Zpolitizovaný koronavirus v rozděleném světě. Boj s epidemií brzdí spory i konspirační teorie | info.cz

Články odjinud

Zpolitizovaný koronavirus v rozděleném světě. Boj s epidemií brzdí spory i konspirační teorie

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Dění kolem epidemie koronaviru naznačuje, že ani nejmocnější země jako Čína a USA si ve světě sdílených závislostí a propojených rizik samy nevystačí. Přesto vedle snahy společně čelit epidemii sledujeme i politikaření, diskusi o koronaviru „nakazil“ například íránsko-americký konflikt a konspirační teorie.

Propad světových akciových trhů v posledním týdnu podtrhuje propojenost a současně zranitelnost nejen zdravotní situace, ale i globální ekonomiky. Narušení dodavatelských řetězců v důsledku uzavření některých čínských továren už dolehlo například na BMW, Nissan, Hyundai či Foxconn a přinutilo některé světové firmy dočasně zastavit či pozměnit svou produkci.

Na okolní chudší země tvrdě dopadne pokles turistů z Číny, kteří ročně ve světě utratí kolem 250 miliard dolarů. V kombinaci se stále tlející obchodní válkou mezi USA, Čínou a dalšími zeměmi může delší zdravotní krize významně zhoršit ekonomickou kondici firem a zemí, včetně těch největších a nejmocnějších. USA z Číny dovážejí až 30 procent polotovarů a komponentů pro svou výrobu a mimochodem také většinu zdravotnických masek, potřebných i pro jiné běžné lékařské zákroky a ošetření.

Obraz situace v samotné Číně se v posledních týdnech dynamicky měnil, a to nejen z hlediska počtu obětí a nakažených. Na rozdíl od Jižní Koreje, která dle všeho otevřeně informuje o nákaze, pravý stav věcí v Číně asi stále neznáme. Místní činitelé komunistické strany v zasažených oblastech čelí trojímu tlaku. Peking požaduje, aby dostali situaci pod kontrolu (zadrželi šíření infekce), nefixlovali přitom s čísly nakažených (jak už se stalo) a současně aby nepoškodili hospodářský růst přehnanými zásahy proti šíření viru (co nejdříve zase otevřeli továrny). Jinak jim hrozí, že přijdou v lepším případě o svůj post. Jejich balancování na hraně různých zájmů a tlaků může leckde připomínat kvadraturu kruhu. Čína je ale bezpochyby schopná mobilizovat obrovské lidské a finanční zdroje.    

To není zcela případ v současnosti druhé nejvíce postižené země dle počtu úmrtí. Opatření Íránu proti šíření nákazy komplikuje mnoho vnitřních a vnějších faktorů. Není zcela náhodné, že se virus původně z Číny začal rychle šířit právě zde. Kvůli americkým sankcím a velmi omezeným možnostem obchodovat v západních měnách, se Írán ekonomicky, politicky a obchodně silně orientuje na Čínu a mezi oběma zeměmi cestuje hodně lidí.

Dle dostupných informací se zdá, že íránské úřady také zadržovaly informace o šíření nákazy, zřejmě aby neohrozily účast obyvatel v parlamentních volbách 21. února. Nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí označil účast na hlasování za „náboženskou povinnost“, přestože jím jmenovaná Rada dohlížitelů vyloučila z listin velký počet reformně smýšlejících kandidátů.

V době zostřené konfrontace s USA, ekonomické krize a zejména po předchozích krvavě potlačených masových protestech právě volební účast představuje barometr vnitřní legitimity íránského vládnoucího režimu. Ta nakonec spadla o dvacet procentních bodů na nejnižší úroveň od roku 1979 – pouhých 42 procent. Nejvyšší duchovní vůdce to vysvětlil jednoduše jako důsledek „koronavirové propagandy USA“, která údajně vyvolala v lidech strach.

Írán, podobně jako většina zemí regionu, je každopádně vůči šíření skutečné nákazy zranitelný. Částečně i v důsledku amerických ekonomických sankcí nemá zdravotnictví dostatek kriticky potřebných léků a vybavení a nemůže je ani nárazově ve větším množství obstarat. Současný vývoj tak pouze zdůrazňuje jeho zásadní problém – nemožnost obchodovat v dolarech a sankce na vývoz ropy Írán tvrdě zasáhly a podepisují se i na stavu zdravotnictví či jiných civilních oblastí. Zejména mimo velká města je vybavenost nemocnic špatná, chybí nejen masky, ale i plicní ventilátory, sterilizátory či dezinfekční a ochranné pomůcky.

Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch se sice Donaldem Trumpem znovuzavedené sankce oficiálně nevztahují na potraviny, léky a humanitární potřeby, prakticky se však většina firem obává s Íránem obchodovat. Sankční režim „ohrožuje právo Íránců a zdravotní péči včetně přístupu k životně důležitým lékům“. Evropská unie se zatím neúspěšně snaží nalézt mechanismus pro větší obchodování s Teheránem, hrozba přímých sankcí USA však bezpečně odrazuje většinu společností, včetně těch ruských.

Íránské oficiální údaje o počtu nakažených jsou i s ohledem na deklarovaný poměrně vysoký počet úmrtí považována za silně podsazená. Ministr zahraničí USA Mike Pompeo už Írán obvinil, že zadržuje informace o skutečné situaci. Současně však nijak nenaznačil ochotu otevřít okno v sankčním režimu pro dovoz potřebného zdravotního materiálu.

Íránský prezident Ruhání, jinak v rámci vládní moci prosazující větší spolupráci se Západem, mu kontroval, že „šíření veřejné paniky je jednou z konspirací našich nepřátel, aby naši zemi zcela izolovali… nesmíme dovolit, aby koronavirus byl zneužit k zastavení naší práce a produkce“. Zda se jedná jen o politickou kontra-reakci či skutečné podcenění reálné situace se zřejmě ukáže brzy.

Íránské vedení nakonec zrušilo velké páteční modlitby, uzavřelo školy, ale zatím nevyhlásilo karanténu měst s výskytem nákazy, což se týká i jejího epicentra – šíitského náboženského centra Qomu. To ročně navštíví tři miliony poutníků, mimo jiné i z Iráku, Libanonu, Bahrajnu, Ománu a Kuvajtu, kam se virus pravděpodobně touto cestou přenesl. Dle informací Američany financovaného Radia Farda správce hrobky v Qomu dokonce doporučil návštěvu tohoto svatého místa jako prostředku „zázračného uzdravení“.  

Jak už jsem psal v jednom ze svých předchozích textů, íránské vedení je vystaveno politice „maximálního tlaku“ ze strany současné americké administrativy. Ta usiluje o ekonomické vyčerpání země s nadějí, že donutí její vedení uzavřít novou jadernou dohodu, která by zahrnovala také omezení íránského raketového programu a šíření vlivu v regionu včetně Iráku, Sýrie a Libanonu. Realisticky viděno jde USA spíše o jeho „maximální oslabení“ než o novou „dohodu“.

Země regionu již v reakci na informace o nákaze uzavřely své hranice s Íránem, což jen dále prohloubí jeho obchodní ztráty. Je nabíledni, že Pákistán, Afghánistán a Irák jsou ještě podstatně hůře připraveny čelit epidemii než relativně vyspělý a vzdělaný Írán. U nábožensky silně orientované části obyvatelstva a vládních elit může hrát roli i silný fatalismus, který šíření viru vnímá jako „Boží úděl“, nikoliv jako důsledek špatné hygieny či chybějící prevence a karantény zasažených oblastí. Šíření viru napomáhá v regionu obvyklé potřásání rukou, vřelé objímaní či polibky.

Nákaze by pochopitelně měly mnohem větší problém čelit válkou rozvrácené země jako Sýrie. Tam nyní eskaluje boj o provincii Idlib a humanitární krize asi milionu uprchlíků v této oblasti, kteří přežívají zimu v nejnuznějších podmínkách. Také sousední země, hostící přes pět milionů Syřanů, nyní nejsou schopny všem poskytnout základní lékařskou péči.

Současné dění zatím naznačuje, že zdravotní krizi hůře zvládají i vyspělejší, ale autokraticky fungující státy, kde existuje cenzura. Obyvatelstvo totiž úřadům méně důvěřuje, co se týče pravdivosti informací a schopnosti efektivně krizi čelit. Z toho plyne například větší panika lidí, kteří se mohou právem či mylně obávat, že situace je podstatně horší, než je jim shora předstíráno.

Rozhodně však není na místě během zdravotní a místy humanitární krize politicky využívat jejich slabosti. Naopak je v tomto místy rozděleném světě čas na vstřícná politická a lidská gesta.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud