KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Premiér, co píše vytýkací dopisy. O zásadních krocích své vlády se prý dozvídá z médií. Členům kabinetu zakazuje při jednání s partnery mluvit. Všem se do všeho plete a místo, aby své výhrady řešil na schůzi vrcholného exekutivního orgánu, který má řídit, svěřuje se s nimi sociálním sítím. A když odvolává ministra, nemá v sobě dost cti, aby mu to řekl do očí. Chová se ve vrcholné funkci jako trenér týmu okresního přeboru. Jmenuje se Andrej Babiš.

Že je vládnoucí mikromanažer neschopný a elementárně nezvládá řídit stát, toho už si všimli i mnozí z těch, kteří mu dlouho zůstávali věrní. Podle šetření agentury Median si v březnu už jen 24 % respondentů nepřálo Babišův konec v čele kabinetu, pro který se naopak vyslovilo 61 % dotázaných. Ještě v listopadu byl tento poměr opačný –  49 % pro setrvání, 42 % pro odchod. Na působení Andreje Babiše v čele exekutivy však není negativní „jen“ obsah, ale i značně pokleslá forma.

Ústava předpokládá, že lidé, kteří mají tu čest působit v kabinetu, mají jistou úroveň. Proto zde neplatí zákoník práce, ani služební zákon, či jakákoli jiná norma typu školského zákona upravující jednání premiéra s ministry. Stanoveno je pouze to, že předseda vlády podává návrhy na jmenování a odvolání členů kabinetu, organizuje jeho činnost a řídí jeho schůze a vláda rozhoduje ve sboru. Když se stane ta katastrofa, že v jejím čele stojí člověk vyžívající se v bossingu a v učitelském peskování, není proti tomu obrany.

Všichni už od působení Babiše v Sobotkově kabinetu vědí, že má chování doslova řeznického psa, že na lidi křičí a sprostě jim nadává. Ale ani to ještě není nejhorší. Někdo může být k ostatním neslušný, přece však alespoň zachovávat tzv. štábní kulturu. Jenže tohle u momentálního premiéra neplatí. Podívejme se na to, jak řídí vládu a jak by se správně řídit měla, kdyby v jejím čele stál někdo s jistou sebeúctou a respektem k Ústavě.

Začněme oněmi ostudnými vytýkacími dopisy. Něco takového vůbec nepatří do vztahů mezi vysokými ústavními činiteli. Je to nástroj nadřízeného vůči podřízenému úředníkovi, který má definitivu a nelze ho propustit dříve, než několikrát hrubě nesplní své povinnosti, což je mu dáno najevo i písemně. Předseda vlády se oproti tomu může ministra zbavit lusknutím prstu a nemusí svůj krok ani odůvodnit. Takže to, čeho jsme v posledních týdnech byli svědky, nebylo nic jiného než ponižující divadélko pro veřejnost, jímž si Babiš vytvářel alibi a záminku pro Blatného odvolání.

Co se týká meritu věci, tedy údajných výhrad k práci ministra zdravotnictví, tak k jejich ventilaci, a hlavně ke zjednání nápravy, má premiér úplně jiné nástroje. Za prvé je to on, kdo stanovuje program jednání vlády a může na něj zařadit jakýkoli bod, včetně informace konkrétního ministra k postupu v dané oblasti. Pokud má věc za opravdu vážnou, pozve člena kabinetu na schůzku do své kanceláře a tam s ním vše probere, sdělí mu svou představu a případně ho varuje, že by ho také mohl odvolat. To je korektní ústavní postup.

A Babiš? Píše dopisy, jejichž forma neodpovídá standardu komunikace mezi ústavními činiteli a které jsou oproti zvyklostem veřejné, takže spíše než o pokus cokoli napravit jde o trapnou show. Dokresluje to fakt, že ještě den před odvoláním premiér Blatnému nic neřekl ani na jednání kabinetu, ani si ho nepozval později, a ještě nechal bez odporu schválit jeho návrhy. Není divu, že pak nikdo nevěří, když Babiš mluví o chybách v řízení resortu coby důvodech konce ministra.

Vrabci na střeše si cvrlikají, že ve skutečnosti nechal Blatného vyhodit Miloš Zeman, protože ministr nechtěl vyhovět jeho přání ohledně neschválené ruské vakcíny. Což je mimochodem další kolosální ostuda. Žádný minimálně sebevědomý premiér neponíží sám sebe a svůj úřad tím, že se zbaví člena vlastní vlády proto, že si to přeje prezident.

Mezi námi, ono už vůbec působí špatně, že se o konci ministra a jméně či jménech jeho náhradníka spekuluje předem. To jsou informace, která má mít jen premiér a nanejvýš několik nejbližších spolupracovníků, kteří nic neprozradí a média se ideálně zpraví, až když je vše dojednáno a příslušné papíry zaslány na Hrad. Ano, v Česku to takhle obyčejně nefunguje, nicméně to je na celé šarádě jen detail. Podstatné je, že se Babiš nechová ústavně konformním způsobem, nechá se komandovat Zemanem a s členy vlády jedná zákeřně a zbaběle zároveň.

Post předsedy vlády je nesmírně čestná funkce. Jde o úřad, jehož nositel normálně zaslouží úctu a respekt, neboť reprezentuje exekutivní moc České republiky. Jak si však lidé mají vážit premiéra, když si neváží on jich, svých ministrů a nakonec ani sám sebe? Když v nejvyšší politické soutěži působí jako někdo, kdo se v ní ocitl strašným omylem, který ho tam katapultoval rovnou z bramborové ligy? Ze Zemana se stal zlostný mstivý stařík, ale kdysi měl státnickou velikost, jejíž záblesky jsou na něm občas ještě vidět. Babiš tento rozměr postrádá. 

Už se napsalo mnoho o tom, jak nám stávající šéf exekutivy dělá ostudu ve světě. Svým kolosálním střetem zájmů, sobeckým chováním a naposledy hloupou chybou, kterou nás připravil o desítky tisíc vakcín. Toto vše ovšem nejsou ojedinělé výpadky, ale naopak zákonité projevy vládnutí člověka, který neovládá politické řemeslo snad ani na úrovni toho okresního přeboru. Andrej Babiš vším, co reprezentuje a jak jedná, ponižuje sebe, úřad předsedy vlády a občany České republiky.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital