Zoufalec týdne: Erik Best. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

Zoufalec týdne: Erik Best. Komentář Petra Holce

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Publicista Erik Best rád pálí od pasu, teď ale na nějakou chvíli dostřílel. Městský soud v Praze – zatím nepravomocně – rozhodl o stažení Bestova článku o tom, že vlivný advokát Radek Pokorný, přítel bývalého premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky, lobboval za zrušení tendru na mýtný systém ve prospěch firmy Kapsch. Best článek publikoval na webu v říjnu 2017, kdy napsal, že si Pokorný údajně plácl na zrušení tendru se šéfem Antimonopolního úřadu Petrem Rafajem.

Ano, i Pokorný nejspíš dobře ví, co to je lobbing. Je to muž mnoha důležitých rolí a právě na tom Best stavěl svou obhajobu. O to ale nejde. Publicista, který v Česku už léta šíří různé spiklenecké teorie mající stále blíž k Rusku, si prostě myslel, že si jeho obvyklou praxi nechá líbit i Pokorný, spolumajitel známé advokátní kanceláře. V tom ale zle přestřelil a mohl to i tušit: advokáti se živí právem a občas i tím svým, když z nich někdo dělá „zločince“.

Topol Show - banner

Best teď říká, že si za smyslem svého článku stojí, jen by ale „možná tu jednu větu formulovali jinak“. Ano, jednu větu, která Pokorného prezentovala jako lobbistu, co zruší státní megatendr. To není úplně jedna zlá „větička“, jak by řekl Václav Klaus. Best si rád říká novinář, takže by mohl vědět, že my novináři máme na rozdíl od básníků a spisovatelů jednu velkou nevýhodu: v práci bychom si neměli vymýšlet. Držet se faktů, říká se tomu.

Anebo taky nelhat. Best v tom ovšem nemá úplně jasno. „Opravdu si přesně nepamatuji, jak jsem na to u soudu odpověděl, ale ta odpověď nebyla tak jasná, jednoduchá a jednoznačná. Ale určitě bych dodal, což jsem možná neudělal, že mám na mysli záměrnou lež,“ odpověděl na dotaz lidovek, jestli u soudu skutečně v rámci své obhajoby říkal, že novinář může i lhát, protože to je v jeho pojetí svoboda slova.

Na vysvětlení svého možného odvolání proti soudnímu verdiktu ale Best přidal ještě mnohem horší věc: „Vydáváme zprávy. Když něco vydáme, očekáváme, že nám bude umožněno vydávat to i nadále. Existuje svoboda slova. My jsme publikovali názor, o kterém máme pocit, že je názorem správným,“ řekl. Pocit? Ani se nedivím, že dnes víc lidí věří uklízečkám než novinářům. I když právě pocity jsou dnes bohužel populárnější než fakta, ostatně zeptejte se třeba Jaromíra Soukupa.

A Best je hotový mistr pocitů, rád je pálí na všechny adresy – od politiků přes Českou televizi až po přední podnikatele. A zatím mu to i procházelo. Ostatně možná právě za to dostal loni v říjnu státní vyznamenání za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana. „Typický Erik Best, který se nám snaží vnutit interpretaci interpretace?“ popsal nedávno jeho styl práce mediální analytik, publicista a vysokoškolský pedagog Milan Šmíd.

A nejen interpretaci interpretace, ale i hotové šílenství. Před sněmovními volbami v roce 2013 jsem se náhodou ocitl na besedě s Bestem v Malostranské besedě a musím říct, že jsem si připadal jako ve sklepě plném ruských trollů. Best z pódia šířil jednu protizápadní spikleneckou teorii za druhou tak sebevědomě, že by si ho za učitele určitě hned vzal i ruský prezident Vladimir Putin, kdyby na půdu této budovy býval dostal pozvánku.

Ani se proto nedivím, že Bestovy „pocity“ přebírají weby jako Vědomí.cz nebo AC24.cz, kde se třeba dočtete o tom, koho zrovna karikuje poslanec SPD Radim Fiala nebo jak k nám ze své „islamizované“ země jezdí na důchod Němci. Mnohem horší ale je, že mu prostor pořád dává i veřejnoprávní Český rozhlas, kde má Best své pravidelné komentáře Jak to vidí... Nic samozřejmě proti proruským názorům opřeným o fakta, i ty patří k „názorové vyváženosti“. S „pocity“, jak je chápe Best, je to ale jinak.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud