Články odjinud

„Squatty jsou pro lidi, kterým se nechce pracovat.“ Vyklízení Kliniky odhalilo myšlení aktivistů

„Squatty jsou pro lidi, kterým se nechce pracovat.“ Vyklízení Kliniky odhalilo myšlení aktivistů

Vyklizení autonomního centra v budově bývalé plicní kliniky na pražském Žižkově budilo dopředu víc emocí, než kolik jich nakonec na místě skutečně bylo k vidění. Zásah probíhal, i vzhledem k rozvážnému postupu exekutora, až na drobné potyčky poklidně. Přesto neskončil. A o aktivistech, exekutorovi i policii vypověděl víc, než se původně čekalo.

Na sněhem posypaných ulicích před žižkovskou klinikou stojí kolem půl desáté dopoledne shluk zhruba sta lidí. Oficiálně se tu sešli, aby uspořádali happening u příležitosti Mezinárodního dne tuleňů, lachtanů a velryb. Ve skutečnosti ale chtějí blokovat vstup do budovy Autonomního sociálního centra Klinika, aby jej vlastníkem vyslaný exekutor Ivo Luhan nemohl vyklidit.

Přátelská snídaně, jak pořadatelé událost nazvali, je směsicí bizarních vystoupení, v nichž se kritizuje všechno od globálního oteplování, přes soukromé vlastnictví až po poslance ODS Václava Klause mladšího. Doprovází je hudba a přednesy textů. To vše pod hlavičkou „Rádia Tuleň“, jak aktivisté nazvali svoji produkci.

Lidé poslouchají a postávají u transparentů se vzkazy na podporu Kliniky. Nebo například toho se vzkazem „Svět lidem, ne kapitálu“. V hloučku jsou třeba i maminky s dětmi, včetně kojenců.

„Klinika dříve byla tranzitní místo, kam si chodili lidi fetnout. Teď se v ní konají akce. SŽDC nám řekla, že to nechce, protože se to nevyplatí rekonstruovat,“ říká mladá aktivistka, kterou moderátor oslovuje jako Barboru. SŽDC – tedy Správa železniční dopravní cesty, které budova patří, naopak i na ranní tiskovce tvrdila, že budovu chce rekonstruovat.

Exekutorovi sebrali stůl a židle

„Támhle je nějaká protidemonstrace,“ ozve se z hloučku promrzlých přítomných. U Kliniky, jen asi pět deset metrů od aktivistů, si trojice mužů staví stůl a židle. Nikdo netuší, co jsou zač. Skupina aktivistů obratem vyráží za nimi, stůl i s židlemi si přivlastní a odnáší je do budovy. Trojice se tomu marně snaží zabránit.

Po chvíli se jeden z mužů chopí amplionu. „Jsem soudní exekutor pro Prahu 1 Ivo Luhan a žádám, aby mi byl vrácen stůl a židle, které potřebuji k výkonu exekuce,“ hlásí. „Nevrátíme,“ dostane se mu bryskní odpovědi.

Luhan čeká do deseti hodin, než vyzve aktivisty, aby jej do budovy pustili. Jenže na místě před hlavním vchodem je nahlášená legální demonstrace, a tak se uchýlí k nouzovému řešení. Rozbahněnou cestou s poházenými kusy nářadí, stolů a dalšího materiálu kráčí k bočnímu vchodu. Tam se kolem půl jedenácté strhnou první menší potyčky mezi najatou bezpečnostní službou a aktivisty. Kdo si začal, není zřejmé.

„Byl jsem napaden, a proto žádám o pomoc policii,“ prohlásí Luhan po chvíli, kdy se proklestí mačkajícím se zástupem. Policie na místo dorazí, ale nezasahuje. Jen kontroluje, co se děje, a vyčkává. K dalším potyčkám už ale nedochází. „Dávám lhůtu do 11:30, abyste tento objekt vyklidili, a to včetně zahrady, která také patří k pozemku,“ zahlásí exekutor.

V pauze nastává klid. Nikdo neodchází. Aktivisté jsou v budově, další se přesouvají mezi zahradou a prostorem u hlavního vchodu. Do toho „vysílá“ Rádio Tuleň nebo se hraje pouliční verze televizního AZ kvízu. Až po půl jedné, kdy vyprší druhá lhůta, kterou exekutor aktivistům dal, se hnou ledy. Tentokrát už zahradu a část Kliniky bez větších připomínek všichni vyklidí. „Rebelové“ zůstávají jen v přední části budovy a na střeše.

Z ranního více než stohlavého davu vydrží před Klinikou do třinácté hodiny jen několik desítek lidí. Zpívají, tančí a zdraví své kolegy, kteří na ně koukají za sklem nebo z oken. Shluk lidí se postupně tenčí, jak mnozí odcházejí. Zarputilí jsou jen ti uvnitř. Odmítnou vyklidit prostor i před čtvrtou hodinou, kdy vyprší poslední lhůta. Exekutor Luhan následně akci přeruší do páteční 10. hodiny, což aktivisté považují za své dílčí vítězství a slaví.

Duše odhalené na dřeň

Možná důležitější než předchozí odstavce popisující průběh čtvrtečního vyklízení je ale to, jak umožnil celý den nahlédnout do smýšlení jednotlivých aktérů. Luhan, navzdory všemu, čím si během několika hodin zásahu prošel (potyčky, ukradený stůl, posměšky…), neztratil nervy a snažil se jednat vstřícně a velkoryse. „Dneska nechci přistoupit k násilnému vyklizení,“ sdělil už krátce před vypršením první lhůty novinářům. 

V ruce měl přitom exekuční příkaz. Krok SŽDC opakovaně potvrdily všechny soudy včetně ústavního. To aktivisté obývali, a někteří stále ještě obývají, Kliniku protiprávně od doby, kdy v březnu roku 2016 vypršela smlouva o výpůjčce. Luhan jejich chování přirovnal k praktikám komunistů, kteří soukromé vlastnictví také nerespektovali. Přesto exekutor nechtěl situaci eskalovat. Upozorňoval na důsledky, ale zachoval klid. Podobně až profesorsky profesionálně reagovala policie. Kontrolovala dění, ale nezasáhla.

Ke klidnému průběhu přispělo i chování aktivistů, kteří zůstali u pokojné formy happeningu prostřednictvím „vysílání“ Rádia Tuleň. Jeho produkce však spolu s transparenty a pokřikem „Ať žije sociální revoluce!“, odhalila svět současné krajní levice až na dřeň. Ve zkratce by se jako skupina dali označit za mladé anarchisty pohrdající kapitalismem, ale odkojené sociálními sítěmi. A to nehledě na fakt, že nejčastější otázky v jejich improvizovaném AZ kvízu, pokud neměly co do činění s Klinikou, se týkaly virálních videí.

Pozoruhodný pohled do duše přinesl rozhovor s aktivistkou Josefínou, který vyplnil  čekání na vypršení jedné ze lhůt stanovených exekutorem. Josefína v něm popisovala tzv. tulení nemoc, neboli nechuť pracovat. Vyprávěla, jak se jí nechce dělat nic, co ji nenaplňuje, což je podle ní prakticky veškerá práce vyjma svobodných povolání, kdy si dělá, co chce a co považuje za užitečné.

Jinde prý pracovala jen proto, že musela z něčeho platit nájem. „Když se lidem nechce pracovat a platit nájem, je tu naštěstí pořád možnost squattovat,“ zakončila své vyjádření dívka. Moderátor ji podpořil s tím, že Klinika je symbolická budova, kterou můžou vyklidit, ale myšlení a životní styl jejím sympatizantům nevezmou. 

Co bude, až odejdou aktivisté?

Ačkoli aktivisté nemají, jak potvrdil i soud, právo okupovat cizí majetek, jeden jejich nejen ve čtvrtek vznesený dotaz je navzdory všem zmínkám o „fetišizaci vlastnictví“ důležitý. Co bude s Klinikou dál? Bude po vyklizení chátrat jako některé další bývalé squatty a řada budov ve správě státu a měst, nebo se SŽDC skutečně pustí do rekonstrukce?

SŽDC na dotazy INFO.CZ do vydání textu neodpověděla. Její ředitel Jiří Svoboda nicméně na ranní tiskové konferenci uvedl, že „jakmile se podaří, aby objekt byl opuštěn kýmkoli, tak ihned následující den začneme vyklizovat celé ty prostory, začneme stabilizovat ta nejchoulostivější místa, zkontrolujeme elektroinstalaci, která je realizovaná lidovou tvořivostí,“. Správa by ráda do budovy přesunula část svých zaměstnanců.

Aktivisté ale nevěří, že k tomu dojde. Poukazují na změny deklarovaného účelu rekonstrukce. V jejich prospěch se snažilo zakročit i nové vedení Prahy. Primátor Zdeněk Hřib (Piráti) Svobodovi volal a ptal se jej, zda je nutné Kliniku skutečně vyklízet už nyní. Město ale odmítá, že by se SŽDC jednalo o koupi nebo jiné dohodě. „Město zprostředkovalo pouze roli mediátora situace,“ konstatovala pro INFO.CZ poradkyně primátora Veronika Kubíčková s tím, že důvodem, proč se Praha začala angažovat, byla snaha o smírné řešení sporu.

Ještě v úterý vkládali aktivisté do aktivit pražských politiků větší naděje. „Zástupci města se vyjádřili, že by bylo dobré ten projekt, který tu děláme, zlegalizovat. To znamená, že by nás tu nejspíše chtěli nechat. Možná v kombinaci s nějakou sociální službou,“ prohlásila v rozhovoru s INFO.CZ členka kolektivu Kliniky Markéta Juřicová s tím, že kolektiv jednal s náměstkem za Spojené síly pro Prahu Petrem Hlaváčkem a s předsedou magistrátního výboru pro územní rozvoj za Prahu Sobě Petrem Zemanem. 

Zmíněná uskupení pak ale začala couvat. Ve středu se dohodla, že záležitosti kolem Klinky bude nadále řešit a komunikaci s médii povede jen primátor. Podle mluvčí Pirátů došlo k dohodě proto, že všechny tři koaliční strany mají na problém stejný názor. Hřibova poradkyně poté napsala, že otázka legalizace aktivit v Klinice je vzhledem k podmínkám, za kterých získala SŽDC budovu od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, bezpředmětná.

Na dotaz, zda by město chtělo na případných dalších aktivitách spolupracovat i s lidmi, kteří v současné době v Klinice akce organizují, napsala, že Praha je otevřená diskuzi na téma hledání jiné budovy ve svém majetku pro realizaci sociálních projektů.

Aktivisté v budově bývalé plicní kliniky na Žižkově organizovali koncerty, přednášky a další kulturní aktivity. V případě legalizace doufali, že se jim podaří obnovit i některé bývalé projekty, jakým byla například školka Mamatata. Plánovali také domluvit se s komunitním centrem pro ženy bez domova.

 

Články odjinud