Nacher: Funkci primátora a poslance skloubit nejde, takovou ambici ani nemám

urm

Poslanec za hnutí ANO Patrik Nacher se proslavil zejména bojem proti vysokým bankovním poplatkům, nyní se však rozhodl vstoupit do boje o pražského primátora. Strana Andreje Babiše bude právě tento víkend rozhodovat, kdo má reálnou šanci na čele kandidátky nahradit primátorku Adrianu Krnáčovou.

Kdy jste se rozhodl, že půjdete do boje o primátora?

Nějakou dobu jsem zvažoval pro a proti. Určitě bych se primárek neúčastnil, pokud bych necítil podporu zevnitř strany nebo pokud by se primárek účastnila současná paní primátorka. Poté, co jsem si s ní promluvil a dozvěděl jsem se, že do primárek nepůjde, tak jsem se rozhodl, že já naopak půjdu.

Jste ale zároveň poslanec, dají se ty dvě funkce skloubit?

Funkce primátora a poslance podle mě skloubit určitě nejdou, alespoň ne tak, aby člověk mohl obě dělat na 100 %. Já ani takovou ambici nemám, už dříve jsem řekl, že pokud budu lídrem kandidátky, uspějeme ve volbách a já bych eventuálně měl být ve vedení města, tak se mandátu ve sněmovně vzdám. Pokud bych měl být řadovým zastupitelem, pak bych ve sněmovně zůstal, to skloubit určitě jde.

Máte nějakou představu o možné koalici po podzimních volbách?

Na to je strašně brzo, uvidíme, jaké karty nám rozdají voliči, a podle toho se vše bude odvíjet. Na druhou stranu není žádným tajemstvím, že jsem liberálně založený a pravicově smýšlející člověk a z toho se dá samozřejmě i domyslet, jakou variantu bych po volbách preferoval.

Adriana Krnáčová nedávno prohlásila, že primátor příliš věcí ovlivnit nemůže, protože má stejný hlas jako ostatní členové Rady. Maté stejný pocit, nebo se dá z pozice primátora přeci jen udělat víc?

V tomhle má paní primátorka pravdu, je to hlavně o tom najít společnou cestu a hledat konsenzus. To se této koalici často nedařilo, ty ideologické rozdíly byly až moc velké a zejména Zelení se často chovali doslova destruktivně. V některých případech je prostě nezbytné jít cestou kompromisu, ale i na ten musí přistoupit obě strany.

Jaké jsou největší problémy Prahy? Je to Doprava? Bezpečnost?

Doprava je určitě jedním z těch největších… On je to spíše soubor problémů. Chybí klíčová infrastruktura, systém parkování není podle mě nastavený úplně správně a spravedlivě, plánování rekonstrukcí není dostatečně zkoordinováno a tak bych mohl pokračovat. Pokud jde o bezpečnost, tak v tomto ohledu je na tom Praha mnohem lépe než s dopravou, jakkoliv se na určitých místech oprávněně nemusí Pražané cítit bezpečně. Jsme hodnoceni jako 6. nejbezpečnější město na světě, i to je ale hodně subjektivní.

V čem je to subjektivní? Měla by být někde ochrana lepší?

Nejde ani o ochranu, ale o pocit bezpečí. Takový Václavák v nočních hodinách není nic příjemného, i když i tam je ta situace lepší než před lety. Já věřím, že tomu do značné míry pomůže i rekonstrukce, která právě startuje, ale i tak by tam aktivita bezpečnostních složek měla být mnohem větší. Totéž se dá říci o Vrchlického sadech před Hlavním nádražím.

Vraťme se zpět k dopravě, kde vidíte hlavní problémy?

Určitě jsou to nedokončené oba okruhy. Ten vnější je součástí dálniční sítě a investorem je proto stát, takže to město příliš ovlivnit nedokáže, ale absence vnitřního městského okruhu je obrovský deficit, který musí vyřešit město samo a za co nejrychlejší dostavbu bych se jako primátor určitě maximálně zasazoval. Pak to je samozřejmě spojení na letiště, jednotlivé městské radiály, vrátit zpět některé uměle vytvořené bariéry a špunty, nesmyslné zužování ulic a zmenšování počet pruhů. V případě rychlodráhy je to stejné jako u vnějšího pražského okruhu, to je státní investice.

Dalším velkým tématem je bytová výstavba, v Praze se téměř nestaví, co se dá dělat pro to, aby se to změnilo?

Musí se změnit několik věcí. Jednak je to stavební zákon, který v dnešní podobě umožňuje stavební projekty spíše blokovat, než je realizovat. Není normální, že jsme v délce stavebních řízení na 127. místě ze 185 pozorovaných zemí a před námi je třeba Kongo nebo Čad. To je důvod, proč ve vzduchu visí 40 tisíc potenciálních bytů. Pak je to dokončení metropolitního plánu, aby se mohly začít zastavovat rozvojová území uvnitř města, kde jsou dnes stavební uzávěry. Bavíme se o areálech bývalých továren, nádraží a podobně. To jsou obrovské plochy, kde mohou vznikat celé nové čtvrti. A pak je to samozřejmě politická situace, aby se neopakovalo, že jedna strana dokáže řadu věcí zablokovat. To nesmíme dopustit.

 

sinfin.digital