Články odjinud

Sýkorovy obrazy se prodávají za miliony, v pražském bistru se ale na jeho mozaiku kouří z nudlí

Sýkorovy obrazy se prodávají za miliony, v pražském bistru se ale na jeho mozaiku kouří z nudlí

Od konce šedesátých let zdobila černobílá mozaika od jednoho z nejuznávanějších českých malířů Zdeňka Sýkory (1920–2011) pasáž u východu ze stanice metra Můstek. Podloubí v Jindřišské ulici bylo později zastavěno, jeho zadní stěnu v roce 2005 spolkla kavárna a přes pět metrů vysokou mozaiku rozřízlo vedví patro. Umělcova manželka Lenka doufala, že se něco změní s nedávnou rekonstrukcí podniku. Marně. „Nešťastný příběh pokračuje, páru z kávovaru jen vystřídala pára z nudlovaru,“ komentuje interiér nového asijského bistra Lenka Sýkorová.

Žijete v Lounech. Už jste se byla v Jindřišské podívat?

Ano, napsal mi jeden známý, že už otevřeli a že je tam teď nudlárna. Tak jsem se do Jindřišské vypravila a musím říct, že jsem byla opět zklamaná. Rozčiluje mě ponížení té mozaiky, z uměleckého díla se stala omyvatelná stěna za bar.

V roce 2008 jste s manželem v jednom rozhovoru říkali, že doufáte, že se prostoru kavárny časem ujme jiný architekt, který „bude mít větší ohled a najde způsob, jak stěnu do svého díla začlenit a zároveň nechat vyznít“. Kontaktoval vás někdo při nedávné rekonstrukci prostoru?

Vůbec ne, ale to není jen případ Prahy. Lidé se k umění ve veřejném prostoru chovají příšerně. Jako dědic autorských práv nemám žádnou možnost do procesu zasahovat, pokud se mnou nikdo nenaváže kontakt. Péči o tato manželova díla by však měla koordinovat nějaká kulturní instituce, v Praze by se o tyhle památky měla starat Galerie hlavního města Prahy, alespoň takto mi to bylo řečeno.

Argumentace investora ale, předpokládám, bude: My jsme mozaiku nijak nepoškodili, pouze ji upozadili v rámci interiéru.

No, to je právě ten paradox. Oni vše dodrželi, nic fyzicky nepoškodili, ale poškozují umělecké dílo eticky, morálně, tím, že stěnu používají jinak, než jak bylo původně autorem zamýšleno. Ve stavebním povolení je jistě Sýkorova práce uvedena jako umělecké dílo a jako věcné břemeno, oni musí vědět, že je to umění, ale chovají se k ní, jako by nebylo. Myslím, že by ochrana měla být ještě upřesněna, v pokynech by mělo stát například, že…

Například, že část mozaiky neskončí pod sádrokartonem, jak to v Jindřišské udělal předchozí nájemce.

Přesně tak, vždy by se měli spojit s dědici autorských práv, to bych ocenila.

Vlastně mě překvapuje, že se Sýkorovo jméno nesnaží víc prodat. Vždyť váš manžel byl prvním českým autorem, který ke své tvorbě použil počítač, a jeho díla se dnes prodávají za miliony.

Před otevřením první kavárny v roce 2005 jsme žili v naivním očekávání, že tam například vznikne kavárna nějak spojená s počítači, na Sýkorově mozaice mohl ten podnik založit svou image, kombinace černé a bílé se nabízela. Jinde ve světě, kdyby měli mozaiku třeba od Hundertwassera nebo od Picassa, tak by ji uměli využít lépe. V tom minulém podniku nakonec vyvěsili alespoň cedulku, kdo je Zdeněk Sýkora a že je autorem díla na stěně, ačkoli byla vidět asi jen jeho třetina. Když jsem destičku fotila, číšník mi vyprávěl, že se na Sýkoru ptají turisté a oni nevědí, co jim říkat. Tak jsem jim příště přinesla katalog v angličtině.

Obklady stěny v pasáži u východu z metra v Jindřišské ulici
Autor: Zdeněk Sýkora Realizace: 1968 Materiál: keramické dlaždice Rozměr: 5,3 x 3,5 m Návrh řešení stěny: 1966 Architekt řešení pasáží: Josef Kales (Vojenský projektový ústav) Investor: Investor dopravních a inženýrských staveb

Tušili jste, co se bude dít, když se pasáž u výstupu z metra opět stala součástí domu?

Ten první interiér navrhovala Bára Škorpilová, tak jsme si říkali: No, co se může stát? Stěna bude součástí nějaké kavárny, nikdo už mozaiku neposprejuje, přinejhorším před ní postaví palmu. Vůbec by nás nenapadlo, že ten prostor ještě přepaží patrem. Dostali jsme tehdy v roce 2005 pozvánky na opening, asi si mysleli, že budeme spokojení. Když to manžel uviděl, úplně přestal mluvit. Ale soudit už se s nikým nechtěl, že si v 85 nebude kazit stáří. Říkal: Já jsem to sice udělal, ale teď se o to má starat někdo jinej. A basta!

Současná podoba je od roku 2005 už třetí. Jak ji hodnotíte ve srovnání s těmi předchozími?

Z hlediska celkového dojmu je tahle nejlepší, nejjednodušší, a kdyby místo mozaiky byla jen obyčejná stěna, možná bych tam na nudle občas zašla. Nelze však v žádném případě akceptovat, jak potupili tu Zdeňkovu strukturu. Škoda, že mě neoslovili, mohla jsem angažovat architekty a znalce Sýkorova díla, mohli jsme o tom problému diskutovat a dojít k závěru, který by byl přijatelný pro obě strany.

V původním stavu jsou naopak manželovy ikonické černobílé větrací komíny Letenského tunelu. Jsou bez graffiti, bez billboardů…

Ano, výhodou je, že jsou za plotem a od roku 2003 navíc kulturní památkou. Na tu, doufám, nikdo billboard nepověsí.

Váš manžel prý měl dělat i jeden výdech pražského metra podobný komínům z Letné?

Ano, ten u Kramářovy vily patřící k boční stanici vedle Malostranské. Nakonec z toho ale sešlo.

Vraťme se ještě do Jindřišské. Vydrží dlaždice všechno, nebo potřebují speciální zacházení?

Vydržely už padesát let. Vypáleny byly ve slavné keramické dílně na Kampě speciálně pro Sýkorovo dílo a nejsem si jistá, zda by je dneska někdo uměl vyrobit, kdyby se některá nedej bože rozbila. Ale vzhledem k tomu, co všechno už vydržely, tak se dá předpokládat, že vydrží i páru z nudlí. Může se ale stát, že se začnou odlupovat, protože té páry je tam opravdu dost a kdoví v jakém stavu je lepidlo. Stěna nebyla nikdy opravována, jen několikrát čištěna, když si ji, ještě v pasáži, vyhlídli sprejeři.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud