S popelem můžete nakládat takřka libovolně, rakev na zahradě ale pohřbít nesmíte, říká Červený

Pavel Vondráček

O hřbitovech se ne nadarmo říká, že jsou místem, kde se jednoho dne všichni sejdeme. Na správu těch pražských dohlíží jako ředitel Martin Červený, který za svou kariéru mohl pozorovat trendy v pohřebnictví v hlavním městě. „V Praze je přes devadesát procent kremací. S popelem podle zákona můžete nakládat téměř libovolně, když to není proti dobrým mravům a máte souhlas majitele pozemku. Do země v rakvi se ale na vlastní zahradě nechat pohřbít nelze. Snad leda kdybyste si založili vlastní církev a zahradu transformovali v neveřejné pohřebiště,“ vysvětluje Červený v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka.

Pro mnoho lidí je hřbitov místem, kterému se chtějí spíše vyhnout, byť tuší, že dříve či později skončí jejich pozemská pouť právě tam. Martin Červený rozhodně odporem k místům posledního odpočinku netrpí, na pražských hřbitovech začínal během studií jako brigádník a postupně se vypracoval až na ředitele Správy pražských hřbitovů. „V hlavním městě je hřbitovů přes sedmdesát, některé jsou ale neveřejné, ty na periferiích spravují městské části. Pod Správou pražských hřbitovů je jich teď 32,“ říká Červený v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka s tím, že pohřeb je důležitý pro vyrovnání se s traumatizující krizovou situací v lidském životě. „Když se smrt snažíme vymlčet a vytěsnit, můžeme si z toho nést celý život následky. Je důležité si uvědomit, že smrt je antropologická konstanta,“ dodává Červený.

Ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený
Ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený

V současné době podle Červeného přes devadesát procent pohřbů v Praze probíhá žehem. Do země se nechávají pohřbívat už téměř jen světští, Romové a věřící. „Kdysi jsem četl takovou úvahu, myslím, že se jmenovala Kremace vede k nepaměti, a utkvělo mi to v hlavě. Z kremace se postupně stal spíše průmysl hygienické a rychlé likvidace nebožtíků. Rozptylová louka zbavuje pozůstalé odpovědnosti nějak se pak vůbec ostatky zabývat a starat se o ně. Z mého pohledu je to trochu devalvace vlastního pohřbívání, ale musíme rozlišovat i to, že žijeme v postsekulární době. Někdo holt už ten rituál pohřbu nepotřebuje, a nepotřebuje ani hrob a rozloučení,“ popisuje trendy v pohřbívání Červený. „Na hřbitově se nebojím. Míval jsem strach leda občas pozdě v noci, aby mě někdo nepřepadl. Z těch zesnulých ale strach opravdu nemám, ani z duchů,“ uzavírá šéf pražských hřbitovů.

Jak docílit pohřbu na nejelitnějších místech pražských hřbitovů? Čím se od sebe liší hřbitov český a hřbitov německý? A jak se odborně říká milovníkům hřbitovů? Poslechněte si celý podcast.

SDÍLET
sinfin.digital