GlOSA PETRA HOLCE | „Velmi vážně o tom uvažuju a uvažuju o tom nikoli proto, že se toužím stát jakýmkoli vedoucím pracovníkem, neřkuli generálním ředitelem, čehokoli,“ řekl moderátor České televize Jakub Železný v závěru rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV. Předchozích dvacet minut ale téměř nonstop dokazoval, proč by se ředitelem ČT stát neměl.
Železný v DVTV jen navázal na svůj starší výrok pro Český rozhlas, kde řekl, „až mi bude padesát, tak těsně před padesátkou bude konkurz na ředitele České televize, jen jsem k tomu takto došel, nic víc, nic míň.“ Řekněme tedy, že je konzistentní, jak o sobě rádi říkají politici. Byť je samozřejmě ironie veřejně „vyhrožovat“ kandidaturou na šéfa ČT a současně říkat, že ji vlastně nechce vést, ale nabídnout některá pro něho zásadní témata tomu, kdo bude rozhodovat o budoucnosti ČT. Šéf prostě ČT vede.
Železného rozhovor s Veselovským je utrpení, jde spíše o monolog než dialog. Moderátor ČT se snaží jménem „nestrannosti“ obhájit svůj osobní aktivismus ve veřejnoprávní televizi, kde se stylizuje do role bojovníka proti komunismu. Nedávno v rozhovoru s ministrem průmyslu a dopravy Karlem Havlíčkem zcela mimo téma zmínil, že se pražské nábřeží „bůhvíproč“ stále jmenuje po komunistickém exprezidentovi Ludvíku Svobodovi. A předtím vypustil tweet o tom, že „vyhodí“ ze studia každého, kdo se v jeho pořadu nějak dotkne památky Milady Horákové.
Vlastně bych měl Železnému fandit, i já považuju komunisty za lupiče a vrahy. Problém je, že Železný ve svém protikomunistickém tažení občas vykrádá komunistický absolutní fanatismus. „Já jsem tam, kde je zákon,“ řekl moderátor ČT lehce strašidelně v DVTV. A na všechny komunisty i propagátory komunismu vytáhl polistopadový zákon o „zločinnosti“ komunismu.
