Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hledají se lípy republiky. V Sudetech je káceli Němci, v Praze je ničí sucho i houstnoucí provoz

Hledají se lípy republiky. V Sudetech je káceli Němci, v Praze je ničí sucho i houstnoucí provoz

Na pohled nemají tyhle dvě lípy mnoho společného. První z nich živoří na nádvoří Klementina, druhá, mnohem košatější, si užívá volnosti na úpatí Petřína. Oba stromy přitom byly zasazeny téměř ve stejný den, na podzim roku 68, kdy si Československo připomínalo padesáté jubileum svého vzniku. Kde všude rostou takzvané lípy republiky, se v letošním osmičkovém roce pokouší zmapovat projekt pražského dendrologa Aleše Rudla.

Lípa – národní strom. Jeho zasazení, stejně tak jako pokácení nebo poničení, bývalo všeobecně srozumitelným politickým gestem. V dobovém tisku narazíme na zprávy o pokácených lípách republiky v Sudetech po Hitlerově nástupu i na krátkou reportáž ze sázení lípy opentlené trikolorou Edvardem Benešem v jeho britském azylu. V podkrkonošské Úpici měli dokonce za druhé světové války vesničané strom, který Němci rozkázali pokácet, vytrhnout z kořenů za pomoci autobusu a znovu tajně zasadit na dvorku místní pekárny.

Lípy republiky (někdy také lípy svobody) se začaly ve velkém sázet už bezprostředně po 28. říjnu 1918. Z pohledu vegetačního cyklu stromů byl rozpad Rakouska-Uherska dokonale načasován. „Je to pravda, podzim je nevhodnějším obdobím k výsadbě, většinou se ale čekalo až na ten následující. Nej­ví­c slavnostního sázení pro­běhlo v říj­nu 1919 k prv­ní­mu výro­čí vzni­ku repub­liky, k desátému výro­čí v roce 1928 a rov­něž k padesátému výročí v roce 1968,“ vyjmenovává Aleš Rudl. Zmapovat všechny lípy republiky ho napadlo už před pěti lety, kdy se dozvěděl, že mezi ně patří i mohutný, nijak neoznačený listnáč pod Petřínem. Počkal si na kulatý rok 2018 a na jeho začátku spustil web www.lipyrepubliky.cz, na němž se mu postupně scházejí medailonky stromů z celého Česka.

Samozřejmě také z Prahy, kde má zatím zprávy o nějakých třech desítkách stromů. Pátrání není vždy snadné, protože ani lípy sázené v letech 1998 nebo 2008 často nejsou označeny. „Je to škoda, je pak těžké vypátrat i poměrně mladé stromy, o řadě lip republiky vědí jen místní pamětníci nebo kronikáři. Bez označení se zapomíná, co ten strom dostal do vínku, a může se dokonce stát, že ho zbytečně pokácejí,“ mrzí Rudla. Krom Petřínských sadů nebo Klementina rostou lípy na návsích, náměstích, v parcích i na sídlištích. Jednu z nejstarších mají na Zličíně. Vysazena byla už v roce 1919, kon­cem 70. let minu­lé­ho sto­letí pak dosta­la krát­ká uli­ce vedou­cí kolem stro­mu pojme­no­vá­ní U Lípy. Po dalším exempláři, vysazeném na druhém konci Prahy v Záběhlicích, zbyl naopak už jenom název autobusové zastávky U Lípy. „Strom byl vysazen na křižovatce, a když doprava zhoustla a komunikace se rozšiřovala, musel být pokácen. To je vůbec poměrně častý případ, města se od roku 1918 změnila k nepoznání,“ upozorňuje Rudl.

Stromy v ulicích Prahy trpí i jinak. Nepřidá jim letní výheň, nedostatek vody, špatná půda ani zimní solení. Naše domácí druhy, tedy lípa velkolistá a lípa srdčitá, jsou méně odolné, a tak se ve znečištěném městském prostředí v poslední době dává přednost lípě řapíkaté, americké nebo zelené. Pro příklad stromu zasazeného na drsném stanovišti nemusíme chodit daleko, je to lípa srdčitá v areálu Klementina, pod kterou si s Rudlem povídáme. „Kdyby si ten strom mohl vybrat, tak se tady samozřejmě dobrovolně neusadí,“ říká Rudl. Tvrdá byla ostatně i doba, ve které byl zasazen. Ceremoniál, při němž se chopil rýče i tehdejší ředitel Státní knihovny ČSR Josef Vinárek, se uskutečnil 5. listopadu 1968.

Nebyl po srpnové invazi problém s okázalým sázením „masarykovských“ stromků? „Většinou ne, jen u některých lip byly narychlo odmontovávány cedulky, že se jedná o strom republiky. Známe ale i případy, kdy bylo sázení skutečně zakázáno. Jeden čtenář našeho webu se podělil o informaci, že v Příbrami měla být v roce 68 taky vysazená lípa republiky ve spolupráci se včelaři a místním národním výborem. Ten nakonec plánovanou akci zakázal, ale protože už byl strom objednaný, tak si ho včelaři vyzvedli a tajně ho zasadili v nedalekých Bratkovicích. Ta lípa je tam dosud, byl to hrdinský čin,“ vypráví Rudl.  Na podzim 1968 se podle něj v tehdejším Československu objevilo několik tisíc nových lip.

Byla mezi nimi i petřínská Ústřední lípa republiky zasazená přesně 28. října 1968 členy Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze, dobrovolné ochranářské organizace, která iniciovala sázení stromů i v dalších koutech Československa. Není bez zajímavosti, že akce Stromy svobody byla narychlo přejmenována na Stromy republiky. „V únoru 1970 byla lípa cíleně poškozena vandaly, ochránci přírody ji zachránili, ale trochu se na ni pozapomnělo. I mě samotného před lety překvapila její zajímavá historie,“ vzpomíná dendrolog. Petřínská lípa rozhodně nestrádá. Koruna má dostatek světla a kořeny si berou vláhu z kopce, který je jako bezedná nasáklá houba.

V letošním kulatém roce se dá očekávat další lipový boom, snad budou obce a okrašlovací spolky co nejvíce sázet na podobných „petřínech“ a co nejméně v nehostinných „klementinech“. „Všichni přece chceme, aby náš národní strom své poselství předával co nejdéle, ne aby za pár let zašel nebo začal živořit,“ uzavírá Rudl.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1