JÍZDA DĚJINAMI — Hitler

Mnichovská zrada, marná mobilizace a trauma z ohnuté páteře. Poslouchejte Jízdu dějinami s Jiřím Padevětem

Jan Januš, Martin Kovář, Petr Nárožný

26. 09. 2020 • 06:00
Právě v těchto dnech v září 1938 spělo prvorepublikové Československo ke svému tragickému konci. Zahraniční mocnosti jednaly opakovaně „o nás bez nás“, jak psaly tehdejší noviny, aby snaha Velké Británie a Francie zabránit další světové válce, či ji alespoň oddálit, vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody, traumatizujícím ukončením československé mobilizace, ztrátou Sudet, vznikem takzvané druhé republiky a abdikací prezidenta Edvarda Beneše. Nacistický vůdce Adolf Hitler se sice na podzim 1938 do Prahy ještě nedostal, v hlavách ale strašil všem soudným lidem. Poslechněte si další díl historického podcastu INFO.CZ Jízda dějinami. Pozvání k rozhovoru s Janem Janušem a Martinem Kovářem tentokrát přijal spisovatel a badatel Jiří Padevět, z dobového tisku předčítá Petr Nárožný.

„Vlastní spojenci nám diktovali jako poraženým! Ultimatum, pro jaké v dějinách národů není příkladu. - Všichni spojenci nám odmítli pomoc - Chamberlain s Hitlerem budou dnes rozhodovat o osudu naší vlasti. - Neklesneme, nezahyneme a nezapomeneme! Dějiny nekončí dneškem,“ ilustruje atmosféru v září 1938 titulní text Večerního Českého slova z 22. září 1938. Jen o týden později podepsali Adolf Hitler, francouzský premiér Édouard Daladier, italský vůdce Benito Mussolini a britský premiér Neville Chamberlain takzvanou Mnichovskou dohodu, v níž se dohodli „ohledně postoupení sudetoněmeckých území“.

Skončila tak rovněž československá mobilizace. Tento sled událostí pak odstartoval takzvané mnichovské trauma, které mnozí Češi cítí dodnes. „Nebyli jsme to my, kterým v kritickém okamžiku se zachvěla kolena, ačkoliv jsme dobře znali své nesmírné risiko. Nikdy se snad žádný lid nehotovil bez váhání do boje za okolností tak nebezpečných. Každý z nás je dnes plným právem hrd na svůj národ. I když nikdo z nás nedostane nyní podvazkový řád, je zde lid, který by zasluhoval řád meče,“ konstatoval ale Ferdinand Peroutka v Přítomnosti z 5. října 1938 v úvodním textu na straně 625 nazvaném Co lze nyní napsat.

„Sudetští Němci dosáhli toho, po čem toužili. Nechtěli s námi v míru žít a pracovat - jejich srdce je táhlo do Říše. Neloučíme se s nimi v nepřátelství, Sudetští Němci velmi brzy poznají, jaký je rozdíl mezi republikou a Třetí říší. A nebude to jen rozdíl v režimu,“ stojí v glose o dalším osudu sudetských Němců nazvané „Neloučíme se v nepřátelství“, která vyšla v Přítomnosti 5. října 1938 na straně 627 a je podepsaná zkratkou Tohm. 

V podcastu Jízda dějinami se věnujeme rovněž příběhům „obyčejných“ lidí a neopomíjíme ani hrdinství žen. „Před měsícem září 1938 mnoho žen žilo životem, kterému říkalo: život čistě soukromý. Zaměňujíce politiku s politikařením, byly pyšné, že k němu nepatří. O politiku já se nestarám - byla věta, kterou pronášely ženy velmi často, starajíce se výlučně o sebe. V září však přišly dny, které nás poučily o tom, že politika je něco, co stojí vedle našich příbytků, co zasedá s námi u stolu, co uléhá s námi k spánku. Soukromý život nás všech se dokonale změnil: naše soukromí, tak od sebe odlišné, bylo dokonale stejné. Všechny jsme - jaký to svět! - doufaly, že se budeme moci bránit. Všechny jsme byly odhodlány vzít na sebe utrpení míru nejvyšší, jakou člověk může vzít: válku,“ napsala jedna z hrdinek tehdejší doby Milena Jesenská do komentáře „Soukromý dopis o věcech nás všech“ na čtvrtou stranu 21. čísla ženského časopisu Eva, které vyšlo 15. října 1938.