Oprava letenského kolotoče. Koňské kůže dovezli až z Francie, jízda bude bezpečnější | info.cz

Články odjinud

Oprava letenského kolotoče. Koňské kůže dovezli až z Francie, jízda bude bezpečnější

První děti se na obnoveném letenském kolotoči zřejmě svezou o něco později, než se původně předpokládalo. Oprava dvou desítek hnědáků se sice stihne do konce léta, pak ale přijde na řadu ještě vnější opláštění novorenesanční památky. Zajeli jsme se podívat za Beroun, do dílny, kde v těchto dnech figuríny koní dostávají nový „kabát“.

Sehnat v Praze koncem 19. století, kdy se kolotoč stavěl, dvě desítky koňských kůží nepředstavovalo vážnější problém, o více než sto dvacet let později už ale ano. „Jak se takový dodavatel hledá? No, blbě,“ směje se čalouník a restaurátor Karel Dušek, který koně patřící stejně tak jako celý kolotoč Národnímu technickému muzeu opravuje. Nakonec uspěl až na jatkách ve Francii, nikde jinde nebyli ochotni kůže ze zvířat stáhnout preparátorskou metodou, vcelku, i s hlavou a ocasem.

Sraz máme na Zlíchově před Duškovou dílnou, z Prahy ale míříme na jihozápad do Trubína. V jednom ze statků tu sídlí firma, která v devadesátých letech začínala s westernovými sedly a dnes vyrábí například také figuríny mrtvých koní do historických nebo fantasy filmů. „Těch zvířat bylo na kolotoči celkem dost a oni na to mají víc prostoru, v téhle fázi já jenom dohlížím,“ říká Dušek. V minulosti už s koňskými kůžemi pracoval – pro pražské muzeum MHD dělal figuríny, které v expozici táhnou koněspřežnou tramvaj, pro muzeum na Letné zas před deseti lety opravoval první dva koníky do kolotoče. Letos přišel na řadu zbytek stáda. Jeden z devatenácti koní je čistě dřevěný a další tak malý, že na něj bude pasovat jen kůže z kozy. Jinak se na všechny musela objednat kůže z francouzských hnědáků.

Atrakce, kterou si zamilovaly generace Pražanů, se poprvé dala do pohybu počátkem devadesátých let 19. století. Bylo to buď v roce 1892, nebo 1893, přesné datum se v pramenech nedochovalo. Původně stál kolotoč poblíž vinohradské vodárenské věže, v roce 1894 se přesunul na Letnou. První zájemce svezl 11. července 1894, velikost koní napovídá, že se tu krom dětí vozili také dospělí. Někteří z koňů dokonce měli jména, jako třeba Flora nebo Poly. „Na kolotoč mě samozřejmě v dětství brávali, fascinovalo mě vyprávění o tom, že dřív býval na lidský pohon,“ vzpomíná Dušek. Síla „jednoho obíhajícího sluhy“ byla už ve třicátých letech nahrazena elektromotorem.

Karel DušekKarel Dušekautor: David Háva

Figuríny koní musely být nejprve oholeny na dřevěnou kostru, hlav a kopyt z lipového dřeva se ujal Duškův kolega Daniel Ebel. V koních se našly stovky hřebíků i zapadlé mince nebo korunové vstupenky. Děti je tam zastrkaly dírami v prošoupané kůži. „Kolotoč dostával strašně zabrat, hlavně v zimě, kdy tu děti jezdily v zabahněných botách. Tehdejší majitelé se s tím nepárali a koně vyspravovali nejrůznějšími záplatami z kusů kůže, koberců nebo PVC. Místo očí dávali knoflíky,“ popisu je Dušek. Všechny tyto drobné archeologické nálezy dali restaurátoři stranou a muzeum z nich poskládá výstavu v hlavní budově. Zablácené boty dětí by obnovené figuríny v budoucnu neměly tolik ohrožovat. Kolotoč bude v provozu pouze přes léto, a to jen o víkendech a svátcích. Dušek vymyslel ještě jeden způsob, jak pravé kůže, které horko těžko sháněl po celé Evropě, chránit. Pod sedlem budou navíc látkové čabraky, které půjde kdykoliv odvézt do čistírny, případně nechat ušít nové. A když už jsme u sedel, i ta se přes odpor památkářů lehce změní. Za mocnářství se otázkou bezpečnosti nikdo příliš nezabýval, neopatrné dítě prostě spadlo a rodiče si ho museli utišit. Nové posezení ale má být o něco bezpečnější. „To víte, normy, vzadu se to lehce zvedne, aby děti nesjížděly dolů, vepředu se přidá takové malé madlo,“ukazuje Dušek v Trubíně jedno ze sedel.

Ve stodole tu kostry koní obalené africkou trávou, žíněmi a jutou čekají, až na ně přijde řada s novou kůží. Ta je namočená v solném roztoku, který ji zároveň impregnuje. „Kůže nejsou přesně na míru, od Francouzů jsme jen chtěli, aby zvířata měla v kohoutku 170 a 180 centimetrů, přesně bychom se stejně netrefili,“ říká restaurátor. Koně z Letné jsou podle něj navíc o něco kratší než skutečná zvířata, na kolotoč se jich takhle vešlo víc. V každém případě by se proto kůže musela zabírat, dělá se to hlavně pod sedlem, kde steh není vidět. Muzeum by rádo rekonstrukci dotáhlo ještě letos, nejpozději pak do první poloviny roku 2019. Kolotoč bude mít samostatnou vstupenku, její cena zatím nebyla stanovena. Naopak je už teď jasné, že by se teoreticky na koních mohli vozit i dospělí. Každý kůň dostane podpůrnou kovovou trnož a bude mít nosnost až 120 kilogramů. „Takový byl požadavek, děti asi opravdu tloustnou,“ zubí se Karel Dušek a drbe za uchem jednoho z prvních hotových koní.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud