Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Monika Pajerová a sametoví kádrováci. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Monika Pajerová a sametoví kádrováci. Komentář Petra Holce

Je to jak zlé deja vu: každý rok nám 17. listopadu, kdy by všichni rozumní lidé kromě komunistů měli slavit lepší život, připomene parta vyvolených, která si tento den skromně zprivatizovala, že je fakt zle. Letos tenhle náš tradiční národní masochismus ještě opepřilo sametové pohlazení mezi permanentní listopadovou aktivistkou Monikou Pajerovou a novinářem Lidových novin Janem Macháčkem, po němž ve vzduchu zůstalo viset jedno méně hezké slovo.

Macháček měl během debaty v Českém rozhlase o Pajerové říct „pí*a jedna zatracená“ poté, co ho jedna z tváří listopadu 1989 kamarádsky prokádrovala za to, že píše pro noviny vlastněné Andrejem Babišem, a proto je signatář Charty 77 demokraticky defektní. Oslavy 17. listopadu 1989 bývají popřením „pravdy a lásky“ už delší dobu, ženské genitálie je ale ozdobily poprvé. Možná i proto teď Pajerová z incidentu s upřímnou hysterií sobě vlastní těží v médiích dál. Ostatně jako zkušená aktivistka ví, že nic tak neprodává. Jestli hledala dalších 15 minut slávy, nemohl jí Macháček prokázat lepší službu. Svým způsobem by mu měla poděkovat.

O genitálie ale samozřejmě nejde. Pajerová a spol. letos jen znovu dokázali, že demokracii u nás nejvíc zachraňují právě ti, co si pořád nemůžou zvyknout, že už nežijí v totalitě. Bývalí studentští vůdci z roku 1989 určitě mají zásluhu na tom, že „samet“ neskončil jen obvyklým studentským mejdanem a kocovinou, na to se nejen oni nechali na Národní třídě kdysi zmlátit až moc. Problém je, že se někteří z nich dodnes nemůžou smířit s tím, že listopad 1989 nepatří jen jim. A že se právě oni teď nejvíc chovají jako komunisti.

Což je i logické. Nejen Pajerová „dělala“ revoluci za SSM a SSM byl kádrový předvoj KSČ, kde vás nejlíp naučili kádrování. V rámci boje za demokracii proto tahle parta „dobra“ dodnes kádruje všechny ostatní, jestli jsou správní demokraté, načež z demokracie vyloučí ty nesprávné. Možná moc čtou Kunderův Žert: i v něm se podobně kádrují komunisté, načež taky vždycky vyloučí ty nesprávné. Pravda, komunisti své kádrování občas dotáhli až na šibenici. Kádrováci z roku 1989 končí náměstím a médii.

Ještě větší smysl pro ironii než Pajerová ale letos předvedli 17. listopadu organizátoři Koncertu pro budoucnost, který se konal na Václavském náměstí v rámci příznačně nazvaného Festivalu svobody. Z něj totiž svobodně vyloučili prezidentského kandidáta Michala Horáčka, protože prý na rozdíl od ostatních prezidentských kandidátů dostatečně neztělesňuje hodnoty 17. listopadu. A taky se neangažoval v Kroměřížské výzvě, která neúspěšně hledala za lidi ideálního prezidenta. Snad abychom o něm stejně jako za komunismu nemuseli zbytečně moc přemýšlet sami.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Jak demokratické! Navíc málokdo skutečně ztělesňuje hodnoty 17. listopadu tak jako právě Horáček, který se v roce 1989 účastnil vyjednávání s komunisty o pokojném předání moci. Vyloučit jeho je stejné jako vyloučit z listopadu 1989 i Václava Havla. Přitom těžko říct, co lidi jako Pajerová pořád tak frustruje. Zrovna ji totiž vytáhla bryskní účast na „sametu“ okamžitě do diplomacie a záhy detašovala do Paříže a Štrasburku. Většinu lidí takové angažmá nefrustruje - a zvlášť ne za státní peníze.

Možná ale frustrace někdejších listopadových vůdců z demokratického vývoje plyne z pocitu nedostatečného demokratického politického uznání. Pajerová a spol. se zkusili politicky znovu uplatnit už v roce 1999, kdy stáli za výzvou Děkujeme, odejděte, k níž se stranicky jako první přihlásili komunisti, kteří zavětřili comeback. A když se pak z výzvy stala strana Cesta změny, utrhla ve volbách v roce 2002 0,27 procenta hlasů. Důvodem samozřejmě byly i personální rozpory právě kolem Pajerové. Té jako obvykle nevoněli někteří lidé.

 

Policejní stát, který se vymkl kontrole: Muslimové tu mizí po tisících, k zatčení stačí plnovous

Muslimové v čínské provincii Sin-ťiang jsou sledováni na každém kroku. Úřady na ně dohlíží pomocí kamer i speciálních aplikací. K poslání do převýchovných táborů stačí málo – třeba jen špatné oblečení. I proto v nich Ujgurové končí každý den po stovkách. Podívejte se na nový díl pořadu Proč.

Link

Link