Zákony platí i pro aktivisty a neporušují je jen tak ze srandy. Komentář Lukáše Hrábka

Lukáš Hrábek

Šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr ve svém článku “Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti?” popisuje aktivisty a aktivistky téměř jako mýtická stvoření se zvláštní schopností vyhýbat se trestní odpovědnosti za svoje chování. Situaci přirovnává ke snímku Experiment, v němž vědecký pokus ve věznici vyústí do výbuchu násilí, neboť účastníci experimentu nejsou trestáni za své přečiny – získají pocit, že mohou všechno a agrese eskaluje. Podobná svévole by prý mohla nastat, pokud nebudou trestáni lidé, které jejich svědomí žene do účasti na přímých akcích.

S premisou, že by lidé, kteří jsou ve společnosti aktivní, stáli nad zákonem a policie či soudy by se bály proti nim zasahovat, si teď dovolím nesouhlasit. V minulosti proběhl po různých protestech či nenásilných přímých akcích nespočet policejních výslechů, vyšetřovalo se, padaly pokuty i tresty, nejčastěji v přestupkových řízeních. Když aktivista špatně zaparkuje, zaplatí za to stejně jako kdokoli jiný. Jedním ze základních principů přímé akce je navíc fakt, že je její účastník ochotný přijmout zodpovědnost za své chování i případný trest. Pokud tedy není ze strany státu záměrně nadsazený či vykonstruovaný, jak jsme to viděli například na případě třiceti členů a členek posádky lodi Arctic Sunrise souzených před několika lety v Rusku.

Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti? Komentář Michala Půra

sinfin.digital