Zvolení Bidena: Méně rizik pro transatlantickou ekonomiku i vazbu

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGELA | Udržení otevřených obchodních vztahů a vysokých investic mezi Evropou a USA je pro jejich spojenectví důležitější, než desetiny procent HDP vydávané Evropany na obranný rozpočet. Ve svém důsledku jde totiž také o to, jak velký koláč budeme krájet. S Bidenem existující neshody nezmizí a možná vytanou nové. Bude ale jistě větší vůle a trpělivost je řešit jednáním.

Jeden z problémů s Donaldem Trumpem byla a je jeho osobnost a s ní svázaný styl politiky. Ať už jde o tu domácí, mezinárodní obchod či vztahy s evropskými spojenci, vše vnímá jako hru s nulovým součtem, při níž silnější vítězí a protistrana prohrává. Transakční vztahy „něco za něco“ jsou politice vlastní i mezi blízkými partnery a spojenci. Ostatně ani oslavovaný Marshallův plán nebyl jen valem proti politickému rozvratu a sovětskému komunismu či dokonce dobročinností, ale také strategií, jak oživit evropský trh pro americký odbyt. Pro udržitelné politické i běžné „obchodování“ je ale potřebná důvěra druhé strany, že jde o partnerství, nikoliv o snahu toho druhého z pozice síly „odrbat“.  

Obchodní spory či dohadování o výši obranných výdajů mezi USA a Evropou se jistě nevypaří nástupem distingovaného a zkušeného Joea Bidena. Stejně tak to platí i pro americký obchodní deficit s Evropou, který bude muset řešit i nový prezident. Nepochybně se mezi demokraty také najde dost zastánců obchodního protekcionismu, jaký razil Trump. Jeho heslo „America First“ a slib protekcionismu před čtyřmi roky ostatně silně zabodovaly mezi modrými límečky v tradičně demokratických baštách, zpustošených dopady globální konkurence. Protekcionismus je ale pro otevřenou ekonomiku jako Česko, silně navázanou na silný německý a evropský export do USA, jistě hrozbou zvláště v období domácí recese. Ta nyní volbami poněkud ustoupila, což je dobrá zpráva.

Joe Biden a jeho tým rozlišují (ostatně jako předchozí prezidenti před Trumpem), že z dlouhodobého hlediska je Evropa nejen klíčovým bezpečnostním spojencem, ale i obchodním partnerem, s nímž lze společně lépe hájit a vytvářet pravidla světového obchodu vůči Číně. A to i navzdory odlišným zájmům v určitých sektorech, kde Evropa přímo konkuruje USA. 

Donald Trump vedle ignorování spojenců v mnoha otázkách společného zájmu a zpochybňování principu kolektivní obrany NATO poškodil vztahy s Evropou i ekonomicky, byť se jeho hrozby naštěstí zcela nenaplnily. Jak známo, zavedl nová cla na evropský hliník a ocel a hrozil také zvýšením dovozních cel na automobily. Trump měl podle německého Wirtschaftswoche v roce 2018 před Macronem prohlásit, že nechce, aby ulice New Yorku brázdily mercedesy. To by se podstatně dotklo i českého dodavatelského průmyslu, zásobujícího německé automobilky jako Daimler, VW nebo BMW, které jsou silné na americkém trhu. Trump také v obchodních vztazích často jednal nevypočitatelně a vyhrožoval, což jistě nepomáhalo plánování investic a obchodní strategie na obou stranách Atlantiku.

Biden není žádná katastrofa. Jen doufejme, že se nevydá cestou Obamy, to by poškodilo i nás

Uvalení cel na automotive jako klíčový sektor vzájemného obchodu (a českého průmyslu) nyní zřejmě nehrozí a němečtí politici si o víkendu hluboce vydechli. Ostatně kvůli propojenosti ekonomik by zasáhlo i pracovní místa v USA, kde zejména někteří němečtí producenti již dlouhá léta vyrábějí, nebo ti američtí kupují jejich součástky a díly. 

Biden pravděpodobně nebude vůči Evropě hrozit cly, které většinou zaplatí spotřebitel, jak dokazují i některé studie o dopadech obchodní války s Čínou na americké domácnosti. Chce ale podpořit domácí americké producenty investičními programy s protekcionistickou doložkou „buy American“. Pro americko-český a americko-evropský byznys je i tak lepší alternativou než Trump. Minimálně tím, že není impulsivní, strategicky a politicky plánuje a záleží mu na širších a dlouhodobých vztazích s Evropou. Očekávat od něj, že by méně výrazně hájil americké zájmy, jak tvrdila protikampaň, je samozřejmě naivní. Ambiciózní a současně pro mnohé kontroverzní dohoda o Transatlantickém obchodním partnerství (TTIP), jejíž dojednávání se zadrhlo už ke konci Obamova prezidentství, je v tomto ohledu tak trochu minovým polem. Nebude asi to první, co nový prezident v zahraničních vztazích začne řešit. Slovy šéfa německo-americké obchodní komory Franka Sportolariho ale snad můžeme věřit, že „dialog snad bude lépe fungovat, aby se rozpory mohli řešit“.  

SDÍLET
sinfin.digital