Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vrtěti psem po maďarsku aneb Orbanizace na plné obrátky. Komentář Igora Záruby

Vrtěti psem po maďarsku aneb Orbanizace na plné obrátky. Komentář Igora Záruby

Věděli jsme to, ale nechtěli jsme to vyslovit nahlas! Přibližně takto vypadala první reakce staronového maďarského premiéra Viktora Orbána a jeho strany Fidesz na drtivé vítězství v nedělních parlamentních volbách. Stalo se navzdory vysoké volební účastí, od níž si Orbánovi odpůrci slibovali odsání potřebných hlasů. Tušili jsme to, mohou se nyní chytat za hlavu evropští politici, jimž dělá Orbán už roky vrásky na čele. Od té doby usilovně pracuje na autokratické podobě členské země, která razí vlastní svéráznou cestu bez ohledu na přání většiny. Přesněji řečeno na přání té části Evropy, která ještě bazíruje na staromilských pojmech jako je právní stát, demokratické hodnoty nebo přívětivá imigrační politika. Varovných předpovědí o tom, že se v Budapešti rozhoduje o budoucnosti Evropy, bylo před víkendem dostatek. Pravdou je, že Orbánovo čtvrté funkční období a jeho třetí ústavní většina přichází ve vyhrocených časech –  a Brusel bude muset tuto realitu akceptovat.

Pokračovat bude takzvaný proces orbanizace, na národní stejně jako na unijní úrovni. 133 křesel ze 199 dává premiérovi relativně volnou ruku, pokud jde o další změny ústavy. Orbám má rád vítězství a ještě raději příležitost, jak ho dát svým kritikům „sežrat”. Má to co do činění s určitým komplexem méněcennosti, jímž trpí Maďarsko do doby Habsburků. Pocit permanentního útlaku vyústil v protržení želené opony, jež nastalo právě u Maďarů. Pocit jisté podřízenosti přesto zůstal, a Orbán s ním umí perfektně žonglovat. V duchu hesla „My se nedáme, byť proti všem!”. Proti bruselským diktátům, jak se tvrdívá v euroskeptických zemích včetně Česka. Proti tisícům běženců, kteří přicházejí z arabského světa. Proti německé kancléřce, která otevřela hranice a dopustila ohrožení křesťanství. Proti přesvědčení, že s Ruskem je třeba jednat na rovinu, ne si s ním zadat.

Ve všech těchto tématech postupuje Orbán, jak uzná za vhodné. Slovně, zavíráním hranic, okázalým pohostinstvím pro Putina. Dokonce i bez ohledu na to, že by se ekonomicky nijak silné Maďarsko ocitlo bez evropských dotací. Aktuální volební výsledek ukazuje, že Orbán má voliče v hrsti. Že jim dokázal účinně podsunout, jak má vypadat maďarské sebevědomí. Předchozích osm let absolutní moci sehrálo svou roli: čistky v médiích vedly k vytvoření provládní skupiny sdělovacích prostředků, které jdou kabinetu a jemu blízkým oligarchům na ruku. Vyšachování ústavního soudu a přeobsazení důležitých úřadů „dílo zkázy”dokonalo.

K tomu je nutné přičíst roztříštěnou opozici, jež není schopná nabídnout alternativu. A pokud se ještě před časem někdo odhodlal proti Orbánovi vystupovat, teď se podobných kroků odváží málokdo. Pokud vůbec někdo. Demokracie àla Maďarsko, vyztužená složitým kombinovaným volebním systémem, vykonala své…

Evropa, dávno ne jednotná, zvědavě přihlíží. Jak s nelibostí, tak s nadějí. První úhel pohledu platí pro Brusel a ortodoxní západní mocnosti, pocit zadostiučinění jde z visegrádského spolku. Zejména z Polska, které je v klinči s Evropskou komisí kvůli snahám o změny ústavního systému, jež se nápadně podobají maďarskému vzoru.

Evropské společenství bude tak mít co do činění nejen s Orbánem, nýbrž s hrozbou šíření maďarského modelu ve východní a střední části kontinentu. K národním deformacím nejspíš přibudou častější veta. Zejména v případech, kdy bude na některou spřízněnou duši ukazovat výhružný bruselský prst. Nebo budou-li ve hře nepopulární opatření, dejme tomu kvóty pro imigranty.

V každém případě to oslabí vyjednávací schopnost EU a její pospolitost. Tento um je podlomen i bez Orbána, s ním a jeho případnými následovateli to bude ještě horší. Premiérovi jižních sousedů je navíc teprve 54 let, takže unie má problém na delší dobu. V politické hantýrce se tomu říká „vrtěti psem”, v daném případě po maďarsku. Čili po vzoru země, v níž jeden obratný muž přetavil křivdy z minulosti v samolibý vzdor v přítomnosti.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744