KOMENTÁŘ ERIKA SIEGELA | Udržení otevřených obchodních vztahů a vysokých investic mezi Evropou a USA je pro jejich spojenectví důležitější, než desetiny procent HDP vydávané Evropany na obranný rozpočet. Ve svém důsledku jde totiž také o to, jak velký koláč budeme krájet. S Bidenem existující neshody nezmizí a možná vytanou nové. Bude ale jistě větší vůle a trpělivost je řešit jednáním.
Jeden z problémů s Donaldem Trumpem byla a je jeho osobnost a s ní svázaný styl politiky. Ať už jde o tu domácí, mezinárodní obchod či vztahy s evropskými spojenci, vše vnímá jako hru s nulovým součtem, při níž silnější vítězí a protistrana prohrává. Transakční vztahy „něco za něco“ jsou politice vlastní i mezi blízkými partnery a spojenci. Ostatně ani oslavovaný Marshallův plán nebyl jen valem proti politickému rozvratu a sovětskému komunismu či dokonce dobročinností, ale také strategií, jak oživit evropský trh pro americký odbyt. Pro udržitelné politické i běžné „obchodování“ je ale potřebná důvěra druhé strany, že jde o partnerství, nikoliv o snahu toho druhého z pozice síly „odrbat“.
Obchodní spory či dohadování o výši obranných výdajů mezi USA a Evropou se jistě nevypaří nástupem distingovaného a zkušeného Joea Bidena. Stejně tak to platí i pro americký obchodní deficit s Evropou, který bude muset řešit i nový prezident. Nepochybně se mezi demokraty také najde dost zastánců obchodního protekcionismu, jaký razil Trump. Jeho heslo „America First“ a slib protekcionismu před čtyřmi roky ostatně silně zabodovaly mezi modrými límečky v tradičně demokratických baštách, zpustošených dopady globální konkurence. Protekcionismus je ale pro otevřenou ekonomiku jako Česko, silně navázanou na silný německý a evropský export do USA, jistě hrozbou zvláště v období domácí recese. Ta nyní volbami poněkud ustoupila, což je dobrá zpráva.
Joe Biden a jeho tým rozlišují (ostatně jako předchozí prezidenti před Trumpem), že z dlouhodobého hlediska je Evropa nejen klíčovým bezpečnostním spojencem, ale i obchodním partnerem, s nímž lze společně lépe hájit a vytvářet pravidla světového obchodu vůči Číně. A to i navzdory odlišným zájmům v určitých sektorech, kde Evropa přímo konkuruje USA.
Donald Trump vedle ignorování spojenců v mnoha otázkách společného zájmu a zpochybňování principu kolektivní obrany NATO poškodil vztahy s Evropou i ekonomicky, byť se jeho hrozby naštěstí zcela nenaplnily. Jak známo, zavedl nová cla na evropský hliník a ocel a hrozil také zvýšením dovozních cel na automobily. Trump měl podle německého Wirtschaftswoche v roce 2018 před Macronem prohlásit, že nechce, aby ulice New Yorku brázdily mercedesy. To by se podstatně dotklo i českého dodavatelského průmyslu, zásobujícího německé automobilky jako Daimler, VW nebo BMW, které jsou silné na americkém trhu. Trump také v obchodních vztazích často jednal nevypočitatelně a vyhrožoval, což jistě nepomáhalo plánování investic a obchodní strategie na obou stranách Atlantiku.
