Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vyhraje Wilders? 6 důvodů, proč sledovat dnešní nizozemské volby. Komentář Petra Sokola

Vyhraje Wilders? 6 důvodů, proč sledovat dnešní nizozemské volby. Komentář Petra Sokola

Patnáctimilionové Nizozemsko nikdy ke svým volbám nepoutalo tolik pozornosti jako nyní. Po brexitu a vítězství Donalda Trumpa svět totiž s napětím čeká, kde dojde k dalšímu překvapivému vítězství protestních hlasů. Šanci příznivcům změny zavedených politických pořádků nabízí už dnešní hlasování, které určí 150 nizozemských poslanců.

1. Vyhraje Wilders?

Šanci na celkové volební vítězství má stále protestní Strana svobody (PVV) a zejména její jediný člen a logicky tedy také volební lídr Geert Wilders. Platinový blonďák se může stát vůbec prvním reprezentantem protestní strany, která získá nejvíce hlasů v parlamentních volbách v jedné ze zavedených západních demokracií. Wilders v politice své strany sází téměř výhradně na kritiku islámu a migrace z muslimských zemí. V posledních týdnech ovšem jeho podpora v průzkumech klesá a těsně před volbami ho předehnal premiér Mark Rutte se svou liberálně konzervativní Stranou svobody a demokracie (VVD).

Vzhledem k určité statistické chybě tak zůstává souboj o pozici volebního vítěze stále otevřený, a to zezadu ještě dotírají opoziční křesťanští demokraté.

2. Na čem jede Wilders?

Většina z nás má zafixováno Nizozemsko jako poklidnou zemi tulipánů, kde kvete tolerantní multikulturalismus a kam se jezdí na výlety za rekreačními drogami. To se ale v posledních letech hodně změnilo. Země se názorově výrazně posunula a mnozí to vidí právě jako následek vzestupu Geerta Wilderse. Jenže pravdou je spíše to, že Nizozemsko v minulosti příliš otevřelo brány migrantům a velké části občanů už míra přistěhovalců začala vadit. V zemi například žije přibližně 400 tisíc lidí tureckého původu a ještě početnější je marocká komunita.

3. Komu nejvíce prospěje „turecký víkend“?

Jako na zavolanou přišla snaha tureckých ministrů v Nizozemsku agitovat své krajany před dubnovým tureckým ústavním referendem, a to přes výslovný zákaz nizozemské vlády, hned pro několik nizozemských politiků. Favoritem na to, že Erdoğanova politika nažene nové voliče, je vedle kritika všeho islámského Wilderse také premiér Rute, protože právě on rozhodl o tom, že Nizozemsko se tlaku turecké vlády nepodvolí.

4. Dostanou se do parlamentu Turci?

Stranou, která ovšem může z roztržky s Tureckem profitovat nakonec vůbec nejvíce, je paradoxně nová, malá strana DENK, což nizozemsky znamená „myslet“, ale turecky „jednota“. Právě dva bývalí poslanci tureckého původu tuto stranu založili, aby reprezentovala občany s přistěhovaleckým a hlavně tureckým původem. Nizozemsko se tak může stát první západní zemí, v níž volby vynesou do parlamentu stranu vysloveně postavenou na hlasech imigrantů. Průzkumy dávají přistěhovalecké straně velkou pravděpodobnost, že její zástupci po volbách v parlamentu zasednou.

5. Kolik stran se bude muset spojit proti Wildersovi?

I kdyby Wilders vyhrál, do vlády se velmi pravděpodobně nedostane, protože jeho podpora nyní ve velmi rozdrobené nizozemské předvolební scéně kolísá kolem 15 procent a kromě důchodcovské strany s ním všichni dopředu vylučují koalici. Jenže Wilders se i tak může po volbách smát, protože se proti němu bude muset spojit čtveřice či dokonce pětice stran hlavního proudu zprava doleva. Nestabilní koalice bude lehkým terčem a reklamou na Wildersovu populární tezi, že se proti němu spojily všechny „staré struktury“.

6. Uspějí zvířata, důchodci, nebo piráti?

V Nizozemsku neexistuje procentní hranice pro vstup do parlamentu, takže jsou tradičně tamní parlamentní lavice hodně pestré. Zasedají v nich totiž třeba zástupci vlastně v Evropě jediné silné Strany zvířat, jejímž téměř jediným bodem programu je ochrana zvířat. Průzkumy také dávají šanci na to, že strana 50 plus obhájí pozici jedné z nejsilnějších světových stran důchodců a seniorů. Hranice jednoho parlamentního mandátu atakují nově také místní piráti a jistě ho obhájí dokonce dvě strany silně věřících protestantů, z nichž jedna je natolik konzervativní, že dlouho odmítala přijmout za členku i jednu jedinou ženu.

Další komentáře autora najdete na webu Reflex.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744