Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Mikuláš Bek. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Mikuláš Bek. Komentář Petra Holce

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek je známý jako jeden z rektorů, které úplně nemiluje prezident Miloš Zeman. Co se ale rozhodl kandidovat za každou cenu a za téměř všechny strany do Senátu, vybarvuje se do bizarních prezidentských barev i sám Bek. Tento týden se například znovu rozepsal na Twitteru. Na něm se Bek zaposlouchal do „vládních tamtamů“ a napsal, že slevami na dopravu vláda způsobí rozpočtový chaos.

Proč ne, ostatně máloco připomíná chaos víc než jakýkoli státní rozpočet. V něm politici vždy rozhazují cizí peníze za cizí věci, což mívá nebezpečně blízko k jejich vyhazování. Nakonec své o tom ví i Bek. Právě Masarykova univerzita pod jeho vedením letos v březnu schválila unikátně velkorysý plán na odchodné vysokých funkcionářů školy - samozřejmě včetně Beka, jenž příští rok ve funkci rektora definitivně končí. Díky plánu by ale i on mohl poté celý rok pobírat až 12 000 korun měsíčně, pokud na škole bude dál působit.

Takový „důchod“ nemá v Česku žádná jiná vysoká škola a zajímavé je, že ani na té brněnské netuší, kolik to bude případně stát její rozpočet. Což vlastně trochu připomíná rozpočtový chaos, řekl bych. Anebo ne: „Od univerzity je to poděkování za oběť, kterou člověk přináší tím, že se věnuje rozvoji a řízení instituce a nevěnuje se své profesi,” vysvětlila to mluvčí univerzity Tereza Fojtová. Konečně mluvčí se smyslem pro humor a nejen mluvící hlava!

Bek se nicméně obětí nebojí a už letos na podzim chce přinést další, když plánuje v Brně kandidovat do Senátu. I jako senátor chce ovšem zůstat rektorem, takže bude přinášet hned dvě oběti najednou. Bek v tom samozřejmě není sám; senátoři sice pobírají plný celkem velkorysý plat, práce na plný úvazek to ale není, a proto jich spousta stíhá i víc jiných zaměstnání. K dokonalosti to naposled dotáhl František Čuba, který do Senátu nepřišel celý rok.

Ale zpět k Bekovi. Ten sám sebe popsal jako „přelétavého voliče, jak už to bývá u lidí akademického typu.“ Vlastně není jen přelétavý volič, ale případně i senátor. Beka do senátních voleb nominoval STAN, což je ta menší parta s Petrem Gazdíkem v čele, jež se kvůli volbám různě rozchází a zase spojuje s TOP 09, lidovci nebo miliardáři. Brněnskému rektorovi, jehož chtěl do vlády premiér a šéf ANO Andrej Babiš, to ale nestačilo a chtěl zvolení pojistit i podporou Pirátů, TOP 09, ODS, lidovců, zelených…

Aspoň že tentokrát vynechal komunisty, k nimž se kvůli kariéře přihlásil krátce před listopadem 1989, když si ještě říkali KSČ. Takhle odvážné partajní rozkročení Bekovi hned nevyšlo, trochu moc to bylo i na českou politiku. Nemůžete být senátorem všech stran, nějaké taky musíte nechat jiným lidem. Jsme přece pořád demokracie. Když tedy Bek okamžitě nezískal volební podporu od všech zmíněných stran, vydal se na truc za brněnským primátorem Petrem Vokřálem, jehož hnutí ANO ovšem už předtím začal v rámci volební kampaně pro jistotu špinit. Tohle už snad není ani přelétavost.

Bek v ANO logicky nepochodil, takže se klidně zase vrátil k původnímu „přelétavému“ plánu. Moc radosti svým bludným kruhem neudělal nejen mnohým z brněnské ODS, jež se dlouho prezentovala vlastním senátním kandidátem. „Nejsem vyhraněný straník,“ říká o sobě Bek. O tom žádná. Politicky se kdysi začal výrazně angažovat už v SSM, pak zamířil do KSČ a teď chce do Senátu za konzervativní pravici i anarchistickou levici současně a klidně by bral i ANO. Kandidoval by tak za vládu i opozici najednou!

Sám Bek se samozřejmě svou předlistopadovou politickou angažovaností příliš nechlubí, i on chápe, že by v protikomunistickém bloku působila lehce toxicky. Naopak: rád veřejně vystupuje proti komunistům a „návratům starých pořádků“! A dokonce to dělá tak vehementně, že si ho předloni 17. listopadu v televizi na Albertově všimla i bývalá mluvčí Vrchního státního zastupitelství Irena Válová. A podobně jako Bek se o tom rozepsala na webu: „Přátelé, mám takový dotaz: Vystoupí v dnešním defilé trapnosti v Praze také někdo jiný než komunista, příslušník StB, bývalý komunista a současný akademický kariérista….,“ napsala.

 

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744