Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vztyčený čínský prostředník směrem k USA. Komentář ekonoma Vladimíra Pikory

Vztyčený čínský prostředník směrem k USA. Komentář ekonoma Vladimíra Pikory

Při čtení zpráv z posledního týdne mám pocit, že pro stromy nevidíme les. My řešíme novou hymnu. No a svět řeší podstatné věci. Mezi podstatné věci patří třeba to, že v Číně začali obchodovat termínové kontrakty s ropou v čínské měně, tedy v jüanech. Ačkoliv u nás se o tom moc nemluví, snad že ne každý dokáže rozklíčovat význam té zprávy, může to mít ohromné globální důsledky. Je to vlastně pokus hospodářsky oslabit USA.

Není to poprvé, co se někdo pokusil globální význam dolaru ohrozit. Vždy to ale pro vyzývatele skončilo špatně. Tak třeba v roce 2000 začal S. Husajn obchodovat ropu v eurech. Libyjský vůdce M. Kaddáfí zase přišel s myšlenkou zlatého dináru jako nové měny pro Afriku a pro obchodování ropy. Krátce nato oba režimy padly. Takže ne úplně nelogicky se nyní mnoho lidí ptá, zda totéž nehrozí Číně.

Jenomže taková myšlenka je absurdní. Čína je jiná liga. A obchodování s ropou v jüanech je na rozdíl od jiných pokusů dobře promyšlené. Ostatně začátek tohoto obchodování proběhl úspěšně. Na rozdíl od iráckého a libyjského pokusu byly totiž splněny i ekonomické předpoklady úspěchu: Tady zdaleka nejde jen o politiku. Tady jde hlavně o ekonomiku. A vzhledem k velikosti čínského trhu má už přínos obchodovat v jüanech, protože se tím pro Číňany při nákupu černého zlata eliminuje kursové riziko.

Jediné, co může být velkým problémem pro úspěch celé téhle partyzánské akce proti dolaru, je, že jüan není volně plovoucí měnou jako dolar či euro. Je to měna navázaná na dolar a velmi regulovaná čínskou centrální bankou. A právě o to jde.

Žijeme v době, kdy Američané zavedením cel v podstatě odstartovali globální obchodní válku, jakkoliv se ten dojem teď snaží změkčovat. Čína je přitom největší dovozce ropy na světě. A obchodování v dolarech není jen ekonomické gesto, je to i politické gesto. Čína vyrostla v novou velmoc. Dnes už má sílu se bránit a kyne americkému prezidentovi se vztyčeným prostředníčkem. Díky obchodní válce má motiv, díky spuštění obchodování ropy v jüanech má teď už i připravenou půdu k tomu, aby odvázala svou měnu od dolaru a stala se skutečnou velmocí. Protože co to je za velmoc, když má svou měnu navázanou na měnu svého rivala?

A to ani nemluvím o tom, že pro investora a spekulanta není moc zajímavé obchodovat v měně, která může být ovlivněna tím, jak se centrální bankéři, potažmo politici vyspí. Vzpomeňme, jak nám centrální bankéři výrazně oslabili korunu v listopadu 2013. To je další důvod, proč Čína chce svou měnu od dolaru odpoutat. Spuštění obchodování ropy v jüanech je k tomu prvním krokem. Čína připravuje větší nezávislost své měny, a tím pádem i posílení svého velmocenského postavení. Právě tak musíme tuhle zprávu číst.

Proces emancipace Číny ale začal už dřív, jen nebyl tak očividný. Zatímco koncem roku 2015 nebyl v devizových rezervách jüan ještě zastoupen ani samostatnou kolonkou, koncem roku 2017 už představoval 1,1 % globálních rezerv a tohle číslo rychle poroste.

A jak to bude vypadat technicky? Čína přišla s plánem, že Rusku a Angole bude platit za ropu přímo v jüanech. Zatímco pro země v Perském zálivu, jejichž měny jsou navázány na dolar, by to znamenalo nárůst kursových rizik, pro Rusko a Afriku to nehraje roli. Naopak v Africe tím Čína vysloveně posílí svůj tlak na novou kolonizaci černého kontinentu. Afričané totiž za získané jüany zaplatí zboží odebrané z Číny.

Když odmyslíme Čínu, pro globální obchodování s ropou se toho prozatím moc nezmění. Trend budou stále udávat obchody ropy typu WTI a Brent v dolarech. Nicméně svět se postupně mění. Nové technologie těžby umožnily, že USA dnes těží víc ropy než Saúdská Arábie. OPEC už nemá sílu globální cenu ropy ovládat a potřebuje k tomu pomoc Ruska. Všichni chápou, že éra dominance ropy končí. Pochybuji, že po roce 2040 bude ropa ještě tak strategickou surovinou jako dnes. Přichází ohromný nástup elektromobilů a obnovitelných zdrojů. Význam benzínu a nafty vyprchá, jako tomu bylo u petroleje s příchodem elektřiny. Planeta bude potřebovat mnohem méně ropy než dnes a země založené na ropě budou trpět. Musí prodat ropu co nejrychleji, dokud je ještě drahá.

Pro USA je samozřejmě přínosné, když se za ropu platí v dolarech. Každý ekonomický boom se projeví ve větší spotřebě ropy, ta zase ve větší poptávce po dolarech. Dolar tak dává americké ekonomice sílu, jež se dál odráží i v síle politické a vojenské. Mnoho lidí si proto stále myslí, že důvodem k válce v Zálivu byl strach z oslabení pozice dolaru, které údajně mělo být důsledky Saddámova rozhodnutí přestat v dolarech obchodovat ropu. Možná to pro některé politiky skutečně argument byl, ale pokud ano, byl to omyl.

Historie jasně ukázala, že to byla naopak válka v Zálivu, co dolar oslabilo. Konkrétně útok vedoucí k ukončení Husajnova režimu začal v březnu 2003 a tehdy byl kurs 1,08 USD/EUR. V následujících letech pak dolar výrazně oslaboval. V březnu 2005 už činil 1,32 USD/EUR. Na svou hodnotu z doby před útokem na Irák se kurs vrátil až v březnu 2015. Takže dvanáct dlouhých let se dolar zotavoval. Pochopitelně to zdaleka nebylo dáno jen válkou v Iráku, ale také globální hospodářskou krizí, jež je sice označována za globální, jenže Čínu na rozdíl od Západu moc nepostihla. Ale přesto je patrné, že návrat k obchodování s ropou jen v dolarech dolar neposílil. Vést kvůli dominanci dolaru v globálních financích válku je tedy hloupost, bylo by to naopak horší než lepší.

Ropa vlastně v určitém ohledu nahradila zlato. Na zlato byly původně různé světové měny navázané. Pak zlato opustily a na zlato byl navázaný jen dolar. Během let se však tak rozjel tisk dolarů, že zlato už nestačilo, a navázání dolaru na žlutý kov bylo opuštěno. Shodou okolností tou dobou navázaly mnohé země těžící ropu svou měnu na dolar a začaly nakupovat americké dluhopisy. Svět ovládl petrodolar.

Z toho je jasné, jak zásadní je pro globální ekonomiku propojení dolaru s ropou. Narušení této vazby může vyvolat dnes těžko představitelné a zdánlivě nesouvisející věci.

Tak například Amerika má ohromný dluh, jenž přitom v minulosti vyskočil kvůli hře na vojáčky a globálního četníka. Jeho věřitelem je z velké části Čína. Globálně to kvůli dominanci dolaru a poptávce po amerických dolarech zatím nehraje roli. Pokud by se ovšem poptávka přesměrovala z dolaru na jüan, bude mít Amerika problémy s financováním dluhu. A tedy i s onou hrou na vojáčky a četníka, protože by na ni nebyly peníze. Amerika taky může částečně ztratit své globální postavení a globální ekonomika může být dočasně otřesena, než si zvykne na to, že karty jsou rozdány jinak.

Současná hra amerického prezidenta Trumpa se cly a obchodní válkou tak může skončit nečekaně špatně pro všechny.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744