Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sýkorovy obrazy se prodávají za miliony, v pražském bistru se ale na jeho mozaiku kouří z nudlí

Sýkorovy obrazy se prodávají za miliony, v pražském bistru se ale na jeho mozaiku kouří z nudlí

Od konce šedesátých let zdobila černobílá mozaika od jednoho z nejuznávanějších českých malířů Zdeňka Sýkory (1920–2011) pasáž u východu ze stanice metra Můstek. Podloubí v Jindřišské ulici bylo později zastavěno, jeho zadní stěnu v roce 2005 spolkla kavárna a přes pět metrů vysokou mozaiku rozřízlo vedví patro. Umělcova manželka Lenka doufala, že se něco změní s nedávnou rekonstrukcí podniku. Marně. „Nešťastný příběh pokračuje, páru z kávovaru jen vystřídala pára z nudlovaru,“ komentuje interiér nového asijského bistra Lenka Sýkorová.

Žijete v Lounech. Už jste se byla v Jindřišské podívat?

Ano, napsal mi jeden známý, že už otevřeli a že je tam teď nudlárna. Tak jsem se do Jindřišské vypravila a musím říct, že jsem byla opět zklamaná. Rozčiluje mě ponížení té mozaiky, z uměleckého díla se stala omyvatelná stěna za bar.

V roce 2008 jste s manželem v jednom rozhovoru říkali, že doufáte, že se prostoru kavárny časem ujme jiný architekt, který „bude mít větší ohled a najde způsob, jak stěnu do svého díla začlenit a zároveň nechat vyznít“. Kontaktoval vás někdo při nedávné rekonstrukci prostoru?

Vůbec ne, ale to není jen případ Prahy. Lidé se k umění ve veřejném prostoru chovají příšerně. Jako dědic autorských práv nemám žádnou možnost do procesu zasahovat, pokud se mnou nikdo nenaváže kontakt. Péči o tato manželova díla by však měla koordinovat nějaká kulturní instituce, v Praze by se o tyhle památky měla starat Galerie hlavního města Prahy, alespoň takto mi to bylo řečeno.

Argumentace investora ale, předpokládám, bude: My jsme mozaiku nijak nepoškodili, pouze ji upozadili v rámci interiéru.

No, to je právě ten paradox. Oni vše dodrželi, nic fyzicky nepoškodili, ale poškozují umělecké dílo eticky, morálně, tím, že stěnu používají jinak, než jak bylo původně autorem zamýšleno. Ve stavebním povolení je jistě Sýkorova práce uvedena jako umělecké dílo a jako věcné břemeno, oni musí vědět, že je to umění, ale chovají se k ní, jako by nebylo. Myslím, že by ochrana měla být ještě upřesněna, v pokynech by mělo stát například, že…

Například, že část mozaiky neskončí pod sádrokartonem, jak to v Jindřišské udělal předchozí nájemce.

Přesně tak, vždy by se měli spojit s dědici autorských práv, to bych ocenila.

Vlastně mě překvapuje, že se Sýkorovo jméno nesnaží víc prodat. Vždyť váš manžel byl prvním českým autorem, který ke své tvorbě použil počítač, a jeho díla se dnes prodávají za miliony.

Před otevřením první kavárny v roce 2005 jsme žili v naivním očekávání, že tam například vznikne kavárna nějak spojená s počítači, na Sýkorově mozaice mohl ten podnik založit svou image, kombinace černé a bílé se nabízela. Jinde ve světě, kdyby měli mozaiku třeba od Hundertwassera nebo od Picassa, tak by ji uměli využít lépe. V tom minulém podniku nakonec vyvěsili alespoň cedulku, kdo je Zdeněk Sýkora a že je autorem díla na stěně, ačkoli byla vidět asi jen jeho třetina. Když jsem destičku fotila, číšník mi vyprávěl, že se na Sýkoru ptají turisté a oni nevědí, co jim říkat. Tak jsem jim příště přinesla katalog v angličtině.

Obklady stěny v pasáži u východu z metra v Jindřišské ulici
Autor: Zdeněk Sýkora Realizace: 1968 Materiál: keramické dlaždice Rozměr: 5,3 x 3,5 m Návrh řešení stěny: 1966 Architekt řešení pasáží: Josef Kales (Vojenský projektový ústav) Investor: Investor dopravních a inženýrských staveb

Tušili jste, co se bude dít, když se pasáž u výstupu z metra opět stala součástí domu?

Ten první interiér navrhovala Bára Škorpilová, tak jsme si říkali: No, co se může stát? Stěna bude součástí nějaké kavárny, nikdo už mozaiku neposprejuje, přinejhorším před ní postaví palmu. Vůbec by nás nenapadlo, že ten prostor ještě přepaží patrem. Dostali jsme tehdy v roce 2005 pozvánky na opening, asi si mysleli, že budeme spokojení. Když to manžel uviděl, úplně přestal mluvit. Ale soudit už se s nikým nechtěl, že si v 85 nebude kazit stáří. Říkal: Já jsem to sice udělal, ale teď se o to má starat někdo jinej. A basta!

Současná podoba je od roku 2005 už třetí. Jak ji hodnotíte ve srovnání s těmi předchozími?

Z hlediska celkového dojmu je tahle nejlepší, nejjednodušší, a kdyby místo mozaiky byla jen obyčejná stěna, možná bych tam na nudle občas zašla. Nelze však v žádném případě akceptovat, jak potupili tu Zdeňkovu strukturu. Škoda, že mě neoslovili, mohla jsem angažovat architekty a znalce Sýkorova díla, mohli jsme o tom problému diskutovat a dojít k závěru, který by byl přijatelný pro obě strany.

V původním stavu jsou naopak manželovy ikonické černobílé větrací komíny Letenského tunelu. Jsou bez graffiti, bez billboardů…

Ano, výhodou je, že jsou za plotem a od roku 2003 navíc kulturní památkou. Na tu, doufám, nikdo billboard nepověsí.

Váš manžel prý měl dělat i jeden výdech pražského metra podobný komínům z Letné?

Ano, ten u Kramářovy vily patřící k boční stanici vedle Malostranské. Nakonec z toho ale sešlo.

Vraťme se ještě do Jindřišské. Vydrží dlaždice všechno, nebo potřebují speciální zacházení?

Vydržely už padesát let. Vypáleny byly ve slavné keramické dílně na Kampě speciálně pro Sýkorovo dílo a nejsem si jistá, zda by je dneska někdo uměl vyrobit, kdyby se některá nedej bože rozbila. Ale vzhledem k tomu, co všechno už vydržely, tak se dá předpokládat, že vydrží i páru z nudlí. Může se ale stát, že se začnou odlupovat, protože té páry je tam opravdu dost a kdoví v jakém stavu je lepidlo. Stěna nebyla nikdy opravována, jen několikrát čištěna, když si ji, ještě v pasáži, vyhlídli sprejeři.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5019, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4399, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);