Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman nezklamal. Klíčová otázka zní, jestli Babiš ustojí alianci s SPD. Komentář Vratislava Dostála

Zeman nezklamal. Klíčová otázka zní, jestli Babiš ustojí alianci s SPD. Komentář Vratislava Dostála

Více než dvě hodiny nakonec trvala schůzka premiéra v demisi Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. A protože Zeman pravidelně po podobných konzultacích veřejnost a média ignoruje, musíme se spokojit s informacemi, které novinářům sdělil předseda zdaleka nejsilnější sněmovní strany. A podle Babiše mu prezident doporučil, aby pokračoval ve vyjednávání s komunisty a nácky. Chvilku předtím navíc prezidentův mluvčí oznámil, že se Zeman tento týden sejde nejen s Vojtěchem Filipem, ale také s Tomiem Okamurou.

Že bude Zeman vývoj tlačit právě tímto směrem, nejspíš nikoho nepřekvapí. Ostatně o této variantě hovořil veřejně několikrát. Zrovna tak bylo v posledních dnech patrné, že je to také pro Babiše a jeho hnutí ANO po krachu vyjednávání se sociální demokracií relevantní scénář. Doložit to lze na veřejných prohlášeních nejmíň dvou stávajících ministrů, tedy Dana Ťoka a Roberta Pelikána, kteří podobný projekt odmítli. Respektive řekli, že nevznikne s jejich účastí.

A podobné reakce budou nejspíš přibývat. Ať už si totiž o angažmá mnoha lidí po boku i na české poměry krajně pragmatické a v mnoha ohledech až cynické figury, jakou je bezesporu předseda hnutí ANO, myslíme cokoli, bylo by s podivem, pokud by osobnosti typu Martina Stropnického nebo Petra Vokřála mávli nad aliancí s rasistickou a xenofobní stranou rukou a hazardovali tak se svou v mnoha ohledech ještě pořád respektu hodnou pověstí. Mnoho z nich bude mít navíc už dost možná problém obhájit si nejen před sebou alianci s komunisty.

Zkrátka a dobře: navzdory zjištění České televize, podle kterého by výrazná většina poslaneckého klubu hnutí ANO neměla problém s menšinovou vládou hnutí ANO opírající se o hlasy formací situovaných na obou okrajích české politiky, je evidentní, že Andrej Babiš může dříve či později čelit hrozbě drolení vlastního poslaneckého klubu. I proto byl nejspíš na večerní improvizované tiskové konferenci opatrný a několikrát zopakoval, že musí budoucí strategii probrat na předsednictvu strany.

Je skoro jisté, že si nakonec prosadí svou, přesto to může být signál. A nejde ani tak o hnutí ANO. Představa, že se mu předsednictvo nebo jakýkoli jiný orgán vzepře, je ostatně naivní. Babiš byl opakovaně za předsedu zvolen počtem hlasů, který by mu záviděl i Gustáv Husák. Zrovna tak platí, že má jako předseda hnutí ANO podle stanov pravomoci, jako žádný jiný předseda standardní demokratické strany. Jednoduše řečeno, Babiš má dostatek pák k tomu, aby své spolustraníky disciplinoval.

Jinak to ale může být s ulicí. Už dnes se pravidelně konají demonstrace proti jeho angažmá ve vládě. Přitom vůbec není pravda, jak se nechal slyšet Zeman, že by se jich účastnilo zrovna málo lidí. A vzpomeňme, jakou nevoli vzbudilo tak svým způsobem okrajové rozhodnutí, jakým byla volba Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS. A také, jak Babiš rychle vycouval a zasadil se o jeho odvolání. Není totiž typem politika, kterému je hlas veřejnosti lhostejný. Je to přesně naopak: vadí mu, že rozděluje, chce být adorovaný a milovaný všemi.

Jenomže je zároveň ambiciózní a politické angažmá bere osobně. Proto má neustále pocit, že je obětí komplotu. Proto odmítá jakoukoli vinu v kauze Čapí hnízdo. Zároveň si populistickou a pokryteckou kritikou polistopadových pořádků, ostatně jako majitel Agrofertu z nich roky profitoval, zavřel cestu ke standardním politickým formacím. Z jisté perspektivy mu tak nezbývá, než odkrýt karty a vládnout se subjekty, které s jeho hnutím kolaborují ve sněmovně už od voleb.

Avšak závažnost ustavení sněmovny a ustavení vlády jsou přece jen odlišné, mají jinou váhu. Symbolickou a především mocenskou. A každá akce vyvolá protiakci. Babiš si proto může být jistý, že mu to neprojde tak úplně hladce. Přesto platí, že pokud odmítá předčasné volby a zároveň chce navzdory trestnímu stíhání aspirovat na post premiéra, nezbude mu za dané konstelace nic jiného, než krajně riskantní manévr podstoupit. Klíčové otázky tak zní: půjde do toho, a pokud ano, ustojí to? 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744