Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vocaď pocaď: Užijte si let, jste pro nás dobytek. Komentář Petra Holce

Vocaď pocaď: Užijte si let, jste pro nás dobytek. Komentář Petra Holce

Po třech letech jsem měl zase štěstí letět letadlem. Tentokrát sice jen z Prahy do Bruselu, i tak jsem ale rychle pochopil, že se celý letecký byznys definitivně otočil: z kdysi vážených zákazníků je v podstatě dobytek. I leteckou dopravu postihla kreativní destrukce kapitalismu, jaká před časem díky internetu vtrhla i do médií, kde kvůli tomu nikdo taky už nechce platit plnou cenu.

Jejím důsledkem je fakt, že staré obchodní principy už neplatí a funkční nové ještě nejsou. Tradiční aerolinky krachují, zatímco víc než upřímný šéf nízkonákladového Ryanairu Michael O´Leary mluví o laciném létání vestoje a extra příplatku za WC. Brzy možná přijde i řada malých sedadel na křídle, i ta si určitě najde své výhody. Přinejmenším vám zde nezteplá voda, kterou vám předtím prodají za víc, než vás stála letenka. A taky úplně nebudete potřebovat WC, protože…

Létat kdysi bývalo výsadou, jak pochopíte nejen ze starších filmů. V letadlech cestovali slušně oblečení lidé, kteří měli na plnohodnotnou letenku, za což jim letušky (ano, genderové rovnost naruby!) rozlévaly whisky a šampaňské a nikdy by si netroufly nabídnout vám gumovou bagetu. Sám jsem to nakrátko zažil ještě v raných devadesátých letech, kdy letenky nestály korunu, ani ekonomická třída nepřipomínala dobytčák a jen v Americe vás při vstupu do země vítali jako potenciálního zločince.

Sešup kvality létání na úroveň cestování indickou železnicí samozřejmě není jen ekonomický, ale i bezpečnostní. Permanentní strach z terorismu dělá potenciální teroristy ze všech cestujících a zaměstnanci bezpečnostních agentur se tomu rádi přizpůsobili. Při cestě do Bruselu jsem zažil nejen to, jak řvou na starou paní, která jim hned nerozumí, aby si sundala sako, a pak ji za to nechají sundat i letní boty. Co mně prošlo v příručním zavazadle pražskou prohlídkou, to mi bez jediného slova při zpátečním letu automaticky vyhodil sympaťák v Bruselu.

A nejen to. Jestli se vždycky po příletu divíte, proč vaše ne úplně levné zavazadlo vypadá, jako by prošlo šrotem, pak se někdy z okénka letadla zkuste podívat na nakládku zavazadel. Já to celkem náhodou udělal v Bruselu a nestačil se divit. Dva machři z firmy Swissport, což mi znělo tak nějak prémiově švýcarsky, si dali hodně práce s tím, aby každé zavazadlo během přeložení na pás co nejvíc zničili. Skoro Swissport podezřívám, že zavazadla i vyrábí, protože tohle už není žádná kreativní destrukce. To už je obyčejná destruktivní destrukce.

Ano, čekat automaticky v ceně letenky do nedalekého města i hostinu bylo vždycky zbytečné - jen TV celebrity obludné obezity musejí jíst každou hodinu. I během kratšího letu ale bodne, když se i dospělý člověk normálních fyzických parametrů vejde do své řady i sedadla. Nejen to ale přestává poslední dobou stále víc platit. Jako bychom všichni létali na diskontní balíčkovou dovolenou do Egypta.

Nedávno o tom ve svém sloupku Business travel ve Financial Times psal i Michael Skapinker. Ani jemu neuniklo, že i dlouho tak renomované aerolinky jako British Airways cpou stále víc sedadel i do business class, takže i cestující platící nejvyšší cenu musí překračovat nohy ostatních. Nejen proto by podle něj měly BA změnit své motto „To fly. To serve“ na „To fly. To shave (costs)“. A aerolinky jako by ho skutečně vyslyšely, když do své ekonomické třídy plánují nacpat ještě další sedadla. A taky prodávat i na delší lety lacinější letenky bez zavazadel nebo možnosti výběru sedadla.

Ze stále tvrdšího světa aerolinek v posledních letech zmizela i velká jména. Pořád více zákazníků si taky stěžuje, že nejsou dobytek. Úroveň leteckého cestování se ale nejspíš hned tak nezlepší. Zaprvé letecký byznysem pořád otřásá revoluce spuštěná nízkonákladovými firmami, jejichž nízkonákladovým standardům se musí přizpůsobovat i nenízkonákladoví přepravci.

A zadruhé musí v globalizovaném světě stále více lidí létat kvůli zaměstnání. A ti bohužel nemůžou létat jako kdysi Lubomír Zaorálek, který z Ostravy létal do práce (jestli tak lze říkat práci ve Sněmovně) do Prahy armádním vrtulníkem MI 8. A jak se na politika sluší, byl v něm samozřejmě jediným pasažérem, aby se v kabině nemačkal. Bývaly to ale letecké časy i v politice!

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744