Teprve dvě odpoledne. Ach bože, říkám si. To jsou ještě dlouhé tři hodiny do další tiskovky britského premiéra, ze které se snad dozvím něco nového. Vlastně čtyři, dojde mi vzápětí, když si uvědomím časový posun oproti Anglii, kde mě čeká další semestr. Být mezinárodním studentem v době pandemie je opravdu výhra. Obzvlášť když člověk potřebuje cestovat z lockdownu do lockdownu. „Zaváháš a letíš,“ říkalo se, ale koronavirus umí i tohle pořekadlo převrátit. Zaváháš a sedíš doma.
A přesně to se mi v tomto týdnu stalo. Po vánočních prázdninách, které většina studentů logicky chtěla strávit ve společnosti svých českých příbuzných, přišel leden a s ním i čas vrátit se zpátky na koleje. Už tak omezené letové řády, kdy kvůli pandemii letí z Prahy do Británie pár letadel za týden, dopředu dávaly důvod pochybovat, jestli návrat vůbec bude možný. Co ale málokdo čekal, spolu s Vánoci přišla i nová mutace koronaviru a rozšířila se rovnou v britské metropoli. Miliony Britů se tak na poslední chvíli musely smířit s novými restrikcemi a s tím, že o svátcích třeba ani neuvidí rodinu. A i přes všechna omezení čísla nakažených i obětí stále rostou, takže vláda Borise Johnsona jedná.
V pondělí 4. ledna ráno se britský premiér nechal slyšet, že se v žádném případě nechystá uzavřít školy, protože vzdělání je základ a nesmí být omezeno ani pandemií. Jak je tedy možné, že o pár hodin později, kdy se otevřely dveře Downing Street 10 a začal projev ministerského předsedy, školy zavřely? Skličující prohlášení alespoň lehce pozvedla zmínka o vakcinaci a o tom, že je v plánu naočkovat 13 milionů Britů do půlky února, kdy by se nejpřísnější restrikce mohly uvolnit.
Ale zpátky ke školám. Premiér ze dne na den nechal uzavřít základní i střední školy s tím, že se přechází na on-line výuku. O univerzitách v jeho projevu zmínka nepadla. Až o hodinu později se na zpravodajských serverech objevily informace, že jejich studenti mají zakázáno vracet se na koleje. Je tedy rozhodnuto, říkám si. Jak bych mohla v takové situaci následující den v poledne letět? S těžkým srdcem jsem tedy přebookovala letenku na začátek února, vybrečela se spolubydlícím do telefonu, že nepřijedu, a šla to zaspat.
V úterý ráno mi přišla zpráva, že pokud chceme, na koleje se jako studenti vrátit můžeme, protože i když nedorazíme, je dost možné, že budeme muset pokoj stále platit. Takže znovu na stránky leteckých společností, které operují na trase Praha–Londýn, a následovalo zděšení nad cenami. Ne, ještě počkám, za tyhle peníze – letenka stála i čtyřnásobně více, než je obvyklé – jet nemůžu, ujišťovala jsem se. Našla jsem tedy let z Polska, už už ho rezervovala a v tom další zpráva: „Británie možná zavede povinnost mít negativní test při vstupu do země.“ Celá akce se zase o trochu víc zkomplikovala…
Ráno zrušili i let z Polska, já tedy zrušila zarezervovaný test a původní letenku posunula na půlku ledna. To už ale někdo viděl, že asi zkouším, co servery vydrží, a v noci na dnešek mi letenka byla opět zrušena. Nejbližší nový termín? 14. února.
Naštěstí některé univerzity tuhle situaci chápou a kolejné svým studentům, kteří se nemohou vrátit, odpustily. Některé naopak ani lockdown neberou v potaz a studenti tak de facto platí tisíce korun za to, že si v pokojíčku před Vánoci nechali věci. Jasně, škola sice bude on-line, ale i přes lockdown zůstávají otevřené knihovny, do kterých můžeme chodit studovat a ze kterých hlavně potřebujeme povinnou četbu na naše hodiny.
Českým studentům teď dodávají naději alespoň autobusy, které jsou (zatím) v provozu. Ovšem uvidíme, na jak dlouho, vzhledem k tomu že celé Spojené království – od ledna navíc definitivně stojící mimo Evropskou unii – od příštího pondělí ruší autobusovou dopravu. Tak si říkám, že když už nic jiného, pravidlo „zůstaň doma“ nakonec pro Brity nebude těžké neporušit.
