Blažek: Kdo zaplatí náklady exekuce, která bude povinně zastavena? | info.cz

Články odjinud

Blažek: Kdo zaplatí náklady exekuce, která bude povinně zastavena?

KOMENTÁŘ ANTONÍNA BLAŽKA | Tento podzim bude Poslanecká sněmovna projednávat vládní novelu občanského soudního řádu a exekučního řádu, která mimo jiné zavádí povinné zastavování exekucí. Ministerstvo spravedlnosti si od něho slibuje zvýšení tlaku na věřitele, aby vymáhal pohledávky jen tam, kde je to účelné.

Jsem advokát vykonávající generální advokátní praxi na malém městě, nemám žádnou velkou korporátní klientelu a mými klienty jsou skuteční lidé, například matky samoživitelky, živnostníci, bývalí obchodní partneři, přátelé nebo sousedé dlužníků, vůči nimž jako právní zástupce jménem klienta podávám žaloby a v krajním případě i exekuční návrhy. S klientem jsem v průběhu řízení v kontaktu, což pro mne znamená silnou zpětnou vazbu. A také vcítění se do pozice klienta, který byl do problémů, v nichž se nachází vtažen nedobrovolně jednáním druhé strany.

Jeden problém ale zůstává upozaděn. Kdo to zaplatí?

Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků podle § 89 exekučního řádu ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Povinnost oprávněného hradit náklady exekuce zastavené pro nemajetnost povinného zásadně modifikoval Ústavní soud, když ve svém stanovisku pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. září 2006 uvedl, že povinnost k úhradě nákladů exekuce zastavené pro nemajetnost povinného má být zásadně ukládána nemajetnému povinnému, nikoli oprávněnému. Výjimkou je situace, kdy oprávněný nedbal požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh na nařízení exekuce podal, ačkoli mu byly k dispozici poznatky, z nichž se dal takový výsledek předvídat.

Názor Ústavního soudu je v této otázce konstantní. V nálezu ze dne 28. května 2019 sp. zn. IV. ÚS 191/18 Ústavní soud uvedl, že „skutečnost, že povinný je (toho času) nemajetný, sama o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem jeho zvláštní ochrany, a to na úkor soudního exekutora, jemuž by v principu právo na náhradu nákladů exekuce nemělo být nepřiznáváno (a to jako důsledek „rizika podnikání“) spíše jen výjimečně, jmenovitě pak tam, kde nelze procesní zavinění na zastavení exekuce přičítat ani povinnému, ani oprávněnému.“

Ale kdo bude zavázán k náhradě nákladů exekuce v případě, že exekuce nebude zastavena ani z viny oprávněného ani pro nemajetnost povinného, nýbrž proto, že uplynula doba, po kterou může exekuce trvat?

Ustanovení § 55 odst. 7 a 9 exekučního řádu totiž zakládají důvody pro zastavení exekuce zcela nové.

Nezaplacení zálohy na náklady exekuce je důvodem k zastavení exekuce již dnes. V takovém případě může být oprávněný zavázán k náhradě nákladů exekuce, avšak jen tehdy, není-li tu důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost.

Z toho vyplývá, že nastanou-li podmínky uvedené v § 55 odst. 7 exekučního řádu, pak nelze shledat zavinění oprávněného na zastavení exekuce, neboť exekuce dosud úspěšná nebyla a její zastavení je jedním ze dvou zákonem předvídaných možností, mezi nimiž je rovnítko. Je na oprávněném, zda se rozhodne pro složení zálohy a exekuce bude pokračovat, nebo se rozhodne další zálohu nesložit a exekuce bude zastavena. Zákon ho nemůže dostat do pasti, že jakkoli se rozhodne, bude ho stíhat povinnost k náhradě nákladů exekuce. Má-li být další vedení exekuce podmíněno zálohou, pak záloha budoucí náklady řízení exekutorovi pokryje. Nebude-li záloha složena, exekutorovi již další náklady nevzniknou.

V případě situace vyjmenované v § 55 odst. 9 exekučního řádu, tedy objektivní absence vymoženého plnění nebo nezjištění postižitelného majetku v uplynulých 9 letech, je tu dokonce následek jediný. Exekuce bude zastavena na základě uplynutí času. Jsem přesvědčen, že i zde se musí uplatnit obecná zásada vyjádřená v § 87 odst. 3 a § 89 exekučního řádu, že povinnost k náhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného bude uložena povinnému. Skutečnost, že exekuce musela být zastavena po uplynutí zákonné doby totiž zavinění účastníků neovlivňuje.

Je pak otázkou, zda zákonodárce skutečně pamatoval na to, že každé usnesení o zastavení exekuce bude exekučním titulem proti povinnému pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které bude možné uplatnit jak v nových exekučních řízeních, tak případných insolvenčních řízeních a zda je toto skutečně jeho zamýšleným záměrem, když dosavadní prohlášení hlásají snahu odbřemenit povinné od vícečetných a neúčelných exekucí. Věřím, že jejich další zadlužení formou přísudků správnou cestou není, neboť nejen zatěžuje dlužníka, ale zvyšuje jeho dluhovou zátěž na úkor všech jeho věřitelů.

JUDr. Antonín Blažek je advokát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud