Zbytečné úřady nemá smysl digitalizovat. Pojďme je prostě zrušit!

GLOSA VLADIMÍRA PISKÁČKA | Stát existuje proto, aby sloužil svým občanům. Chránil je a poskytoval jim služby, které si u něj objednali, protože je potřebují nebo chtějí. Aby v jejich zastoupení rozhodoval o věcech, které se jich týkají a které oni sami řešit nechtějí, neumějí či nemohou. A aby řešil případné spory a stanovoval řád věcí.

Žádná z těchto funkcí státu nezadává ani v nejmenším oporou pro existenci katastrálního úřadu. Samo fungování tohoto nejzbytečnějšího úřadu v Česku, reliktu rakousko-uherské umanutosti po zaknihování všeho možného i nemožného, je laboratoří zbytečnosti, zmaru a beznaděje.

Může to znít naivně či nesmyslně, ale jsem na sto procent přesvědčený, že pokud by se zrušila polovina úřadů, které v Česku jsou, tak by se nic nestalo. My bychom to dokonce ani nezaznamenali! Pozitiva takové reorganizace by byla následující: ušetřili bychom spoustu peněz, času a nervů lidí, kvůli kterým stát a úředníci vůbec existují. Nemuseli bychom zavádět žádné digitalizační reformy, takže by ubylo korupce. Piráti by měli o jedno ministerstvo méně. A hlavně by neexistovala zbytečná agenda, kterou „je třeba digitalizovat“, a neexistovaly by ani nesmyslné procesy, které se musí zautomatizovat a pomocí nul a jedniček propojit.

S rušením bychom začali katastrálním úřadem, ale pak to vzali od písmene A na přeskáčku. Akademii věd bychom nechali, AOPK ČR s klidem zrušili, Archiv bezpečnostních složek nechali, CENIA zrušili (co to proboha je?), Centrální depozitář cenných papírů nechali, Centrum pro regionální rozvoj České republiky zrušili a tak šli dál ob jednu instituci až po zet. Poslední úřad, který bychom zrušili, by byla instituce „Zvláštní matrika“. Ať už se tento úřad v Brně věnuje jakékoli činnosti, troufnu si tvrdit, že i bez něj se občané této země snadno obejdou.

Nechci čtenáře ani v nejmenším unavovat popisem boje s úřady, každý z nás vede vlastní válku. Přesto uvedu příklad, který náležitě demonstruje fakt, že samotná digitalizace není a nemůže být cílem, ale maximálně prostředkem k dosažení cíle skutečného. A tím je odstranění procesů a regulací, které nedávají smysl. A ty odstraníme tak, že zrušíme instituce, které je vyžadují a vytvářejí. A ponecháme jen ty, jejichž smysl je zřejmý i v 21. století.

Mým příkladem nebude popis toho, jak se v Česku žádá o popelnici. Ten už jsem psal zde a na konci té absurdní šaškárny byla alespoň ona popelnice. Teď se jedná se o stručný popis šíleného procesu, na jehož konci nebude NIC!

Takže v kostce. Poté, co jsem dostavěl dům, musel jsem jej zapsat do katastru nemovitostí. Nikoli kvůli tomu, abych dostal potvrzení, že dům je postavený podle pravidel. Takové potvrzení mi vydal stavební úřad mé městské části v jiném řízení. Rovněž to také nebylo kvůli tomu, abych dostal číslo popisné. Na to je další nezávislé řízení vedené v tomto případě Magistrátem hlavního města Prahy. Vybaven výsledky všech těchto řízení jsem prostě byl povinen zajet do kobyliského katastrálního úřadu a dům zapsat. A tak jsem to udělal.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak absurdní může být byrokratické kolečko v Česku?
  • Jak vám může zkomplikovat život malý zahradní domek?
  • A kdy přesně vám z toho rupnou nervy?
sinfin.digital