Články odjinud

Zeman nezklamal. Klíčová otázka zní, jestli Babiš ustojí alianci s SPD. Komentář Vratislava Dostála

Zeman nezklamal. Klíčová otázka zní, jestli Babiš ustojí alianci s SPD. Komentář Vratislava Dostála

Více než dvě hodiny nakonec trvala schůzka premiéra v demisi Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. A protože Zeman pravidelně po podobných konzultacích veřejnost a média ignoruje, musíme se spokojit s informacemi, které novinářům sdělil předseda zdaleka nejsilnější sněmovní strany. A podle Babiše mu prezident doporučil, aby pokračoval ve vyjednávání s komunisty a nácky. Chvilku předtím navíc prezidentův mluvčí oznámil, že se Zeman tento týden sejde nejen s Vojtěchem Filipem, ale také s Tomiem Okamurou.

Že bude Zeman vývoj tlačit právě tímto směrem, nejspíš nikoho nepřekvapí. Ostatně o této variantě hovořil veřejně několikrát. Zrovna tak bylo v posledních dnech patrné, že je to také pro Babiše a jeho hnutí ANO po krachu vyjednávání se sociální demokracií relevantní scénář. Doložit to lze na veřejných prohlášeních nejmíň dvou stávajících ministrů, tedy Dana Ťoka a Roberta Pelikána, kteří podobný projekt odmítli. Respektive řekli, že nevznikne s jejich účastí.

A podobné reakce budou nejspíš přibývat. Ať už si totiž o angažmá mnoha lidí po boku i na české poměry krajně pragmatické a v mnoha ohledech až cynické figury, jakou je bezesporu předseda hnutí ANO, myslíme cokoli, bylo by s podivem, pokud by osobnosti typu Martina Stropnického nebo Petra Vokřála mávli nad aliancí s rasistickou a xenofobní stranou rukou a hazardovali tak se svou v mnoha ohledech ještě pořád respektu hodnou pověstí. Mnoho z nich bude mít navíc už dost možná problém obhájit si nejen před sebou alianci s komunisty.

Zkrátka a dobře: navzdory zjištění České televize, podle kterého by výrazná většina poslaneckého klubu hnutí ANO neměla problém s menšinovou vládou hnutí ANO opírající se o hlasy formací situovaných na obou okrajích české politiky, je evidentní, že Andrej Babiš může dříve či později čelit hrozbě drolení vlastního poslaneckého klubu. I proto byl nejspíš na večerní improvizované tiskové konferenci opatrný a několikrát zopakoval, že musí budoucí strategii probrat na předsednictvu strany.

Je skoro jisté, že si nakonec prosadí svou, přesto to může být signál. A nejde ani tak o hnutí ANO. Představa, že se mu předsednictvo nebo jakýkoli jiný orgán vzepře, je ostatně naivní. Babiš byl opakovaně za předsedu zvolen počtem hlasů, který by mu záviděl i Gustáv Husák. Zrovna tak platí, že má jako předseda hnutí ANO podle stanov pravomoci, jako žádný jiný předseda standardní demokratické strany. Jednoduše řečeno, Babiš má dostatek pák k tomu, aby své spolustraníky disciplinoval.

Jinak to ale může být s ulicí. Už dnes se pravidelně konají demonstrace proti jeho angažmá ve vládě. Přitom vůbec není pravda, jak se nechal slyšet Zeman, že by se jich účastnilo zrovna málo lidí. A vzpomeňme, jakou nevoli vzbudilo tak svým způsobem okrajové rozhodnutí, jakým byla volba Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS. A také, jak Babiš rychle vycouval a zasadil se o jeho odvolání. Není totiž typem politika, kterému je hlas veřejnosti lhostejný. Je to přesně naopak: vadí mu, že rozděluje, chce být adorovaný a milovaný všemi.

Jenomže je zároveň ambiciózní a politické angažmá bere osobně. Proto má neustále pocit, že je obětí komplotu. Proto odmítá jakoukoli vinu v kauze Čapí hnízdo. Zároveň si populistickou a pokryteckou kritikou polistopadových pořádků, ostatně jako majitel Agrofertu z nich roky profitoval, zavřel cestu ke standardním politickým formacím. Z jisté perspektivy mu tak nezbývá, než odkrýt karty a vládnout se subjekty, které s jeho hnutím kolaborují ve sněmovně už od voleb.

Andrej Babiš: Nejstarší premiér, který nepožádal o důchod >>>

Avšak závažnost ustavení sněmovny a ustavení vlády jsou přece jen odlišné, mají jinou váhu. Symbolickou a především mocenskou. A každá akce vyvolá protiakci. Babiš si proto může být jistý, že mu to neprojde tak úplně hladce. Přesto platí, že pokud odmítá předčasné volby a zároveň chce navzdory trestnímu stíhání aspirovat na post premiéra, nezbude mu za dané konstelace nic jiného, než krajně riskantní manévr podstoupit. Klíčové otázky tak zní: půjde do toho, a pokud ano, ustojí to? 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud