Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čtyři cenné obrazy poputují z Národní galerie zpátky mnišskému řádu. Strany se dohodly bez soudu

Čtyři cenné obrazy poputují z Národní galerie zpátky mnišskému řádu. Strany se dohodly bez soudu

Národní galerie v Praze vydala řádu Milosrdných bratří čtyři obrazy ze 17. století, a to na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Dnes to uvedla mluvčí galerie Tereza Ježková. Řád se tří pláten vlámského mistra a jednoho díla mistra italského domáhal žalobou, přičemž soud loni řízení přerušil s tím, ať se strany pokusí uzavřít smír.

Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha - Milosrdných bratří v žalobě uváděla, že plátna se původně nacházela v pražském kostele Šimona a Judy a do úschovy galerii byla svěřena až v roce 1942, zřejmě kvůli ochraně před válečnými událostmi. Galerie však měla pochybnosti o tom, zda žádost řádu splňuje zákonné podmínky pro restituci. Dohodu o vydání uzavřela s řádem poté, co soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Martina Škodová vyjádřila loni v září předběžný názor, že podmínky splněny byly.

„Po přezkoumání uplatněné výzvy na vydání dospěla Národní galerie v Praze k závěru, že řád Milosrdných bratří prokázal funkční souvislost požadovaných uměleckých děl a nemovitosti řádu, kostela Sv. Šimona a Judy v Praze,“ vysvětlila mluvčí Ježková.

Doplnila, že galerie předala řádu obrazy 20. prosince loňského roku. Milosrdní bratři tak dostali zpět díla vlámského mistra z druhé poloviny 17. století nazvaná Útěk do Egypta, Křest Kristův a Svatý Jeroným a malbu italského mistra první poloviny 17. století, která nese název Snímání z kříže. Všechny čtyři obrazy neznámých autorů byly součástí Sbírky starého umění. Ředitel galerie Jiří Fajt už dříve řekl, že ani jedno z děl neplánoval v blízké době vystavit.

Právník řádu Petr Smejkal u soudu popsal, že plátna byla v úschově galerie do začátku 50. let minulého století, kdy komunistický režim vyhnal komunitu Milosrdných bratří z kláštera. Správa obrazů poté přešla na Náboženskou matici, která pak obrazy darovala státu, konkrétně Národní galerii. Milosrdní bratři svou žalobu podepřeli dvěma čestnými prohlášeními členů komunity, kteří v dané době žili a události si pamatovali.

Řádu v jeho sporu s galerií pomohla i skutečnost, že česká justice rozhodla v obdobném případě vydání gotického obrazu Madony z Veveří o tom, že sporné body restitučního zákona mají být vykládány ve prospěch restituentů.

K nejvýznamnějším artefaktům, které galerie v rámci restitucí vydala, patří Vyšebrodský cyklus, Puchnerova archa a dva Rubensovy obrazy. Tato díla zůstala na základě dohod v expozicích jako zápůjčka.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1