Advokátní komora: Insolvenční správci, kteří jsou i advokáty, by mohli spadat jen pod nás | info.cz

Články odjinud

Advokátní komora: Insolvenční správci, kteří jsou i advokáty, by mohli spadat jen pod nás

KOMENTÁŘ MICHALA ŽIŽLAVSKÉHO | V poslední době opět zintenzivnily debaty o tom, jak by měly být do budoucna organizováni insolvenční správci. „Vznik další samostatné komory není cesta správným směrem. Česká advokátní komora proto zvažuje plné začlenění advokátů - insolvenčních správců pod svůj dohled, a to zejména pro případ, že by mělo dojít ke změně současného stavu,“ nastiňuje postoj České advokátní komory člen jejího představenstva Michal Žižlavský, který je zároveň předsedou Rady expertů Asociace insolvenčních správců.

Vycházíme přitom z toho, že každá úvaha na téma dohledu nad insolvenčními správci musí začínat dvěma otázkami. Kdo to je insolvenční správce? Co je to insolvenční řízení?

Laik by možná řekl, že správce je člověk, který hlídá jiné lidi, aby alespoň částečně platili své dluhy. S tím se dá souhlasit, i když by se o tom dala napsat místo jedné věty monografie. Pokud je správce v principu hlídač, logicky je na místě otázka, kdo hlídá hlídače.

 

Insolvenční řízení je soudní proces. Řeší vztahy účastníků řízení, tedy dlužníka a jeho věřitelů. Je to soudní řízení, a proto v něm může rozhodovat jedině soud. Výkonná moc zde ztrácí svou autoritu. Může být pouze sama účastníkem řízení, například jako finanční úřad, který uplatňuje pohledávku vůči dlužníkovi. Finanční správa ovšem nemá dohlížet na insolvenčního správce, naopak, insolvenční správce má dohlížet na důvodnost pohledávek finanční správy.

Co je mimořádně důležité je to, že výkonná moc nesmí mimoprocesně ovlivňovat soudní řízení. To platí nejen pro finanční správu, ale i pro ministerstvo spravedlnosti. Jeho úředníci nesmějí vstupovat do běžících řízení, a to ani pod záminkou dohledu nad insolvenčními správci. Pokud se tak děje, porušuje se ústavní princip dělby moci. Víme nejen z historie, ale i z našeho blízkého okolí, jaké následky má to, když výkonná moc prosakuje do moci soudní.

Jaké je tedy postavení insolvenčního správce? Správce není účastníkem řízení. Je procesním subjektem, stejně jako státní zástupce a soud. Ti všichni jsou v principu administrátory a zajišťují hladký chod justice pro účastníky řízení. Každý má přitom jinou roli. Státní zástupce hlídá veřejný zájem. Správce je hybatelem insolvenčního procesu. Jen soud ale může mít roli „nad stranami“. V běžících řízeních může zkrátka vykonávat dohled nad činností insolvenčního správce jedině soud.

Soud má dostatek nástrojů na to, aby zjednal nápravu, zjistí-li problém. Může ukládat pořádkové pokuty, může odvolat správce, když svou činnost nevykonává řádně, například ze zdravotních důvodů, nebo jej může zprostit funkce, když nepostupuje s odbornou péčí. Správce mohou vyměnit v určitých případech věřitelé. Není zde ale prostor pro nikoho dalšího, kdo by dubloval dohled soudu. Jiný dohlížitel přichází v úvahu jedině v prostoru mimo běžící řízení. Můžeme si to pojmenovat jako teritorium zbytkového dohledu.

Zbytkový dohled dnes nad insolvenčními správci vykonává ministerstvo spravedlnosti a Česká advokátní komora, protože naprostá většina správců jsou advokáti. Zavedení další komory správců by pustilo na hřiště třetího dohlížitele. Připomínalo by to situaci z filmu „Jára Cimrman ležící spící“, kdy se Anton Pavlovič Čechov chlubí Cimrmanovi, že píše hru Dvě sestry a Cimrman se ho ptá, jestli to není málo. Čechovovi se tři sestry do hry vešly, na úzkém poli zbytkového dohledu už ale místo pro třetího hlídače není.

Advokátní komora je nejsilnějším profesním uskupením u nás. Plní řádně své veřejnoprávní funkce. Naprostá většina insolvenčních správců jsou advokáti. Je proto logické, aby nad nimi vykonávala zbytkový dohled advokátní komora a nikoli nové, cizorodé těleso. Insolvenční správce je správce majetku. Správa majetku prováděná advokátem patří mezi tradiční advokátní činnosti. Zákon o advokacii (§ 56) uvádí výslovně dvě její nejčastější formy. Přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám a výkon funkce insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu. Zatímco v prvém případě spadají advokáti pod dohled advokátní komory, ve druhém mají nad sebou dvojí zbytkový dohled advokátní komory a ministerstva spravedlnosti. Toto řešení vskutku není systémové.

Představte si samostatného advokáta - insolvenčního správce, kterému se někdy poeticky říká luční advokát. Takový člověk zpravidla pracuje v jedné kanceláři s jedním počítačem, kde má uloženo vše o svých klientech a insolvenčních věcech. Co když se v této kanceláři sejde s dlužníkem a sepíše mu vadný návrh na povolení oddlužení? Ten může podle platné úpravy sepsat jak advokát, tak insolvenční správce. Advokát ovšem při tom spadá pod dohled a kárnou pravomoc advokátní komory a insolvenční správce pod dohled a kárnou pravomoc ministerstva spravedlnosti. Kdo vlastně sepsal návrh? Advokát, nebo insolvenční správce? Jak bude provinilec odpovídat za porušení profesních povinností? Budeme vycházet z toho, že byl při sepisu listiny advokátem? Co když si to on sám v rámci kárného řízení vyhodnotí tak, že se v tu chvíli cítil být spíše insolvenčním správcem? Takový pohled je absurdní. Advokát - insolvenční správce má jen jedno tělo a jednu osobnost. Nelze jej dělit na pomyslného doktora Jekylla a pana Hyda. Podobně absurdní situace vznikají v případě kontroly prostor advokáta - insolvenčního správce, jeho domovní prohlídky nebo kontroly GDPR.

Jediné východisko z popsané schizofrenní situace představuje jasné pojmenování podstaty problému a logický závěr, že advokát nepřestává být advokátem, ani když vykonává činnost insolvenčního správce. Článek 4 odst. 4 Etického kodexu ostatně stanoví, že jakékoli obstarávání cizích záležitostí advokátem soustavně a za úplatu se považuje za výkon advokacie. Z pohledu teorie zmocnění zůstává být advokát i při výkonu funkce insolvenčního správce zástupcem (agentem). Jedná jako profesionál vlastním jménem, avšak nikoli v zájmu svém, ale v zájmu a na účet třetích osob (principálů). Nic na tom nemění ani ta skutečnost, že nejedná na účet klienta, ale na účet dlužníka, při zohlednění zájmu věřitelů. Zmíněné dvě formy správy majetku advokátem tak lze sjednotit, a advokáti mohou v obou případech spadat pod dohled České advokátní komory. Nevyžaduje to žádné velké změny, neboť všichni advokáti již stejně jsou začleněni jak do dohledových, tak do vzdělávacích a dalších systémů komory.

Použiji-li orientační čísla, působí v České republice aktivně více než 500 osob s licencí insolvenčního správce. Z toho je téměř 400 advokátů. Je jich většina, nejsou ale jediní. Advokátní komora nemůže vykonávat dohled a kárnou pravomoc nad neadvokáty. Vzniká tak otázka, zda je možný duální režim, tedy jiná regulace insolvenčních správců - advokátů - a insolvenčních správců - neadvokátů. Odpověď zní, že takové řešení možné je, a dokonce již existuje a osvědčilo se. Kde? U mediátorů. Mediátoři - advokáti spadají pod dohled a kárnou pravomoc advokátní komory. Mediátoři - neadvokáti spadají pod ministerstvo spravedlnosti.


JUDr. Michal Žižlavský je členem představenstva České advokátní komory a předsedou Rady expertů Asociace insolvenčních správců.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud