Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ženy v burkách poštovní schránky prostě připomínají a hotovo. Komentář Petra Holce

Ženy v burkách poštovní schránky prostě připomínají a hotovo. Komentář Petra Holce

Britský exministr zahraničí Boris Johnson měl vždycky lepší smysl pro humor než politiku. Ostatně i proto už není ministr a zase se vrátil k novinovým sloupkům. Zkuste totiž jako ministr pustit dobrý vtip třeba „malému rakeťákovi“ Kimovi a stihne vás sprcha raket, co letí jinam, než mají. Jenže teď Johnsona stihla zlá sprcha politické korektnosti za nevinný vtip o burkách.

Exministr řekl, že zahalené muslimské ženy připomínají poštovní schránky a bankovní lupiče. Nejsem si úplně jistý bankovními lupiči. Ty znám spíš s punčochou přes hlavu, protože v burce a nikábu by mohli při útěku snadno zakopnout nebo i s lupem omylem nasednout do policejního auta. Nedopřávají totiž nejlepší prostorové vidění. Pokud ale jde o tradiční britské poštovní schránky, trefil to Johnson celkem přesně; ano, skutečně připomínají zahalené muslimky.

Možná i proto teď za něj Johnsona stihla zloba snad všech: od jeho mateřské Konzervativní strany až po Muslimskou radu Velké Británie, což je sakra rozptyl. Muslimové viní Johnsona z islamofobie, jak je dnes v módě. A k teokracii nemá moc daleko ani reakce Konzervativců: ti svého exministra a bývalého londýnského primátora pro změnu podrobí disciplinárnímu vyšetřování „panelu moudrých“ a ve vzduchu visí i vyloučení ze strany.

Takhle se chová buď ajatolláh, když vyhlašuje fatvu, anebo komunisti. Pokrytectví politické korektnosti nejlíp ilustruje fakt, že před Johnsonovým domem teď nonstop kempují novináři, kteří od něj čekají omluvu. Zatím jim nabídl jen čaj. A dobře udělal, protože se určitě nemá proč omlouvat. Vtip je přece jen vtip a ne nějaký džihád, ne? A k lidské tradici vtipy o jiných národech či kulturách patří odjakživa: my si děláme srandu z nich a oni zase na oplátku z nás, protože jsme prostě jiní. I v médiích tohle bývalo běžné, ještě než jsme i je začali ničit politickou korektností.

Zákazy zahalování v EvropěZákazy zahalování v Evropěautor: Info.cz

Vtipy znamenají humor, ne nenávist. Všichni kromě Tyrolanů si rádi utahujeme z Tyrolanů a jejich lederhosen a jódlování; všichni ale Tyrolsko milujeme. A zvlášť to italské, které není úplně tyrolské…. Máme se za to snad omlouvat? Ještěže už dnes skoro nikdo není v žádné politické straně, takže nás nemají odkud vylučovat. Džihád si proto nezaslouží Johnson, ale politická korektnost. Tu jsme si kdysi vymysleli proto, abychom veřejně moc nedávali průchod rasismu a xenofobii. Její zastánci tvrdí, že jakmile začneme něco říkat, brzy to začneme i dělat.

Jenže právě politická korektnost nakonec obojí posiluje, když se uměle snaží potlačit naši přirozenost. Většina lidí totiž nejsou rasisti ani xenofobové, to by byl dávno premiérem Tomio Okamura. Všichni ale přirozeně reagujeme na věci, které nepatří k naší tradici a jsou pro nás jiné. Někdy jako Johnson vtipy, jindy i předsudky. Málokdo z nás se ale kvůli tomu jde odpálit do mešity.

A mimochodem: Johnson je proti zákazu zahalování tváře, který už platí v některých zemích EU. Což je samozřejmě mnohem důležitější věc než nějaký vtip, protože řeší vážné téma osobní svobody; jde totiž o podstatu věci a ne o pouhou formu. Jenže právě formou je politická korektnost umanutě posedlá: myslete si klidně cokoli, ale hlavně to neříkejte nahlas! A to je princip totality, jak dobře víme z Česka.

Politická korektnost se poslední dobou zvrhla v zamlčování nepříjemné pravdy. Někdy jde tak daleko, že viníky nedělá z viníků, ale obětí. A taky je v ní principiální rozpor: mimo jiné zkouší hlásat rozdílnost, současně ale rozdíly mezi lidmi potlačuje, když jsme podle ní všichni vlastně stejní. Tedy žádné multi-kulti. Jenže všichni lidé nejsou stejní: kulturně, sociálně, ekonomicky, nábožensky i politicky jsme historicky jiní. Což neznamená a priori lepší nebo horší. Třeba Američani dokázali zabít několik svých prezidentů. My na ty naše střílíme jen z plynové pistole.

V televizi nedávno nazvali Romy z Chanova lidmi „s jiným životním rytmem“. Určitě ho musí mít, když holýma rukama dokázali rozebrat i panelák a ještě u toho mít nonstop mejdan. Představte si, kdyby tenhle svůj talent vrhli do podnikání! V Česku nemáme moc muslimů, máme tu ale nemálo Romů. Ano, někteří čeští politici jsou upřímní rasisti a xenofobové. Většina ale ne. A když jste místní starosta, tak se s politickou korektností v místech jako Chanov moc daleko nedostanete. To pak řešíte spíš spoustu nekorektností.

Nejbizarnější ale je, že si politickou korektnost na politicích vynucujeme zrovna my novináři, kteří často o Romech, muslimech, homosexuálech i dalších nejen mluvíme ještě hůř než oni. Jako novinář vím, že v rasismu a xenofobii máloco trumfne běžnou redakční poradu. Jenže pak vyrazíme do „práce“ a v rámci politické korektnosti honíme jiné i za obyčejný vtip. To už není pokrytectví, ale obyčejné šílenství.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1