Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

Tak už je konečně venku zpráva ministerstva vnitra o extremismu v Česku. Není žádným velkým překvapením: kromě jiného se v ní dočtete, že agendu a rétoriku českých extrémistů převzal extrémista jménem Tomio Okamura a jeho SPD. Jen se mu ale na rozdíl od Tomáše Vandase a podobných sympaťáků oficiálně neříká extrémista, i když někdy mluví ještě extrémněji.

Okamura by měl vlastně slavit. Kromě sushi bych mu doporučil intimnější modlitbu směrem k Mekce a nějaký dobrý kebab, poslední dobou jeho nejoblíbenější jídlo. Už několik let utrácí nemalé peníze za vlastní reklamu, v níž se nás snaží přesvědčit, abychom bděli a venčili vepře u mešit, co tu nemáme. Skoro jako by zprávu vnitra sponzoroval. A vidíte: když teď i ministerstvo v podstatě veřejně řekne, že Okamura není žádný „pitomio“ a všechno to myslí fakt vážně, tak ve vzduchu znovu visí žaloba.

Tu „Tomíček“ zvažuje, protože se prý SPD někdo snaží poškodit. „Zmíněná zpráva o extremismu, tak jak byla zpracovaná a schválená ministerstvem vnitra, je ve vztahu k SPD součástí politického boje a ministerstvo vnitra v této zprávě otevřeně zpochybňuje politickou svobodu. Hnutí SPD příslušnou zprávu a okolnosti úniku informací bude konzultovat pro případnou možnost podání žaloby,“ uvedlo hnutí „zabrušovačů“ a „vybrušovačů“ v prohlášení.

A sakra: kolikátá žaloba už to bude? A teď navíc za to, co je každému dávno jasné a za co méně šťastní lidé Okamuru tak milují? Šéf SPD je totiž extrémista par excellence. Doba nejspíš vyzrála na nějakou jeho Extremistickou akademii, jíž by coby profesor poslal za své služby pár svých milionových faktur. Okamura jako extrémista mluví, když ze sebe slova chrlí se stejnou kadencí jako samopal náboje. A taky si rád vybírá témata extrémistů, nakonec nikdo jiný než on nevymazal nejen Vandase a jeho různé mutace dělnické partaje z politické mapy.

A to do sebe původně instalatér Vandas intelektuálně investoval a kvůli vlastní politické budoucnosti si pořídil i fešný titul magistra na UJAK, což je známá žižkovská Sorbonna. Okamura na to prostě jen šel chytřeji: na rozdíl od Vandase do ulic nenahnal skutečné nácky, ale imaginární muslimské migranty a výsledkem je přes 10 procent hlasů v loňských sněmovních volbách. A taky fakt, že mu vnitro nemůže říkat extrémista, i když i podle něj právě on nejlíp pracuje s extrémistickými tématy.

Extrémista je totiž podle oficiální definice jen ten, kdo chce demokracii nahradit diktaturou. To Okamura i chce, jen usiluje o diktaturu referend. Jenže ta mají i ve Švýcarsku a to za diktaturu považuje jen málokdo. Maximálně tak za diktaturu blahobytu. I vnitro ve své zprávě sice připomnělo, že policie kvůli podezření z rasismu prověřuje tři poslance SPD a obvinila bývalého tajemníka hnutí Jaroslava Staníka, ani to prý ale nedá dohromady extremismus.

Možná i proto, že policie dnes různě prověřuje tolik politiků, že extrémní je nebýt policií prověřován. Pro politiky to znamená vážný reputační deficit. Navíc podobně jako Okamura a spol. mluví o Romech i migrantech většina Čechů, takže bychom pak oficiálně byli zemí extrémistů. Jenže oficiálně jsme Zemí příběhů – nebo aspoň pro Rusy a Číňany. Na extremismus prostě potřebujete něco víc, třeba být Marianem Kotlebou. Toho z extremismu obvinila slovenská policie poté, co předal jedné rodině šek ve výši 1488 eur, což je číslo odkazující na neonacismus. Jenže Okamura zatím vypisuje šeky hlavně sám sobě a to ještě na politicky nezávadné částky kolem milionu.

„Moravák z Tokia“ jako by nicméně už kdysi tušil, že ho jednou extremismus nemine. „Zatímco v devadesátých letech byli mezi nepřáteli státu hlavně anarchisté a ekologická hnutí, dnes to jsou národovci, hnutí obviňovaná z pravicového extremismu nebo neonacismu. Smutné je, že veřejnost si skutečně nechává namluvit, že právě tyhle skupiny občanů hlásajících ostřeji své názory jsou nepřátelé státu,“ píše moudře jistý autor knižního opusu Umění vládnout. Ano, jmenuje se Tomio Okamura a už v roce 2011 jako by tušil, že píše o sobě.    

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1