Analýza: I kdyby byla ústavní žaloba na Zemana schválena, neměla by u soudu šanci na úspěch | info.cz

Články odjinud

Analýza: I kdyby byla ústavní žaloba na Zemana schválena, neměla by u soudu šanci na úspěch

I kdyby Poslanecká sněmovna schválila ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana, kterou předtím podpořili senátoři, u soudu by neměla šanci na úspěch. Vyplývá to z analýzy, kterou zpracoval vedoucí Katedry ústavního práva a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch. INFO.CZ ji má k dispozici.

 

Gerloch, jehož v minulosti neúspěšně nominoval na ústavního soudce právě Zeman, konstatuje, že žaloba je vesměs jen popisem prezidentových kroků a vyjádření. Podle něj nejde do hloubky, natož aby zákonodárci argumentovali, kde Zeman porušil Ústavu. „Senát jako ústavní žalobce nemůže vycházet z rozdílnosti názorů mezi ním a přímo lidem volenou hlavou státu, ale měl by podrobně argumentovat a dokázat naplnění jednotlivých aspektů ústavního deliktu. Není namístě pouze popsat a shrnout různá jednání prezidenta republiky, navíc z velké části z prvního volebního období hlavy státu,“ píše v závěrečném shrnutí analýzy.

Gerloch rovněž upozorňuje, že předchozí prezidenti se chovali podobně jako Zeman a je tudíž velmi sporné, zda může být jednání současného prezidenta označováno jako „hrubé porušení Ústavy“. „Kupříkladu podle Ústavy je prezident povinen podepisovat přijaté zákony. Již za prezidenta Václava Havla se však nastolila praxe, podle které některé zákony prezident ani nevetoval, ani nepodepsal. Zákon pak byl v rozporu s Ústavou vyhlášen bez podpisu prezidenta republiky. Již z toho je zřejmé, že od počátku vytvoření současného ústavního systému byla respektována určitá míra diskrece na straně prezidenta republiky. Podobně nelze nepřipomenout, že Václav Havel či Václav Klaus odmítali některé jim předložené personální návrhy,“ dodává.

Šéf Katedry ústavního práva senátorům, kteří žalobu připravili, také vytýká, že nerozlišují mezi hrubým porušením Ústavy a velezradou. V podstatě se podle něj tváří, že jde o stejný skutek, ale podle zákona tomu tak není. Hrubé porušení je přitom, co do závažnosti, až na druhém místě. „Z toho pak zjevně plyne, že ústavodárce rozlišuje mezi prostým porušením Ústavy a porušením hrubým. Prosté porušení Ústavy zůstává bez sankce, sankcionováno je až hrubé porušení Ústavy. Samotná ústavní žaloba tento aspekt vůbec nerozlišuje, vychází jednoduše z toho, že veškerá jednání vytýkaná prezidentovi republiky jsou bez dalšího (alespoň ve svém souhrnu) hrubým porušením Ústavy. Takový přístup stěží může obstát,” píše Gerloch.

 

 

 

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud