Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Tomáš Hrdlička. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Tomáš Hrdlička. Komentář Petra Holce

Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem poslední dobou tvrdí mediální muziku na Seznamu.cz, kde účinkují ve vlastní reality show. Buď tady dělají své legendární „historky od volantu“, kdy spolu během jízdy v autě jen tak kecají a sem tam přitom někomu zavolají, nebo někoho vyzpovídají na kameru. Obojí je velká legrace, nic ale netrumfne jejich „rozhovor“ s bývalým kmotrem ODS Tomášem Hrdličkou.

S touhle obskurní figurou, u níž vlastní dílo nadmíru věrně splývá s vizáží, to samozřejmě není první rozhovor. Hrdlička nedávno vyšel z ilegality a místo svých moudrých strategických rad teď rozdává spíš rozhovory. Skoro jako by se schylovalo k velkému kmotrovskému comebacku, nic ostatně není náhoda. Ten se Slonkovou a Kubíkem je ale přece jen větší legrace než normálně.

Vsadím se, že vznikl tak, že si Hrdlička sám napsal otázky „na tělo“, pak zavolal dvěma vybraným novinářům a u sebe v kanceláři s nimi sehrál tak bizarní hrdličkovskou hereckou etudu, že se teď i Zdeněk Izer utápí někde ve sklepě žalem z vlastní nevtipnosti. Jen krátce: Hrdlička je obecně známý jako někdejší pražský kmotr i politik ODS, jehož kvůli údajnému úplatkářství stíhala policie a který byl nakonec moc toxický i na ODS, takže ho na vrcholu své kmotrovské dekadence radši vyloučila ze strany.

Ve skutečnosti ale nikdy neplatil za žádný velký strategický mozek, to spíš za veksláka. A i skutečným kmotrem vždycky víc toužil být, než aby jím doopravdy byl, v tom ho reputace určitě neférově předcházela. Třeba kmotrovi Romanu Janouškovi proto spíš pomáhal upít se. Navíc když šlo do tuhého, trpěl Hrdlička sklony k pláči, což se mezi kmotry moc nebere. Svým brekem měl vždy blíž k Václavu Kočkovi staršímu než k Ivu Rittigovi.

S o to větší vervou teď na sobě ve zmíněném rozhovoru zamakal. Za pomoci Slonkové s Kubíkem se v něm kreslí jako velký politický hráč a stratég, který téměř udělal primátorem Pavla Béma, vymyslel a částečně zaplatil Věci veřejné i „Zemanovce“, poslal na Hrad Miloše Zemana a nově pomáhá i Tomio Okamurovi, jak zničit Andreje Babiše. „Silné osobnosti jsou předurčeny být konkurenty,“ říká skromně Hrdlička a dodává, že ho vždy bavilo zlepšování svých rétorických schopností.

Fakt? Hrdlička samozřejmě nenápadně mluví sám o sobě, ve skutečnosti ale těžko říct, koho tím známý bajkař myslí. Silná osobnost se jako on nerozbrečí, když vám Bém řekne, že jste obyčejný zloděj a vekslák. A zlepšování rétorických schopností? „Tak ho normálně zbiju. Zmydlím ho,“ zamýšlí se Hrdlička rétoricky nad tím, co by udělal, kdyby ho někdo urazil ve Sněmovně, jako to dělají rétoři z SPD. Prý to o něm všichni vědí, jak je hustý.

To teda je. „Hele, mě to ani nezajímalo,“ odpovídá Hrdlička hustě například na otázku, kdo ho údajně nechal sledovat Vítem Bártou. Místo toho se dozvíme, že se tak vlastně mezi ním a Bártou mimochodem zrodilo pevné kamarádství, které záhy zrodilo i Věci veřejné. A ty svým volebním výsledkem v roce 2010 ukončily „zlo“ Jiřího Paroubka. A zase u toho byl Hrdlička, stejně jako za vznikem „Zemanovců“, které prý postavil s nebožtíkem Miroslavem Šloufem.

„Byl jsem poměrně úspěšný,“ říká o sobě známý politický podnikatel. O tom žádná. Svou „strategií příběhu“ (co to sakra čte za bláboly?), jak nazývá své skromné rady a pomocnou ruku ostatním politikům, pomohl zničit ODS, jež zle dojela právě na kmotrovskou reputaci: špičaté boty, růžový Moet, jukebox v kanceláři radního Richtera a bílé oblečení, to byla zlatá Hrdličkova éra. On to ale vidí jinak: dokud prý za ODS kandidoval na Praze 10, přezdívané i díky němu „Zátoka sviní“, vyhrávala ODS s přehledem volby; jakmile ale na kandidátce chyběl, „očistila se ODS od voličů“.

Poslední dobou proto Hrdlička nechybí třeba prezidentu Miloši Zemanovi, jemuž poslal na kampaň 440 tisíc korun, takže na oplátku nechyběl na jeho strašidelné inauguraci. A nechybí ani SPD Okamury, k níž ho pojí letité kamarádství s Radimem Fialou. Právě Okamura podle něj sebral kritický počet voličů Babišovi, takže tu dnes pořád máme demokracii. A zase díky Hrdličkovi! Přitom on nikomu ve skutečnosti oficiálně neradí. „Jen poradím, co jsou na cestě bonusy a co malusy,“ říká šibalsky.

Bonusy a malusy? Tak za tímhle už je fakt cítit zlepšená rétorika, taková slova totiž Hrdličkovi prostě nejdou k tváři. Pravda, přinejmenším ohledně malusů ví své, máloco je takový malus jako jeho jméno. „Nechtěl jsem, aby se moje jméno účelově zneužívalo proti někomu nebo něčemu,“ posteskne si nad sebou. A vidíte, aspoň tohle se nikdy úplně nepodařilo. „Chtěl bych něco vybudovat, aby tady něco zbylo,“ zasní se Hrdlička na konci rozhovoru. Ještě že tak. Nemusí se ale zbytečně trápit. Už toho vybudoval tolik, že nám toho po něm dodnes zbývá víc než dost.

 

 

 

Policejní stát, který se vymkl kontrole: Muslimové tu mizí po tisících, k zatčení stačí plnovous

Muslimové v čínské provincii Sin-ťiang jsou sledováni na každém kroku. Úřady na ně dohlíží pomocí kamer i speciálních aplikací. K poslání do převýchovných táborů stačí málo – třeba jen špatné oblečení. I proto v nich Ujgurové končí každý den po stovkách. Podívejte se na nový díl pořadu Proč.

Link

Link