Vyjednávání o vládě: teď, nebo nikdy. Komentář Vratislava Dostála | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vyjednávání o vládě: teď, nebo nikdy. Komentář Vratislava Dostála

Vyjednávání o vládě: teď, nebo nikdy. Komentář Vratislava Dostála

Dnes večer bude – aspoň pokud jde o zdlouhavou peripetii jménem nová vláda Andreje Babiše – zase o něco jasněji. V zásadě lze očekávat variace dvou základních scénářů: buď si předseda hnutí ANO osvojí, že je politika v posledku vždycky uměním možného a přistoupí na kompromis, který bude pro sociální demokraty přijatelný, anebo to dopadne, jako zatím v jeho podání vždycky: vyrukuje s něčím, co pro ně bude neakceptovatelné a tudíž dnes, zítra, v sobotu, případně někdy později v referendu, pošlou Babiše k šípku. Otázkou je, co by se dělo potom. A přestože se to tak nyní nemusí jevit, nejrealističtější je v takovém případě vypsání nových voleb.

Program případné menšinové vlády hnutí ANO a sociálních demokratů s podporou komunistů ponechme nyní stranou. Pokud vláda s důvěrou vznikne, půjde o středo-levý, případně o populisticko-levicový kabinet. Což má svou logiku: Andrej Babiš se přetahuje s oběma levicovými formacemi o voliče a nutno říct, že má navrch. A pokud se mu podařilo v posledních volbách jejich voličskou základnu vyluxovat, totéž lze říct – aspoň na adresu ČSSD – také o programu. I proto může místopředseda hnutí Richard Brabec stále dokola opakovat, že neexistuje programová oblast, na které by ANO nenalezlo se sociální demokracií shodu. Výjimkou jsou snad daně. Obzvlášť pokud jde o vyšší zdanění vysoko příjmových skupin obyvatel a korporací.

Jinak se to má ale s rozdělením ministerských křesel. A v tomto ohledu se dnes večer ukáže, zda již Babiš pochopil základní mechanismy politického provozu. Jednoduše řečeno: jeho hladké fungování předpokládá ochotu ke kompromisům. V poměrném volebním systému je takřka vyloučeno, aby se někomu podařilo získat většinu mandátů, tudíž musí podstupovat mnohdy složitá vyjednávání s cílem vytvořit alianci stran, které v součtu většinou potřebnou k sestavení vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny disponují. Za dané konstelace existují takové většiny dvě: hnutí ANO – ČSSD – KSČM, anebo hnutí ANO – SPD – KSČM. Třetí varianta neexistuje a Babiš to dobře ví.

Jeho základní svízel spočívá v tom, že mu je politické jednání od základu protivné. Chce vládnout ne-kompromisně. Pokud možno sám. Proto de facto usiluje o situaci, kdy poté, co jeho vláda získá důvěru, bude moct pružně využívat obě zmíněné většiny, případně hledat podporu pro některé návrhy i jinde. Tu a tam třeba u Pirátů, jindy u pravice. Což je zase moment, který si velice dobře uvědomuje Jan Hamáček. Právě odtud pramení jeho stále větší zdrženlivost a skepse. A právě proto začal v posledních dnech mluvit o tom, že ČSSD nechce a nebude ve vládě pouhým přívěskem, nýbrž že chce být respektovaným partnerem, který bude prosazovat svůj program a hájit zájmy svých voličů. Jinak prostě do vlády s trestně stíhaným oligarchou nepůjde.

Jan Hamáček je vskutku ve složité situaci. Jeho strana je finančně i personálně vydrancovaná. Část spolustraníků ho tlačí k vládní účasti, další – a možná početnější – po něm chce, aby setrval na principiální pozici. Tedy že strana nevstoupí do vlády, jejíž součástí bude trestně stíhaný politik. Paradox tohoto požadavku je přitom dvojí: přísně vzato je skutečně znakem úpadku politické kultury, pokud téměř třicet let od listopadu 1989 většině lidí nevadí, že máme trestně stíhaného premiéra. Hlavní fígl je ale jinde: pokud by Babiš tento požadavek akceptoval a jal se očistit své jméno a objíždět republiku s cílem dominovat v příštích volbách, byla by už dávno umetená cesta k většinové středopravé vládě. Tedy vládě s neoliberálními reformami.

Anebo si snad sociální demokraté myslí, že by ANO bez Babiše neuvažovalo o alianci s ODS, případně s lidovci nebo Starosty? Možná bychom už dneska měli dávno vládu s důvěrou, Petr Fiala by v ní zastával post vicepremiéra a ministra zahraničních věcí, Václav Klaus ml. by byl ministr školství a Alexandra Udženija ministryní práce a sociálních věcí. Babiš ale není standardní politik, chce mít buď všechno, anebo raději nic. Navíc je z byznysu zvyklý hledat taková řešení, která maximalizují jeho zisky a pokud možno likvidují konkurenci. A pokud se byl schopen domluvit vcelku snadno s komunisty, nejspíš předpokládal, že se mu podobně rychle podaří pomocí prezidenta ochočit také sociální demokraty. I proto od něj mají do 10. dubna exkluzivitu na vyjednávání o vládě.

Pokud chce mít ale skutečně plnohodnotnou vládu, musí přestat rozložení sil chápat čistě aritmeticky. Řeči o tom, že by si ČSSD s ohledem na volební výsledky měla vystačit s 2,5 ministerskými křesly, jsou v tomto ohledu úplně mimo realitu. Mirek Topolánek by mohl vyprávět, v jeho vládě měli Zelení se šesti poslanci pro Babiše zhola nepředstavitelné čtyři ministry. Sílu menších koaličních partnerů zkrátka nelze měřit výhradně počtem jejich poslaneckých křesel. Že je to v jistém ohledu nespravedlivé, může být sice pravda, leč politika není v posledku o ničem jiném, než o schopnosti hledat strategické spojence, kteří vám umožní být součástí hlasovací většiny. V politologii se tomu říká koaliční potenciál. A vyhrát volby s třiceti procenty hlasů může být v tomto ohledu irelevantní.

Přesto platí, že je to stále hlavně Andrej Babiš, kdo bude diktovat i v příštích dnech tempo: buď tedy dneska překročí svůj stín a předákům sociální demokracie nabídne něco, s čím budou moct zítra věrohodně předstoupit před širší vedení strany a v sobotu před delegáty sjezdu s tím, že vyjednali maximum možného, anebo tak neučiní, a Janu Hamáčkovi nezbude nic jiného, než přiznat neúspěch celého vyjednávání. V tu ránu bychom se ocitli ve zcela nové situaci, řešení by měla nejspíš dvě: první je vznik jednobarevné vlády hnutí ANO s tichou podporou nejen komunistů, ale také SPD. Což je varianta, kterou odmítá řada politiků ANO včetně Babiše, podle všeho by ji neakceptovali ani komunisté.

V takovém případě by už zbývalo jediné: najít 120 poslanců, kteří by byli ochotni hlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. Z jistých náznaků lze dokonce dedukovat, že jde o scénář, se kterým předseda hnutí ANO pracuje. Ostatně vládní výjezdy do regionů lze číst také jako permanentní kampaň. A pokud jde o oněch 120 poslanců, nejspíš by je mohl hledat kdesi mezi občanskými demokraty, Piráty, v SPD, možná i u komunistů a jinde. Varianta by to byla sice pro stát drahá a voliče otravná, avšak za dané situace možná nejčistší. Jako přidaná hodnota by mohla na mnoho aktérů navíc zapůsobit představa, že by z některých konkurenčních stran učinily aspoň na čas mimoparlamentní subjekty.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.