Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Varhany pro Internacionálu, Remkova raketa, rébus z Vinohrad. Podívejte se, čím dýchá pražské metro

Varhany pro Internacionálu, Remkova raketa, rébus z Vinohrad. Podívejte se, čím dýchá pražské metro

Chodíme kolem nich denně, ale málokdo ví, k čemu slouží. Jsou pod nimi podepsáni významní čeští architekti, ale málokdo si je s jejich jmény spojuje. Řeč je o výdechových komínech metra, které mapuje nová kniha Jana Charváta Nádech výdech. Od těch prvních v bruselském stylu, přes brutalistní až po ty nejmladší, postmoderní.

Na původních vizualizacích na sebe výdechový komín od architekta Stanislava Hubičky strhává veškerou pozornost, je dominantou křižovatky U Bulhara. Většina lidí, kteří kolem něj projdou dneska, ho ale mine bez povšimnutí. Výdech na nejstarším úseku pražského metra slavnostně otevřeném v roce 1974 byl nakonec postaven v trochu jiné podobě, v současnosti je navíc pohřbený pod nánosem reklamy a graffiti. „I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl knihu napsat. Doufám, že rozpoutá debatu o současném stavu těchto technicistních staveb, pod kterými jsou často podepsáni významní čeští architekti,“ říká Jan Charvát.

Výdechové komíny dlouho míjel i on, když se o ně začal zajímat, zjistil, že se tomuto tématu zatím nikdo systematicky nevěnoval. „Chci těmto dosud bezejmenným hrdinům knihou vlastně vzdát hold za všechny ty roky opomíjení. Vždycky jsem chtěl být v něčem první, ale nečekal jsem, že budu prvním českým výdechologem,“ směje se Charvát. Za dva roky nashromáždil několik tisíc fotografií, výkresů a archiválií, mluvil se všemi žijícími architekty stanic metra a navštívil stovku výdechů. „Knížka je kurátorským výběrem těch nejzajímavějších, postavených do roku 2000. Napsal jsem ji doufám čtivě normálním jazykem a plnou příběhů nejen samotných staveb, ale i lidí kolem nich,“ říká.

Komíny z podzemí vysávají vydýchaný vzduch a dolu naopak posílají čerstvý, jsou pouze špičkou ledovce celé vzduchotechnické soustavy metra. Pro mnohé čtenáře budou překvapením jména jejich autorů. Patří mezi ně například jeden z otců bruselského stylu František Cubr, autor budovy Centrotexu na Pražského povstání Václav Hilský, v úvodu zmiňovaný architekt Nuselského mostu Stanislav Hubička, ale třeba i malíř Zdeněk Sýkora nebo sochař Petr Šedivý. Mnoho původních výdechů zaniklo nebo je spolkly pozdější budovy jako Centrum Chodov nebo Arkády Pankrác. Tam je dnes ventilace metra součástí vzduchotechniky obchodního centra. V ohrožení byla i Hilského vícehlavá saň z pohledového betonu, která je protiváhou k mase sousedního Centrotexu. Ta mimochodem v době svého vzniku budila i negativní emoce. Místní jízlivě říkali, že tyhle betonové „varhany“ snad budou vyhrávat Internacionálu.

Charvátova kniha mapuje první tři desetiletí budování metra, dobu ovlivněnou různými architektonickými styly. „Výdechy jsou vlastně takové časové bubliny, které vyvěrají z podzemí, člověk podle nich pozná, jak se síť metra rozrůstala. Ty nejstarší návrhy jsou ovlivněny bruselským stylem, pak tu máme brutalismus, v devadesátých letech pak se zpožděním oproti světu a kvůli náročným přípravám přišla postmoderna,“ vypočítává Charvát.

Mnoho výdechů se nakonec postavilo v úplně jiné podobě, než jakou měly na papíře. Dominantní šipka, která míří k nebi nad konečnou autobusů na Smíchovském nádraží, měla být původně postavena hned ve dvojím provedení, jinak měl vypadat i další smíchovský výdech, ten na náměstí 14. října. Odvážný návrh fontány byl bohužel architektu Zdeňku Drobnému, autorovi vodních prvků na Malostranské, kompletně osekán. Nikdy nebyl zbudován ani futuristický výdech u Invalidovny, který u také nezrealizovaného Centra vědeckotechnických informací architekta Karla Pragera navrhla architektka Marie Davidová.

V těchto případech lze dodat: Bohužel. V jiných je to spíš: Bohudík. Na Hájích, dříve stanice Kosmonautů, se kosmický motiv vyloženě nabízel. Nakonec z toho byla jen ikonická betonová raketa, kterou mají dodnes bronzoví Remek s Gubarevem v zádech, podle pamětníků se ale objevovaly i návrhy divočejší. „Členové komise si prý představovali, že na Hájích bude stát nějaký kosmonaut, kterému bude ze zad – nebo nevím odkud – foukat vzduch. Architekt Jan Abt, který je jeho autorem, se ale tomuto nápadu ubránil, byly to jen takové tendence ideově přemotivovaných soudruhů zasahovat architektům do jejich práce,“ vypráví Charvát a dodává, že jinak tento typ technicistní architektury žádným velkým politickým tlakům nepodléhal.

S Charvátem jsme si povídali u výdechu s označením 10 JP, který, jak jeho název napovídá, odvětrává stanici Jiřího z Poděbrad. Vytvořil ho na počátku osmdesátých let sochař Petr Šedivý, který je rovněž autorem nedaleké fontány Sjednocená Evropa, symbolického ztvárnění snah Jiříka z Poděbrad o vytvoření celoevropské protiturecké koalice. „U kašny hraje zásadní roli voda, u výdechu je to vítr. Výdech připomíná napnuté plachty lodi,“ ukazuje na horní část Charvát. Po chystané revitalizaci náměstí by z obou živlů měla zůstat jen voda, podle posledních zpráv z radnice Prahy 3 má být kašna pouze restaurována, ale výdech i „upraven“.

Zatímco o Šedivého výdechu by klidně mohla vzniknout samostatná knížka, ten který leží jen o pár set metrů dál směrem k náměstí Míru, je pro Charváta naopak velkou neznámou. „Nenašel jsem o něm žádné informace v archivech, bavil jsem se o něm jak s architektkou, která dělala Jiřího z Poděbrad, tak s lidmi, co pracovali na Náměstí míru, ale prostě nikdo nic neví. Nemohl bych přes vás vyhlásit pátrání a vypsat nějakou odměnu?“ ptá se Charvát. No, to asi mohl, třeba Nádech výdech s věnováním za stopu vedoucí k dopadení autorova? Domluveno.

U tajemného mezistaničního výdechu v sadech Svatopluka Čecha se s Charvátem loučíme. S fotografem ale ještě vyrážíme k vůbec nejvyššímu výdechu za náměstím Míru a pak dál k Hlavnímu nádraží, kde je výdechů, kterým kniha vzdává hold, vícero. Třeba ten U Bulhara, dnes nevkusně omotaný reklamními plachtami. Může to nová kniha změnit? Uvidíme. 

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1