Články odjinud

Vocaď pocaď: Užijte si let, jste pro nás dobytek. Komentář Petra Holce

Vocaď pocaď: Užijte si let, jste pro nás dobytek. Komentář Petra Holce

Po třech letech jsem měl zase štěstí letět letadlem. Tentokrát sice jen z Prahy do Bruselu, i tak jsem ale rychle pochopil, že se celý letecký byznys definitivně otočil: z kdysi vážených zákazníků je v podstatě dobytek. I leteckou dopravu postihla kreativní destrukce kapitalismu, jaká před časem díky internetu vtrhla i do médií, kde kvůli tomu nikdo taky už nechce platit plnou cenu.

Jejím důsledkem je fakt, že staré obchodní principy už neplatí a funkční nové ještě nejsou. Tradiční aerolinky krachují, zatímco víc než upřímný šéf nízkonákladového Ryanairu Michael O´Leary mluví o laciném létání vestoje a extra příplatku za WC. Brzy možná přijde i řada malých sedadel na křídle, i ta si určitě najde své výhody. Přinejmenším vám zde nezteplá voda, kterou vám předtím prodají za víc, než vás stála letenka. A taky úplně nebudete potřebovat WC, protože…

Létat kdysi bývalo výsadou, jak pochopíte nejen ze starších filmů. V letadlech cestovali slušně oblečení lidé, kteří měli na plnohodnotnou letenku, za což jim letušky (ano, genderové rovnost naruby!) rozlévaly whisky a šampaňské a nikdy by si netroufly nabídnout vám gumovou bagetu. Sám jsem to nakrátko zažil ještě v raných devadesátých letech, kdy letenky nestály korunu, ani ekonomická třída nepřipomínala dobytčák a jen v Americe vás při vstupu do země vítali jako potenciálního zločince.

Sešup kvality létání na úroveň cestování indickou železnicí samozřejmě není jen ekonomický, ale i bezpečnostní. Permanentní strach z terorismu dělá potenciální teroristy ze všech cestujících a zaměstnanci bezpečnostních agentur se tomu rádi přizpůsobili. Při cestě do Bruselu jsem zažil nejen to, jak řvou na starou paní, která jim hned nerozumí, aby si sundala sako, a pak ji za to nechají sundat i letní boty. Co mně prošlo v příručním zavazadle pražskou prohlídkou, to mi bez jediného slova při zpátečním letu automaticky vyhodil sympaťák v Bruselu.

A nejen to. Jestli se vždycky po příletu divíte, proč vaše ne úplně levné zavazadlo vypadá, jako by prošlo šrotem, pak se někdy z okénka letadla zkuste podívat na nakládku zavazadel. Já to celkem náhodou udělal v Bruselu a nestačil se divit. Dva machři z firmy Swissport, což mi znělo tak nějak prémiově švýcarsky, si dali hodně práce s tím, aby každé zavazadlo během přeložení na pás co nejvíc zničili. Skoro Swissport podezřívám, že zavazadla i vyrábí, protože tohle už není žádná kreativní destrukce. To už je obyčejná destruktivní destrukce.

Ano, čekat automaticky v ceně letenky do nedalekého města i hostinu bylo vždycky zbytečné - jen TV celebrity obludné obezity musejí jíst každou hodinu. I během kratšího letu ale bodne, když se i dospělý člověk normálních fyzických parametrů vejde do své řady i sedadla. Nejen to ale přestává poslední dobou stále víc platit. Jako bychom všichni létali na diskontní balíčkovou dovolenou do Egypta.

Nedávno o tom ve svém sloupku Business travel ve Financial Times psal i Michael Skapinker. Ani jemu neuniklo, že i dlouho tak renomované aerolinky jako British Airways cpou stále víc sedadel i do business class, takže i cestující platící nejvyšší cenu musí překračovat nohy ostatních. Nejen proto by podle něj měly BA změnit své motto „To fly. To serve“ na „To fly. To shave (costs)“. A aerolinky jako by ho skutečně vyslyšely, když do své ekonomické třídy plánují nacpat ještě další sedadla. A taky prodávat i na delší lety lacinější letenky bez zavazadel nebo možnosti výběru sedadla.

Ze stále tvrdšího světa aerolinek v posledních letech zmizela i velká jména. Pořád více zákazníků si taky stěžuje, že nejsou dobytek. Úroveň leteckého cestování se ale nejspíš hned tak nezlepší. Zaprvé letecký byznysem pořád otřásá revoluce spuštěná nízkonákladovými firmami, jejichž nízkonákladovým standardům se musí přizpůsobovat i nenízkonákladoví přepravci.

A zadruhé musí v globalizovaném světě stále více lidí létat kvůli zaměstnání. A ti bohužel nemůžou létat jako kdysi Lubomír Zaorálek, který z Ostravy létal do práce (jestli tak lze říkat práci ve Sněmovně) do Prahy armádním vrtulníkem MI 8. A jak se na politika sluší, byl v něm samozřejmě jediným pasažérem, aby se v kabině nemačkal. Bývaly to ale letecké časy i v politice!

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud