KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Pražský primátor Zdeněk Hřib nejprve minulý týden zaperlil při kauze Mariánského sloupu, kdy nařídil městské policii znemožnit zahájení prací na jeho znovuvztyčení a zopakoval pár oblíbených frází o tom, že to byl pomník rekatolizace. Budiž, stalo se to hodně dávno a obecné znalosti barokní doby jsou dosud překryty zjednodušeným „jiráskovským“ nánosem o tom, jak jsme tři sta let trpěli. Pak tu je ale historie novější a méně kontroverzní. Historie, na které se všichni shodneme a která tvoří fundament jakéhosi národního povědomí. Tím je bezesporu protifašistický odboj a hlavně jeho nejslavnější hodina – atentát na Heydricha.
Každý rok osmnáctého června se koná u krypty pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici tryzna k uctění památky sedmi československých parašutistů, kteří zde v posledním boji položili své životy. Každý rok je mezi hosty i pražský primátor. Letos chyběl a ani za sebe neposlal náhradu. Pochopitelně se ozvali lidé na sociálních sítích. Zdeněk Hřib svůj profil zjevně bedlivě sleduje a začal se tedy hájit. I nastal sled stále bizarnějších výmluv.
Pošlete to mailem!
Nejprve zdůvodnil svou neúčast tím, že tryznu organizuje nechvalně známý Český svaz bojovníků za svobodu, toho času pod vedením Jaroslava Vodičky, předlistopadového důstojníka, člena KSČ a spolupracovníka Veřejné bezpečnosti. To by tedy dávalo smysl. Potíž je v tom, že ČSBS tryznu neorganizoval. Organizoval ji zcela důvěryhodný Vojenský historický ústav (VHÚ) v součinnosti s Ministerstvem obrany a jeho Odborem pro válečné veterány.
