1. DÍL Podávají obžalobu, ale i chrání stíhané. INFO.CZ spouští seriál o státních zástupcích | info.cz

Články odjinud

1. DÍL Podávají obžalobu, ale i chrání stíhané. INFO.CZ spouští seriál o státních zástupcích

Státní zástupci drží mnohdy v rukou naše životy. Právě oni rozhodují o tom, zda půjdeme k soudu, nebo ne. Právě oni svým zásahem na Úřadu vlády – alespoň v důsledku – shodili vládu Petra Nečase (ODS) a otevřeli cestu k premiérství Andreje Babiše (ANO). Postupem času přitom na veřejnost vyplouvá stále více jejich přešlapů. Je čas upravit postavení státního zastupitelství? Měli by být státní zástupci za své počínání odpovědní víc, než jsou dnes? INFO.CZ otevírá nový desetidílný seriál Státní zástupci - Čas na reformu?

V tomto a příštích dílech seriálu podrobně zanalyzujeme podstatu profese státních zástupců, její historii a to, co žalobci smějí a co naopak nesmějí. Zaměříme se rovněž na možné změny, které by dle našeho názoru byly vhodné. Seriál ve zkratce pojmenuje všechny problémy, které se dnes v souvislosti se státními zástupci objevují.

Kdo je to státní zástupce

Pro začátek si ale ujasněme pojmy. Státní zástupce patří vedle policie a soudu k hlavním orgánům zapojeným do trestního procesu, tedy vyšetřování případných trestných činů, jejich stíhání a souzení.

Zjednodušeně řečeno, státní zástupce při tom zastupuje stát. Fakticky tak stojí proti člověku či firmě, jimž policie klade za vinu určitou nepravost, jež má být postižena tím nejpřísnějším možným způsobem, tedy trestním právem.

Zůstaneme-li ještě chvíli v této jednoduché optice, na jedné straně stojí podezřelý, na druhé policie a státní zástupce. Soudce má být nad nimi a spravedlivě rozhodnout o tom, na čí straně je pravda.

Je to ale opravdu zjednodušený přístup. Opomíjí například počáteční fázi trestního procesu. Státní zástupce totiž musí hlídat takzvanou zákonnost v přípravném řízení. Má se tak postavit i na stranu podezřelého, pokud by policie při své práci překročila hranice přípustného.

Topol Show - banner

„Zákonností přitom nelze rozumět pouze kontrolní činnost nad dodržováním ustanovení trestního řádu, ale též základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem, a to včetně práv obviněného. Pro zabezpečení tohoto úkolu může státní zástupce policejnímu orgánu dávat závazné pokyny, účastnit se úkonů trestního řízení či je sám provádět anebo i konat celé vyšetřování, rušit rozhodnutí policejního orgánu anebo přikázat, aby úkony ve věci prováděl jiný policista,“ popisuje prezident Unie státních zástupců Jan Lata, který sám působí jako státní zástupce na Nejvyšším státním zastupitelství.

Sám ale upozorňuje na to, že se tato situace mění podáním obžaloby. Státní zástupce se v tomto okamžiku skutečně přesouvá na jednu konkrétní stranu, tedy na stranu „žalobce“.

Co dělá státní zástupce

Tedy ještě jednou. Jaký je hlavní úkol státních zástupců? „Začal bych jednoduše. Podle čl. 80 Ústavy Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení. Vykonává i další úkoly, pokud to stanoví zákon. Nejdůležitější je role státního zastupitelství jako veřejné žaloby. Státní zástupce dohlíží na to, aby průběh přípravného řízení, tedy řízení před zahájením trestního stíhání a po zahájení trestního stíhání až do podání obžaloby probíhal zákonným způsobem, je v této fázi pán sporů. Poté se mění ve stranu soudního řízení, ovšem ve stranu, která je podle § 2 odst. 5 trestního řádu povinna prokazovat vinu obžalovaného,“ popisuje prezident Unie obhájců a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

„Státní zástupce je orgánem výkonné moci, který zastupuje stát u soudu v trestním řízení. Je jediný, kdo má právo hájit veřejný společenský zájem na spravedlivém potrestání pachatele trestného činu,“ říká pak předseda Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda (ODS).

„Hlavním úkolem je dohlížet na zákonnost trestního řízení před předložením věci soudu k rozhodnutí. A posléze uhájit veřejný zájem na potrestání při jednání před nezávislým soudem proti obhajobě obžalovaného,“ dodává Benda.

Státní zástupce má ale rovněž další úkoly, na které upozorníme ve 2. díle tohoto seriálu, který vyjde ve čtvrtek.

Jaké zákony jsou důležité

Podívejme se ještě na základní prameny, tedy zákony, z nichž můžeme v tomto seriálu vycházet. Tomáš Sokol již zmínil Ústavu a její článek 80.

Samozřejmostí zůstává trestní zákoník a trestní řád, klíčový je rovněž zákon o státním zastupitelství. Právě o tomto předpisu se dlouhodobě diskutuje, svého času se připravovalo i jeho úplně nové znění. 

Mohli bychom ale přidávat i další právní prameny. Třeba zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, daňové zákony a podobně.

Soustava státního zastupitelství

Můžeme si také říct, že soustava státního zastupitelství má celkem čtyři články: vedle okresních státních zastupitelství existují rovněž ty krajská, dvě vrchní a jedno nejvyšší. Vrchní státní zastupitelství jsou dvě. Jedno v Praze, v jehož čele stojí Lenka Bradáčová, jedno v Olomouci s Ivo Ištvanem jako vedoucím státním zástupcem. Nejvyšší státní zastupitelství sídlí v Brně, nejvyšším státním zástupcem je Pavel Zeman.

V tomto ohledu patří k důležitým rovněž například paragraf 12a zákona o státním zastupitelství, který řeší vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství. Zjednodušeně řečeno, spory mezi státními zastupitelstvími řeší to nejbližší vyšší – jde například o neshody ohledně příslušnosti k vyřizování určité věci, odnětí či přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství a podobně.

Musí státní zástupce poslouchat svého vedoucího?

Další paragrafy se týkají například dohledu, v němž platí v zásadě obdobné pravidlo jako to výše popsané.

„Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců a vyšších úředníků může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce,“ dočteme se pak v prvním odstavci paragrafu 12e.

Další dva odstavce pak řeší situaci, kdy státní zástupce pokyn svého nadřízeného nemusí poslechnout: „(2) Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl pokyn vydán ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního zástupce, kterému je pokyn adresován, potvrdí písemně.

(3) Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně státnímu zástupci, který pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc neprodleně se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je oprávněn pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce, který pokyn vydal. Vydal-li pokyn vedoucí státní zástupce, vyřídí věc sám.“

Další díly seriálu Státní zástupci – čas na reformu přineseme na INFO.CZ v příštích týdnech.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud