Zdechovský: Podivné a nelogické uvažování zelené političky

Tomáš Zdechovský

16. 06. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ EUROPOSLANCE TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Německou zelenou političku a bývalou europoslankyni Rebeccu Harmsovou udivuje, že se v České republice po Černobylu a Fukušimě vůbec nezměnil postoj k jádru. Prohlásila to v nedávném rozhovoru pro Euractiv. Podle ní se jedná o „zázrak“, protože v Německu, Polsku či v Pobaltí obavy mají a jádro je v demokratických zemích na ústupu.

Rád bych paní Harmsovou ujistil, že zázrak vypadá opravdu jinak. Pokud jde o jadernou energii, tak Česko v Evropě není žádný výjimečný případ ani extrém. Stále pozitivní přístup k jaderné energii přetrvává i v jiných evropských demokratických zemích. Např. Francie se po ropné krizi v 70. letech minulého století rozhodla, že bude vyrábět většinu energie z jádra, což platí dodnes.

Ukrajina ani Japonsko na jádro zcela nezanevřely

Naopak se docela divím tomu, že se paní bývalá poslankyně Harmsová nepodivuje spíše Ukrajině a Japonsku, kde došlo k dvěma zmíněným největším jaderným haváriím. Přestože mají obě země na rozdíl od Německa bolestnou zkušenost, ani jedna z nich na jádro úplně nezanevřela. Na Ukrajině dodávají jaderné elektrárny dokonce kolem poloviny veškeré vyrobené energie. Tamní čtyři atomové elektrárny mají celkem 15 funkčních reaktorů. Záporožská elektrárna je navíc největší v celé Evropě.

V Japonsku byla po havárii ve Fukušimě v roce 2011 činnost všech jaderných elektráren dočasně pozastavena. Důsledkem toho však byla nutnost více využívat fosilní paliva, což vedlo jednak ke zvýšení emisí COa také neúměrnému růstu cen za elektřinu. Nyní už proto země vycházejícího slunce opět počítá vedle zvýšení obnovitelných zdrojů také s jadernou energií.

V roce 2015 byly znovu zprovozněny dva reaktory a od té doby znovu začalo fungovat dalších sedm. Jedná se o zlomek ve srovnání s dobou před fukušimskou havárií, nicméně podle plánu japonské vlády schváleného v roce 2018, má 20–22 % vyrobené energie pocházet z jádra. I v dlouhodobějším horizontu do roku 2050 je jaderná energie považovaná za schůdnou možnost pro snížení množství emisí oxidu uhličitého.

Jádro není závislé na „dobrém počasí“

Dále německá zelená politička tvrdí, že při srovnání nákladů spojených s výrobou jednoho gigawattu v jaderné elektrárně a u obnovitelných zdrojů jádro jednoznačně propadá. Ani zde nemá Rebecca Harmsová pravdu, protože při celkovém srovnání nákladů čísla tak jednoznačná nejsou. Náklady na vyrobenou elektřinu z porovnávaných zdrojů jsou přinejmenším srovnatelné. Jaderný fyzik Vladimír Wagner v odkazovaném článku připomíná, že výhodnost budování různých typů elektráren závisí na geografických a dalších podmínkách v daném regionu a také na skladbě energetického mixu a potřeb.

K tomu mj. dodává, že nespornou výhodou jádra oproti sluneční či větrné energii je nezávislost na počasí a stabilní provoz, tedy něco, bez čeho se spolehlivě fungující elektrická síť neobejde. Při své fobii ze všeho, co je spojené s jádrem, to ale zelení nejsou schopní vzít v úvahu.

Nepochopitelná je spíše německá zelená politika

Důsledky zaslepeného odmítání jádra se projevují právě v zemi, z níž pochází Rebecca Harmsová. Německo si vedle opuštění atomové energie vytklo velmi ambiciózní cíl uzavřít také všechny uhelné elektrárny, a to do roku 2038. Jelikož obnovitelné zdroje nemohou plně nahradit výpadek produkce energie z uzavřených atomových elektráren, bude muset Německo na elektřinu z uhlí minimálně nějaký čas spoléhat.

Jinak by se na konci května neotevírala uhelná elektrárna Datteln 4. Určitě nejsem jediný, kdo má za to, že uzavřít jaderné elektrárny a zároveň stále načas nechat v provozu ty uhelné, či dokonce otevírat nové, rozhodně nepatří k nejzelenějším řešením. Nikoho proto nepřekvapí, že uvedení elektrárny do provozu provázely mj. i protesty aktivistů z Fridays for Future a dalších ekologických organizací.

Kritika německé politiky otevírání nových uhelných elektráren však nezazněla v rozhovoru vůbec žádná. Paní Harmsové vadí český postoj k jaderné energii, ale otevření nové uhelné elektrárny v Německu jí nestálo za jedinou zmínku. A to i přesto, že tento typ elektráren jednoznačně vychází z hlediska emisí CO2 jako „špinavější“ než ty jaderné, které naopak šetří v celé EU emise 700 milionů tun CO2 ročně.

V Německu výstavbu nových větrných elektráren blokují… zelení aktivisté

Na mnohá úskalí nyní naráží v Německu i větrná energie, která je v této zemi mezi obnovitelnými zdroji jednoznačným šampiónem. Loni dodaly větrné elektrárny o něco více než pětinu vyrobené energie, což představuje polovinu ze 40,1 % energie, která byla loni celkově vyrobena ze všech obnovitelných zdrojů. Za takové situace se samozřejmě žádný další z ostatních obnovitelných zdrojů (slunce, voda, biomasa) větrné energii svým významem ani zdaleka neblíží.

Výstavba nových větrných elektráren v loňském roce ale vázla kvůli blokování především ze strany ekologických aktivistů. Ano, čtete správně, většinu stížností blokujících projekty sepsali právě oni. Podle jedné studie dokonce podali šedesát procent všech žalob ekologové a není to zas až takový paradox, jak by se některým mohlo zdát.

Výroba energie z větru má nepopiratelné negativní dopady na životní prostředí. Už proto, že výstavbě elektráren musí ustupovat také lesy. Jak řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Karin Heintzová z braniborské lesní správy, kvůli každé větrné elektrárně zmizí asi jeden hektar lesa. Kromě samotné vrtule se musí zbudovat i příjezdové cesty a infrastruktura.

Velká část německých ekologických aktivistů navíc vnímá větrné elektrárny jako ohrožení pro ptáky a létavé savce. Větrníky mají nejvíc ohrožovat netopýry a podle odhadů jich ročně zemře na čtvrt milionu. Část z nich se srazí s rotorem a problém představují také vzdušné víry, protože změna tlaku může netopýrům poškodit cévy.

Německá výroba větrné energie je zdrojem ještě jednoho dalšího problému, který pociťuje i Česko. Protože se jedná o nestabilní zdroj závislý na počasí, elektřina vyrobená ve větrných elektrárnách v Německu neúměrně zatěžuje v podzimních měsících i českou přenosovou soustavu. S podobným náporem elektřiny vyrobené v Německu se musí vypořádat i v dalších zemích, jako např. v Polsku, Rakousku, Slovinsku, Belgii nebo Švýcarsku.

Podivné uvažování zelené političky

Jak asi správně tušíte, Rebecce Harmsové samozřejmě nestálo za jedinou zmínku, že i obnovitelné zdroje přináší řadu problémů pro životní prostředí. Ani ji nenapadlo alespoň tak jako proti jádru vystupovat také proti uhelným elektrárnám, které znečišťují životní prostředí mnohem více než jaderné. Když dojde na jadernou energii, údajná ekonomická nákladnost je pro paní Harmsovou najednou důležitější argument než to, jak čistý je daný zdroj energie a kolik vypouští emisí. Opravdu zvláštní uvažování političky, která se považuje za ekologicky smýšlející, že?

Proto je na místě otázka, vědí vůbec zelení politici jako exkolegyně Rebecca Harmsová, co vlastně chtějí? Opravdu chtějí bojovat se změnou klimatu a snížit emise oxidu uhličitého a dalších látek, nebo je pro ně důležitější se neustále vymezovat vůči jaderné energii? Při pohledu na jejich vyjádření to vypadá spíše na druhou možnost. Předtím, než začnou němečtí zelení kohokoli kritizovat za postoj k jádru, by si jednoduše měli sami zamést před vlastním prahem. Jejich protijaderná hysterie totiž postrádá jakoukoli logiku!

Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL

SDÍLET