Vyhlídky lidovců jsou nejisté. Čeká je složité období, ať je povede kdokoli. Komentář V. Dostála

Na březnovém sjezdu nebudou lidovci rozhodovat jen o novém vedení strany, ale také o své další budoucnosti. A nutno říct, že nebude jednoduchá. Pokud bylo období Pavla Bělobrádka v čele KDU-ČSL úspěšné – ostatně stranu dovedl zpět nejen do sněmovny, ale také do vlády – tak zároveň platí, že se ani jemu nepodařilo zvrátit trend, kterému v posledních letech čelí všechny tradiční politické formace v Česku. Avšak pro lidovce může mít další úbytek voličů fatální důsledky.

Nejpozději od voleb v roce 2010 řeší všechny tradiční politické formace stejný problém: úprk voličů k novým protestním nebo populistickým stranám a hnutím. Lidovci to pocítili jako jedni z prvních, když v roce 2010 vypadli na tři roky z Poslanecké sněmovny. A přestože se tam pod vedením Pavla Bělobrádka v následujících volbách v roce 2013 vrátili, trend spočívající v úbytku voličů se jim ani zdaleka zastavit – natož zvrátit – nepodařilo. Dodejme dvě čísla: zatímco v roce 1998 dalo svůj hlas KDU-ČSL 537 013 voličů, v roce 2017 jich bylo už jen 293 643. Jednoduše řečeno: během necelých dvaceti let lidovci přišli téměř o 250 tisíc voličů, což je v jejich případě bezmála polovina.

Cíl a úkol nového předsedy tak bude jasný. Ať už delegáti upřednostní Mariana Jurečku, Jana Bartoška nebo Marka Výborného, nástupce Pavla Bělobrádka bude muset najít účinnou strategii, která tento trend zvrátí a KDU-ČSL tak zajistí, že zůstane také v budoucnu relevantní silou české politiky. Což věru nebude samo sebou. Lidovci totiž musí hledat recept hned na několik problémů.

Za prvé: pro každou křesťansky orientovanou formaci platí, že pokud nechce přijít o svou identitu, musí více či méně důsledně projevovat svoji křesťanskost. S tím souvisí dvojí svízel: jsme nenáboženská společnost, z logiky věci se tak lidovcům tenčí jádro tradičních voličů. Avšak v momentě, kdy se pokusí oslovit liberálněji orientované voliče, riskují, že přijdou o zbytky těch, kteří je ještě pořád volí. A to aniž by měli záruku, že je nahradí zmínění liberálové.

Za další: dlouhodobé volební výsledky lidovců trpí regionálními disproporcemi. Zatímco třeba na severu Čech oslovují mizivé procento voličů, na Zlínsku jsou schopni některé typy voleb vyhrávat. Lidovcům tak hrozí, že se časem promění v regionální formaci.

V neposlední řadě se proměňuje stranický systém jako celek. A budoucnost lidovců v tomto ohledu neproblematizuje pouze již zmíněná expanze nových politických stran a hnutí, ale také roztříštěný střed, ve kterém dlouhodobě operují.

sinfin.digital