Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman a jeho premiéři: série proher, kterou Babiš nejspíš nezlomí. Komentář Vratislava Dostála

Zeman a jeho premiéři: série proher, kterou Babiš nejspíš nezlomí. Komentář Vratislava Dostála

Miloš Zeman je v jednom ohledu zdaleka nejméně úspěšným prezidentem polistopadových dějin. Žádný z jeho předchůdců totiž neměl podobně nepříznivou bilanci, pokud jde o vlády, které odešly z hlasování o důvěře poraženy. Zatímco Václav Havel podobné šlamastice nečelil vůbec, a Václav Klaus pouze jednou, Miloš Zeman jmenoval doposud tři vlády, z toho dvě důvěru nezískaly. A ta třetí, Sobotkova, vládla Zemanovi navzdory. Vzato touto optikou kráčí Zeman od porážky k porážce. Andrej Babiš má nyní slušnou šanci tuto bilanci vylepšit. Avšak za cenu, která je možná až příliš vysoká: do vládní hry vtáhuje doposud izolované prvky z okrajů české politiky.

Řada z nás to má ještě stále v živé paměti. Po nepříliš důstojném konci vlády Petra Nečase přistoupil prezident Miloš Zeman k doposud nevídanému manévru. Aniž by svůj postup koordinoval se stranami zastoupenými v dolní komoře, natož, aby měla dopředu zajištěnou většinovou podporu, jmenoval vládu v čele s premiérem Jiřím Rusnokem. Prezident se tehdy pokusil ve svůj prospěch využít dvou momentů. Tím prvním byla dezintegrace pravice, která se ocitla v rozvratu pod tíhou skandálů premiéra a jeho tehdy ještě milenky Jany Nagyové. Druhým bylo stále zjevnější pnutí uvnitř ČSSD, které vyvrcholilo po předčasných volbách tzv. Lánským pučem. Zeman ale nakonec prohrál a de facto na tomto poli prohrává doposud.

Pro vládu Jiřího Rusnoka, která byla přísně vzato první vládou prezidentskou, nakonec hlasovalo pouhých třiadevadesát poslanců, konkrétně to byli sociální demokraté, komunisté, zástupci rozklížených Věcí veřejných, nezařazení poslanci Josef Dobeš a Jaroslav Škárka a taktéž nezařazená Kristýna Kočí. Možná se ještě sluší připomenout, že uvnitř sociální demokracie pro Rusnoka, a tedy pro Zemana, tehdy tvrdě pracovali tehdejší hejtmani v čele s Michalem Haškem. Asociace krajů vyzvala poslance, aby hlasovali pro vládu, dokument, jehož vznik inicioval tehdejší i současný Zemanův spojenec, podepsalo dvanáct ze čtrnácti hejtmanů. Svůj podpis nepřipojil jen Martin Půta (STAN) a tehdejší primátor Prahy Tomáš Hudeček z TOP 09.

Obdobný manévr učinil Zeman také s první vládou Andreje Babiše, jen motivaci měl krapet odlišnou. Jednak se chtěl co nejrychleji zbavit Bohuslava Sobotky, současně si potřeboval na svou stranu naklonit nejsilnější stranu v zemi. Bylo totiž krátce před prezidentskou volbou a Zeman dělal prakticky všechno proto, aby byl na Hrad znovu zvolen.

Jinak řečeno: jediná Zemanem jmenovaná vláda, které se podařilo získat důvěru sněmovny, byl kabinet Bohuslava Sobotky, který ale jako na potvoru vládl Zemanovi navzdory. Po zpackaném Lánském puči, jehož aktéři se nikoli náhodou nyní derou po zádech Babiše zpět k moci, musel Zeman skousnout možná vůbec nejpotupnější porážku za dobu svého angažmá na Hradě.

Veskrze nepříznivou bilanci mu tak nyní může napravit druhá vláda Andreje Babiše. Předseda dominantní síly české politiky přitom pracuje se dvěma scénáři: buď vznikne aliance ANO–KSČM–ČSSD, anebo ANO–SPD–KSČM. Zároveň platí, že jsme opět svědky situace, kdy se Zeman pokouší do vlády nominovat své lidi. Ostatně třeba Miroslav Toman, kterého ČSSD navrhla na ministra zemědělství, zastával stejnou pozici také ve vládě Jiřího Rusnoka. Prezident se tak navzdory opakovaným porážkám snaží vládu ukrást Poslanecké sněmovně, které je z Ústavy odpovědná, na Hrad. V neposlední řadě se patří připomenout, že se svým způsobem zablokovaná situace podobá konstelaci předcházející vzniku druhé vlády Mirka Topolánka.

A nutno říct, že se – každý po svém a pro politické klima neblahým způsobem – zhostili řešení, které pomohlo politiku odblokovat, vskutku kreativně. Zatímco expředsedovi ODS se podařilo na svou stranu přetáhnout – mimochodem také nejspíš díky vlivu Miloše Zemana, jehož ambicí bylo jako vždy po roce 2003 oslabit a ponížit ČSSD – dva poslance původně zvolené na kandidátce sociální demokracie, Andrej Babiš zvolil cestu, na kterou si nikdo z jeho předchůdců netroufl. Vlastně ano, podobný nápad měl už po volbách v roce 2006 Miroslav Kalousek, avšak stálo ho to post předsedy KDU-ČSL.

To Babišovi nic podobného nehrozí. Vláda se tak bude zcela jistě opírat o hlasy doposud izolované KSČM. A pokud do vlády nakonec nevleze ČSSD, bude navíc nucen zvažovat alianci s rasistickou a xenofobní SPD. Zeman s Babišem se tak zapíšou nesmazatelně do dějin polistopadové politiky. Navzdory síle a dominanci obou se jim totiž s výjimkou marginalizované ČSSD nepodařilo nalézt spojence mezi tradičními politickými formacemi, do samotného centra politiky tak vtahují její doposud okrajové a svým způsobem antisystémové prvky. A přestože to budou nepochybně vydávat za svůj úspěch, představit si lze také pravý opak – tedy že právě toto bude jejich další a možná historicky vůbec největší prohra.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1