Zoufalec týdne: Václav Havel. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

Zoufalec týdne: Václav Havel. Komentář Petra Holce

Chudák Václav Havel. Tohle si náš první polistopadový demokratický prezident fakt nezasloužil! Politik spíš proti své vůli a rozený dramatik a ironik, jemuž možná později dělala dobře moc, určitě ale ne okázalá pompa, se jistě musel několikrát otočit v rakvi, když viděl, jak sovětstky pompézní mu jeho příznivci přichystali pohřeb. A teď pro změnu v hrobě, když viděl, kdo všechno a jak mu vzdal k sedmému výročí úmrtí hold.

Začnu obvyklými podezřelými. „Na Pražském hradě se během 100 let české státnosti vystřídalo 11 prezidentů. Jen dva z nich byli demokraté a opravdoví muži: Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel,“ řekla dokumentaristka Olga Sommerová. Fakt? Filmaři se rádi nechávají unést sami sebou a Sommerová se možná nechala unést tím, že Masaryk s Havlem měli nemálo společného: oba vynesly na Hrad výjimečné historické chvíle, což je vždy nebezpečné. Oba si kolem sebe budovali vlastní alternativní centrum moci. A oba taky hojně vládli filozoficky a orálně, tedy slovy.

Snad proto jim tolik lidí v podhradí hůř rozumělo. Zajímavé taky je, jak si na Havla začala najednou vzpomínat ODS, která s ním kdysi nejvíc bojovala o podobu polistopadové politické i socioekonomické transformace. Ano, k šéfovi Senátu Jaroslavu Kuberovi tak nějak i patří, že v den výročí Havlovy smrti položil k jeho hrobu květiny, snad mají společný určitý „politický punk“. Když se ale na Havlův politický odkaz začali upřímně odvolávat i „konzervativní“ hoši z ODS v Praze 10, začal jsem se obávat o jeho klidný odpočinek.

A taky si vzpomněl na jeho někdejší slova pocházející z doby, kdy si jeho jméno zkusila kvůli „vyššímu morálními principu“ ODS vypůjčit v bouřlivém předvolebním období 2009-10. „Žádné stranické tričko si na stará kolena oblékat nebudu, a pokud, tak bude nazelenalé,“ vzkázal tehdy Havel straně modrého ptáka. Máloco ovšem jako obvykle trumfne upřímný patos europoslance Pavla Teličky, jenž před časem svlékl stranické tričko ANO. „V dnešní době je vidět více než kdy dříve, jak osobnosti, jako byl Václav Havel, české politice a společnosti nesmírně schází,“ rozepsal se na sockách Telička.

Myslím, že zvlášť jemu musí Havel fakt chybět! A škoda, že socky neunesou i slzy. Syn někdejšího komunistického pohlavára a estébáka seděl v „revolučním“ roce 1989 na ministerstvu zahraničí, kde se jako mladý a perspektivní kádr KSČ s perfektně nezávadným životopisem připravoval na velkou režimní kariéru. Řekněme, že měl kráčet ve šlépějích svého otce. Dějiny tomu ovšem chtěly jinak, takže nakonec kráčel ve šlépějích budování demokracie – včas dokázal převléknout kabát. Anebo tričko, abychom zůstali s Havlem.

Vůbec nic ale v den výročí Havlova úmrtí netrumfne nás, novináře. Znáte Filipa Horkého, mladý talent z České televize, pak DVTV a nyní Seznamu? Možná to nevíte, v soukromí je ale i básník. Něco na způsob Vítězslava Nezvala, původně talentovaného surrealisty a později budovatele.   

Už sedmý rok. Každý den.
Při vstávání kolem vás jdu a myslím.
Dal jste přede mne extrémně náročný úkol.
Aby se mé děti cítily milovány a ne přehlíženy....
Aby pro ně slova jako "homouš", "transka", "pravdoláskař" nebo "lepšočlověk" nikdy nebyly urážkou, ale důkazem, že každý člověk má naprosto stejnou cenu.
Aby věděly, že peníze jsou potřeba, ale ne ty, které jsou potřísněny krví...
Aby respektovaly názor jiného, ale slepě se neohýbaly s vidinou jednodušší cesty.
Aby uměly říct ne s úsměvem...
Aby pravda a láska nikdy nešla do p*** a k**** nikdy znovu nezazněla veřejně z respektovaných úst.

Pane prezidente Václave Havle, chybíte nám.

Ano, takhle vzdal Horký hold Havlovi, mistrovi slov! Omlouvám se za krácení jeho snové poémy, ale bál jsem se, že si naslzím do klávesnice a zničím si počítač. Chudák Havel, jenž by s tím balastem poslal Horkého někam, nejspíš do p´´´. A mimochodem: reportér Seznamu se narodil v roce 1991, takže když Havel v roce 2003 politicky končil, bylo mu plných dvanáct let! Vstřebal to vše obdivuhodně.

Na závěr si proto dovolím pár slov od člověka, jehož za básníka nepovažuje vůbec nikdo – dokonce ani on sám. Trefil to ale přesně. Jmenuje se Mirek Topolánek, býval šéfem ODS a premiérem a k výročí Havlova úmrtí letos řekl: „V celé řadě věcí jsem s ním nesouhlasil, ale pokud se tu bavíme o odkazu Václava Havla, tak nejvíc mu škodí ta adorace, když z něj vyrábějí tatíčka Masaryka.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud