Tahle „výstava“ si vlastně komentář nezaslouží. Většina z nás si totiž nejspíš myslí to samé: v civilizované západní společnosti (a vlastně v jakékoli dnešní společnosti) patří nahá těla do soukromých příbytků lidí, kteří si erotický požitek z pohledu a dotyku chtějí vychutnat. A ne jím potenciálně pohoršit nebo ho primitivně stavět na odiv.
Primárně by nemělo jít o to, zda je objektem nebo pozorovatelem žena či muž, ale o mravy a vkus. A ten „výstava“ Voayer (více vizte na pologramotném, ze slovenštiny překlopeném webu, jenž působí stejně upatlaně a šmírácky jako celý projekt), která se koná od 17. do 21. dubna hned ve třech patrech pražského Tančícího domu, postrádá.
Fotografie z výstavy a další texty o tématu na Reflex.cz >>>
Jako bůček v řeznictví
„Jako kdybys vzala neandrtálce do supermarketu,“ říkal mi kolega poté, co „výstavu“ pracovně navštívil. Chtěla jsem totiž vědět, zda se naše pocity při pohledu na vyšpulené dívčí zadnice mohou shodovat: já jsem ženská a feministka, on je chlap a ve všech směrech liberál. Ale vnímali jsme akci podobně: sahat na cizí kůži jen proto, že to při ceně vstupenky 700 korun (časově omezené na hodinu a půl) vlastně vyjde laciněji než ve strip clubu, bylo kolegovi žinantní, stejně jako vyzvedávat si lascivní úsměvy, o které se nezasloužil a vlastně ani neprosil. Jenže my nejsme cílovou skupinou téhle věci: tou jsou fetišisté, voyeuři, milovníci nahých snímků někdejšího fotografa Reflexu Petra Jedináka, jehož Orgasmické portréty jsou součástí „expozice“ v Tančícím domě, a především, s dovolením, řepáci a vepřové hlavy, které se dokážou dívat na ženu a její tělo se stejnými pocity, jako když studují flák bůčku v řeznickém pultu.
