Režisérka Anna Turlo pochází z Ukrajiny a v Praze žije už přes rok. Do Česka přijela v březnu 2022 po začátku ruské invaze na Ukrajinu, a to se svojí mámou, čtyřmi kočkami a psem. Naučila se česky a velmi rychle si našla i práci ve svém oboru - v kultuře. Právě kultura ve spojení s terapiemi u psychologa jí pomáhá se z neuvěřitelné situace takzvaně nesesypat a žít dál. Získala práci jako projektová manažerka Imagine UA v Městských divadlech pražských a následně dostala nabídku režírovat hru Trojánky ve Švandově divadle.
Mladá režisérka aktuálně neřeší, zda se vrátí, nebo zůstane v Česku. Žije tady a teď. „Jsem ráda, že jsem si tu našla lidi, se kterými si rozumím a které po roce můžu nazvat svými kamarády. Rodina, která nás na začátku přijala a nabídla nám domov, nám přirostla k srdci a do dneška je o svátcích navštěvujeme. Ale také se mi stýská po domově,” říká Anna a doplňuje. „Ve hře Trojánky máme větu: Svět měl jasná pravidla. A já teď nevím, která pravidla fungují, a která už ne. Přemýšlela jsem nonstop o svém životě a o tom, jestli a co tam najdu, když se vrátím, versus co bude, když zůstanu. To jsem teď opustila a snažím se žít carpe diem. Dělám, co můžu a umím, a život ukáže, co bude dál.”
Anna Turlo v rámci svých inscenacích ráda pracuje s tématy společenských problémů a snaží se je uchopit tak, aby pro diváky byly stravitelné, a místy i vtipné. „Divadlo není jen to, co vidíme na jevišti, ale jde i o zážitek, který z toho máme. Chci, aby diváci po představení v sobě cítili nějakou změnu a přemýšleli o tom, co viděli. Svou první inscenaci jako režisérka jsem se rozhodla dělat v úplné tmě. Šlo o téma života nevidomých lidí. V rámci představení jsme připravili i stand up. A moje kamarádka mi pak volala, že díky mému představení poprvé pomohla nevidomému člověku. Kdyby o daném tématu začal přemýšlet jinak jen jeden člověk, budu štastná,” říká umělkyně.
Zajímavou formu chce použít i v připravované hře Trojánky, kde bude zapojovat diváky a nechávat je v několika situacích rozhodovat, co bude dál.
Jaká další témata chce do kultury vnést? „Chci v rámci kultury mluvit o manipulaci a propagandě. Je to strašná věc, která má velký psychologický vliv na lidi. V únoru letošního roku jsme odpremiérovali inscenaci v Kyjevě, která se zabývá právě manipulací a tím, jak se díky ní může dostat diktátor do vlády. V hypotetických prezidentských volbách jsme dali možnost divákům zvolit si svého kandidáta, a to na základě jejich proslovů,” popisuje Anna. Jednalo se o proslovy Adolfa Hitlera, Winstona Churchilla a Viktora Janukovyče. Diváci nevěděli, komu který proslov patří, a tak i když v mnoha reprízách byl zvolen prezidentem Winston Churchill, našlo se mnohokrát dost diváků, kteří kvůli líbivému populistickému proslovu hlasovali právě pro Janukovyče. „U té populistické řeči funguje, že lidé jsou unavení. A když jim někdo řekne, že bude všechno v pořádku a že to udělají za ně, tak to funguje a kývnou na to,” doplňuje Anna.
- Má mít kultura hranice a pravidla?
- Jaký je její styl režie?
- Vnímá rozdíl mezi uměleckými školami v Česku a na Ukrajině?
- Jaké první sprosté slovo se naučila?
- V čem spatřuje podobnosti mezi českou a ukrajinskou kulturou? A kde by se od sebe navzájem mohly inspirovat?
- I o tom mluví v podcastu Jeviště Anna Turlo.
