Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Pelikán není pro další směřování justice klíčový. Jeho témata podrží i jiní

ANALÝZA: Pelikán není pro další směřování justice klíčový. Jeho témata podrží i jiní

Nedělní sjezd ČSSD může přiblížit vznik druhé vlády Andreje Babiše (ANO). Bude i v ní ministrem spravedlnosti Robert Pelikán (ANO)? Je to celkem jedno. Legislativní témata ministerstva spravedlnosti totiž zůstanou pravděpodobně stejná, i pokud resort povede někdo jiný. Jejich konkrétní naplnění totiž bude spíše na expertech a následně poslancích a senátorech, než na ministrovi samotném.

Na programové prohlášení první vlády Andreje Babiše se už téměř zapomnělo. Kapitola Právo a spravedlnosti by ale zapadnout neměla. Obsahuje totiž dva druhy slibů: ty, které slýcháme už příliš dlouho, a ty, které odrážejí trendy ve společnosti a v evropské legislativě. K oběma se tak bude nutné postavit čelem. Je přitom jedno, zda své čelo nastaví Robert Pelikán, nebo někdo jiný.

Jde totiž o tak odborně komplikované nebo politicky vyhrocené problémy, že je půjde vyřešit jen díky expertním a parlamentním dohodám a širokým kompromisům. To by sice nemuselo platit, pokud by se ministr spravedlnosti spokojil jen s vydáváním vyhlášek - nad těmi má skutečnou moc. Ale to není možné. Hlavní úkoly tohoto resortu jsou natolik důležité, že jejich realizace musí mít formu zákonů. Pokud by tomu tak nebylo, pro demokracii a právní stát by to byla opravdu špatná zpráva.

V programovém prohlášení padlo pět odborných a pět politických slibů v celkem konkrétní rovně. Skvěle ilustrují, otevírání jakých témat můžeme od ministerstva spravedlnosti letos, ale také v příštích letech, očekávat. Ať už jej povede kdokoliv.

Procesní kodexy, exekuce nebo státní zástupci

Nechme stranou úvodní přihlášení se k idee právního státu, stejně jako obecný příslib stability právního řádu a kvality nově přijímaných norem. Pojďme rovnou ke konkrétním plánům. Nejprve k těm odborně složitějším závazkům.

První slib:

„Dokončíme legislativní práce na novém civilním řádu soudním a trestním řádu, čímž završíme pětadvacetileté rekodifikační úsilí.“

Na novou úpravu civilního i trestního procesu čekáme skutečně od Sametové revoluce. Situace je o to horší, že už existuje nový “porevoluční” občanský i trestní zákoník, tyto kodexy ale nemají svou obdobu v procesních předpisech. Ministerstvo spravedlnosti na obou zákonech dlouhodobě pracuje. Pelikánova předchůdkyně Helena Válková (ANO) dokonce chtěla oba předpisy dokončit ještě během mandátu vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), na jejich realizaci ale nedostala dost času. Její nástupce změnil pracovní postup i některé výchozí koncepce a do tvorby předpisů zapojuje rovněž nejširší veřejnost. Jde o běh na dlouhou trať. Najít shodu na znění tisíců paragrafů nebude jednoduché za žádné politické situace. Zároveň jde o závazek, který musí respektovat každý ministr spravedlnosti.

Druhý slib:

„V rámci nové úpravy civilního procesního práva předložíme nový exekuční řád a zákon o hromadných žalobách.“

Dobře, u exekučního řádu půjde také hodně o politickou otázku. Pokud ale bude příprava nového zákona skutečně spojena s novým civilním procesem, bude nutně řešena na expertní úrovni, což je více než žádoucí. Kolem exekutorů a jejich postavení probíhá tolik diskusí, že i tento problém by musel řešit kdokoliv na Pelikánově místě. A hromadné žaloby? Právníci se zatím shodnou snad jen na tom, že speciální zákon opravdu potřebujeme, nebo že jeho přijetím alespoň nic neztratíme. Jak by měl ale vypadat, v tom jednota rozhodně nepanuje.

Třetí slib:

„V soudní oblasti budeme při přísném respektu k nezávislosti soudců i státních zástupců usilovat o zvyšování kvality jejich činnosti. Za tím účelem předložíme nový zákon o soudech a soudcích, který zavede transparentní pravidla pro přípravu, výběr, hodnocení, vzdělávání a kariérní postup soudců respektující mezinárodní doporučení v této oblasti.“

Robert Pelikán se situaci zatím snaží řešit vyhláškou, což kritizuje Soudcovská unie ČR i řada představitelů soudů. Požadují, aby pravidla prošla standardním legislativním procesem a měla formu zákona. Neudržitelnost současné situace, kdy se v jednotlivých krajích vybírají soudci různými způsoby, si uvědomuje také prakticky každý. Pravidla je tedy nutné napsat, ale jak mají vypadat? O tom se musí odborně diskutovat, zní už okřídlená odpověď.

Čtvrtý slib: 

„Předložíme nový zákon o státním zastupitelství, který nově nastaví nezávislost státních zástupců na výkonné moci. Předložíme novou úpravu kárného řízení soudců a státních zástupců a nový zákon o znalcích.“

Novou úprava státního zastupitelství už také plánovala řada ministrů, nejslyšitelněji asi Jiří Pospíšil (dnes TOP 09, tehdy ODS). I tady půjde o hodně zpolitizované téma, uchopit jej legislativně však bude nesmírně složité a při finálním precizování zákona bude nutné pamatovat na všechny souvislosti trestního řádu. Zvláště, pokud bude přijat nový kodex, jak naznačuje první slib. S úpravou státního zastupitelství bude každopádně nutné dříve či později hnout. Konsenzus víceméně panuje i v tom, že má vzniknout nový zákon o znalcích a také o soudních tlumočnících.

A konečně pátý, spíše odborný, slib:

„Zavedeme elektronický soudní spis, čímž odstraníme průtahy a umožníme soudnímu personálu věnovat se případům namísto mechanickým činnostem.“

Opět, elektronický spis znamená budoucnost. Jen se musí vymyslet tak, aby si z něj stejně všichni jeho uživatelé nedělali spis papírový a kompletně si jej netiskli. Tento trend je potřeba podporovat, ale je nutné se zaměřit i na to, aby měl elektronický spis co nejméně nevýhod a byl uživatelsky přívětivý, a aby neskončil například jako datové schránky, které přinášejí mnoho problémů, řekl mimochodem loni v souvislosti s elektronizací předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal v rozhovoru pro časopis Soudce. I tady tak půjde o dosti složité téma.

Boj proti obchodu s chudobou a korupci

A nyní k těm změnám, které by právně ani tak složité snad být nemusely, ale nutně narazí na diametrální odlišnosti při vnímání politických souvislostí těchto posunů.

Za prvé:

„Předložíme novelu insolvenčního zákona, kterou poskytneme možnost oddlužení i osobám, které na ně dnes nedosáhnou. Budeme pokračovat v intenzivním boji proti lichvářským praktikám a ožebračování chudých, včetně řešení problematiky dětských dlužníků.“

Zde jsme vlastně dva body spojili do jednoho slibu. Oba totiž znamenají potvrzení boje proti obchodu s chudobou. Není sporu o tom, že předluženost některý lidí musíme řešit. Jen je nutné pravidla nastavit tak, aby se z těch, kteří své dluhy opravdu splácí, nestali hlupáci. Výše uvedenému konstatování se ale nedá prakticky nic vytknout.

Za druhé:

„Budeme dále bojovat proti korupci ve všech oblastech. Za tím účelem zejména předložíme zákon na ochranu whistleblowingu a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Zkrátka všichni kradou a je potřeba s tím něco udělat. Ale ne, i korupce je současný společenský problém, stejně jako obrovské dluhy některých lidí. Jak v případě whistleblowingu, tak i lobbingu, však už základní pravidla na evropské či mezinárodní úrovni existují. Stačí se dohodnout na české verzi a prosadit ji.

Za třetí: 

„Po vzoru některých států Evropské unie budeme prosazovat rozšíření kompetencí Celní správy České republiky v trestním řízení v oblasti daňových trestných činů a trestných činů souvisejících a zavedení pravomoci k vyšetřování. Pravomoci policie v těchto oblastech zůstanou zachovány.“

Boj proti daňovým únikům rovněž patří k současným právním a společenským trendům. Stejně jako při diskusích o tom, zda má být trestná už příprava krácení daně, však nutně přicházejí na přetřes obavy z přílišného státního šmírování a možné kriminalizace podnikání.

Za čtvrté:

„Prosadíme spotřebitelský zákoník, který jasně a přehledně upraví práva a povinnosti spotřebitelů a podnikatelů. Zavedeme požadavek textového potvrzení spotřebitelské smlouvy uzavřené po telefonu.“ 

Ochrana spotřebitelů získává zvláště na evropské úrovni až děsivé rozměry. Toto téma do budoucna nezmizí a ani se nezmenší. Jak se ale bude dále rozpínat, záleží spíše na politických rozhodnutích než na názorech odborníků.

A konečně za páté:

„Doplníme ústavní systém o zákon o všeobecném referendu za přísného respektování čl. 6 Ústavy.“

Bez diskusí o referendu to také nepůjde, v posledních dnech to sledujeme prakticky v přímém přenosu. A co říká vzpomínaný článek Ústavy? Že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. A také že rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Tak snad tomu tak opravdu bude.

Máme tu tedy deset jasných slibů, možná spíše legislativních témat, chcete-li. Robert Pelikán se k nim jasně přihlásil. Nezapomene na ně ani ve druhé vládě Andreje Babiše. A pokud v ní snad nebude, nutně je zdědí jeho nástupce. Společenská situace si to totiž žádá.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1