Když začala soudkyně Tribunálu Soudního dvora EU Petra Škvařilová-Pelzl po mateřské dovolené pracovat jen na částečný úvazek, nesetkalo se to ve frankofonním prostředí s úplným pochopením. Jana Hladká Zilvarová se zase po narození dětí nechtěla vrátit k plnému výkonu advokacie, a tak se rozhodla zaměřit spíše na vedení své kanceláře. No a Adéla Hořejší se do své klíčové kauzy pustila ještě jako koncipientka. Tři dámy, které přijaly pozvání do podcastu PRÁVNIČKY, se během své kariéry vydaly tou méně obvyklou cestou. A vyplatilo se jim to.
Soudkyně Tribunálu Soudního dvora EU Petra Škvařilová-Pelzl patří k nejvlivnějším ženám Česka. Práva začala studovat s touhou změnit právní systém. Vždy přitom chtěla být soudkyní, což se jí před dvěma lety povedlo. „Měla jsem štěstí a musela jsem se toho mnoho naučit. Bylo to ale obohacující,“ popisuje v podcastu PRÁVNIČKY. Po soudkyni Ireně Pelikánové převzala velmi náročné kauzy a dnes řeší případy, které se dotýkají budoucnosti Evropy, od energetiky a životního prostředí po bankovní dohled nebo daňové ráje. Úspěch je podle Petry zároveň štěstí. „Dovedu vycítit, která rozhodnutí jsou v ten moment správná. Doporučuji poslouchat svůj vnitřní hlas,“ říká.
Dnes je Petra v pozici, kdy má klíčový vliv na celou Evropu. Srdce má ale stále v Česku. „I když jsem pracovala na různých pozicích v zahraničí, stále jsem propagovala Českou republiku. Senzibilizovala jsem se pro české věci, třeba pro specifický český cimrmanovský humor,“ vysvětluje. V rámci podcastu PRÁVNIČKY Petra také popisuje, že ani soudce není bez emocí. „Na Tribunálu je spousta případů, kde není lidský příběh, a tím je rozhodování jednodušší. V rámci týmu ale dbám na to, aby tam vládla spokojenost. Snažím se každému naslouchat, jít lidštější cestou,“ dodává.
Podle advokátky Adély Hořejší jsou emoce v českém právu tabu. „Je to asi určitá forma ochrany. Je potřeba s nimi pracovat, otevřít se jim a být s nimi v souladu,“ říká právnička, která se profesně zaměřuje především na lidská práva, zdravotnické a rodinné právo. „Mám v sobě vnitřní touhu po rovnováze a z toho plyne můj aktivismus. Zastupuji klienty, kteří se dostanou do mocenské nerovnováhy, a to ty, kteří jsou ve sporu slabší,“ popisuje. Adéla se nejvíce zviditelnila zastupováním prezidentky Unie porodních asistentek Ivany Königsmarkové. Na kauze přitom začala dělat ještě jako koncipientka, pod vedením svého současného manžela. „Vzájemně se pracovně obohacujeme. Vnímám to velmi příznivě a v řadě sporů mě profesně podpořil,“ říká. Ve své práci Adéla upřednostňuje hlavně otevřenost. Současně se snaží si náročná témata nepustit k tělu. „V otázkách porodnického násilí mnohdy není možné mít odstup. Je to pro mě náročné, ale hledám si mechanismy, jak si ho vytvořit,“ dodává.
Když se advokátce Janě Hladké Zilvarové narodily děti, chtěla se o ně starat a věděla, že by se nemohla věnovat plnohodnotnému výkonu advokacie. A tak se pustila do managementu advokátní kanceláře Z/C/H Legal. „Právo stále intenzivně sleduji a s kolegy ho konzultuji,“ říká s tím, že když nějakému stanovisku nerozumí, nebudou mu rozumět ani klienti. V podcastu PRÁVNIČKY také vzpomíná na dobu, kdy se dostala na stáž do prestižní britské právní kanceláře. „Trochu lituji, že jsem nepracovala delší dobu v zahraničí,“ přiznává. Své kolegy v kancelář Jana vyzývá k tomu, aby v sobě nedusili emoce. „Každý je máme a neměli bychom je potlačovat. Musí se tomu dát čas, je velký tlak na výkon,“ uvádí s tím, že na rozdíl od její generace se dnešní začínající právníci nebojí otevřeně komunikovat.
Jaké výhody a nevýhody má život s partnery – právníky? A jak poznamenala koronavirová pandemie práci Petry Škvařilové-Pelzl, Adély Hořejší a Jany Hladké Zilvarové? Odpovídají v podcastu PRÁVNIČKY.
