromně domnívá, že je tak krásné, že fotky naládované z mobilů na sociální sítě v lidech zažehnou zdraví nebezpečnou zášť, že taky nejsou na místě a vše zažívají jen na Fakebooku. Zákaz mobilů začaly před časem řešit i mnohé školy, když logicky zjistily, že se žáci při výuce spíš než matematice věnují vlastním fotkám na sociálních sítích.

Mnohé poslední výzkumy navíc potvrdily, že žák s mobilem ve třídě není moc žák, ale spíš někdo s vědomostmi Tomia Okamury. Takže jestli si chcete skutečně užít nejen letošní Colours of Ostrava, vyrazte tam určitě bez mobilu. A tentokrát to není žádný apríl. Ostatně stejně se zdá, že se v zájmu zachování míru blíží zákaz Facebooku, protože se znovu potvrzuje, že když je „spolu“ až moc lidí najednou, vždycky to zavání válkou. Vlastně tak jen předejdete dobu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1