Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zákony platí i pro aktivisty a neporušují je jen tak ze srandy. Komentář Lukáše Hrábka

Zákony platí i pro aktivisty a neporušují je jen tak ze srandy. Komentář Lukáše Hrábka

Šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr ve svém článku “Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti?” popisuje aktivisty a aktivistky téměř jako mýtická stvoření se zvláštní schopností vyhýbat se trestní odpovědnosti za svoje chování. Situaci přirovnává ke snímku Experiment, v němž vědecký pokus ve věznici vyústí do výbuchu násilí, neboť účastníci experimentu nejsou trestáni za své přečiny – získají pocit, že mohou všechno a agrese eskaluje. Podobná svévole by prý mohla nastat, pokud nebudou trestáni lidé, které jejich svědomí žene do účasti na přímých akcích.

S premisou, že by lidé, kteří jsou ve společnosti aktivní, stáli nad zákonem a policie či soudy by se bály proti nim zasahovat, si teď dovolím nesouhlasit. V minulosti proběhl po různých protestech či nenásilných přímých akcích nespočet policejních výslechů, vyšetřovalo se, padaly pokuty i tresty, nejčastěji v přestupkových řízeních. Když aktivista špatně zaparkuje, zaplatí za to stejně jako kdokoli jiný. Jedním ze základních principů přímé akce je navíc fakt, že je její účastník ochotný přijmout zodpovědnost za své chování i případný trest. Pokud tedy není ze strany státu záměrně nadsazený či vykonstruovaný, jak jsme to viděli například na případě třiceti členů a členek posádky lodi Arctic Sunrise souzených před několika lety v Rusku.

Půr doufá, že když budou účastníci přímých akcí, konkrétně protestu Greenpeace na chladicí věži elektrárny Chvaletice, potrestáni, nebude počet přímých akcí v budoucnu narůstat, podobně jako narůstal počet násilných incidentů ve filmu Experiment, když v něm zůstalo nepotrestáno násilí. Troufám si ale říci, že přísnost případného trestu a frekvence protestů spolu nikterak nesouvisí. Přímá akce se vždy týká nějakého společenského problému a následuje po kontroverzním rozhodnutí úřadů, vlády či velkých firem nebo po podezření z porušení zákona - elektrárna Chvaletice splnila tím, že se jí podařilo prodloužit svou životnost bez vyhodnocení vlivů na životní prostředí a bez přístupu veřejnosti, obě tyto podmínky. A problém nezmizí, když soud potrestá lidi, kteří kvůli němu protestují, a nezmizí tak ani důvod pro protest či přímou akci. Neplatí tedy přímá úměra, že čím více přísných trestů, tím méně přímých akcí, ale spíše čím méně kontrovezních společenských problémů, tím méně přímých akcí.

Srovnání s filmem Experiment skřípe i kvůli používání násilí. Aby byla přímá akce úspěšná a legitimní, musí být vždy striktně nenásilná. Porovnávat násilný přístup a nenásilný přístup dost dobře nejde, protože se navzájem vylučují. A zatímco občanská angažovanost, pod kterou protesty a přímé akce spadají, je podle mě v demokratické společnosti prospěšná a žádoucí, násilí pro společnost (a vlastně ani pro chod věznic) prospěšné a žádoucí není.

Přímá akce přichází povětšinou ve chvíli, kdy jsou všechny ostatní, legální možnosti vyčerpány. I před akcí ve Chvaleticích se demonstrovalo před Pardubickým krajským úřadem, psalo se politikům, sbíraly se podpisy pod petici, ovšem krajští zastupitelé v čele s hejtmanem Martinem Netolickým tyto aktivity okázale ignorovali. Proto dobrovolníci a dobrovolnice Greenpeace vylezli před minulými krajskými volbami na ochoz chladicí věže a proti prodloužení provozu největšího znečišťovatele v Pardubickém kraji protestovali.

Nedělali to pro zábavu či pro skvělý zážitek, ale protože nesouhlasili s tím, že stát několikrát selhal a změnil plány ohledně budoucnosti jednoho z největších znečišťovatelů v Česku. Prostřednictvím firmy ČEZ slíbil, že elektrárnu zavře a místo toho ji prodal uhlobaronovi Pavlu Tykačovi. Ve své energetické koncepci rozhodl, že Tykače přinutí elektrárnu zavřít a místo toho jí automaticky prodloužil životnost.

Bez výše uvedených důvodů by protest ve Chvaleticích nemohl být legitimní. Přímá akce musí být vždy legitimní, právě proto, že se často pohybuje na hranici legality, nebo zákon vědomě porušuje, aby ukázala na větší společenský problém či na závažnější porušení zákona. Pak se například až zpětně dozvídáme, že nikoli blokády, ale kácení v národním parku Šumava či v Bělověžském pralese bylo nelegální. Stejně tak i v případě Chvaletic mohou stále soudy rozhodnout, že prodloužení provozu elektrárny bylo v rozporu se zákonem.

Porušování zákona není žádná zábava a přímá akce není dovolená. V případě Chvaletic nejdřív museli účastníci vystoupat po kolmém žebříku sto metrů vysoko a vynosit nahoru stovky kilogramů materiálu a zásob. V sychravém podzimním počasí, ve větru a v dešti pak tři dny prováděli fyzicky náročné technické lezení na samotné věži, případně vysílali dlouhé livestreamy, kde donekonečna a do zemdlení vysvětlovali, co je na prodloužení provozu elektrárny špatně. Přesto na ochozu elektrárny v podmínkách, které připomínaly zákop z první světové války, strávili dohromady 63 hodin.

Podle článku na webu Info.cz protestující “prokazatelně způsobili významné škody na soukromém majetku”, s čímž nemůžu souhlasit. Zatím je velmi brzy hodnotit, zda jsou škody způsobené prokazatelně a ani není jasné, že jsou ty škody významné. Nyní musí teprve soud rozhodnout, jestli zde škoda opravdu vznikla, jak velká byla a zda byla způsobena úmyslně. Můžu s lehkým srdcem všechny ujistit, že zlý úmysl či touha chladicí věž poničit pro Greenpeace motivací opravdu nebyly. Možná jsme jen příliš věřili expertize našich kolegů ze zahraničí, kteří akce na chladicích věžích v minulosti dělali a kteří nám tvrdili, že poškození věže bude minimální. To zjistíme brzy. Sluší se ale na druhou stranu také říci, že organizace Greenpeace vždy za škodu, která vznikla při nějaké přímé akci (například přestřižením řetězu na vratech), zaplatila, a to i bez vyzvání soudů.

Nicméně už nyní je jasné, že nebyl ohrožen provoz elektrárny, protože ta byla v době protestu postavená mimo provoz kvůli masivnímu požáru. Těsně po skončení akce byla pak chladicí věž znovu spuštěna, aniž by se navrtané díry opravovaly, a provoz to nikterak nenarušilo. Přitom právě poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení je trestným činem, za který hrozí Chvaletické pětce až šest let ve vězení.

Autor je mluvčí Greenpeace.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1