Boj o stavební zákon: Máme smrtící systém, bez radikálního řezu to nejde, říká Korbel | info.cz

Články odjinud

Boj o stavební zákon: Máme smrtící systém, bez radikálního řezu to nejde, říká Korbel

V České republice by měl poměrně rychle vzniknout centrální stavební úřad a celý stavební proces by se měl značně urychlit. To jsou alespoň výchozí body návrhu nového stavebního zákona, který připravil odborný tým v čele s legislativcem Františkem Korbelem, partnerem advokátní kanceláře Havel & Partners. Předpis ale čelí rozsáhlé kritice, podle některých hlasů vychází příliš vstříc byznysu a developerům. Korbel je podezřívaný ze střetu zájmů a v posledních dnech se rovněž zdá, že ze základního kamene reformy, státní stavební správy, couvla i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ teď František Korbel na tyto výtky reaguje.

Z některých zpráv o návrhu nového stavebního zákona z poslední doby to vypadá, jako byste neměl za sebou tak výraznou legislativní kariéru, jakou máte. Můžeme se k ní vrátit?

Za posledních 20 let jsem vystřídal řadu pozic a většinou přišly shodou okolností. Ať již stáž na Ústavním soudu díky profesoru Ceplovi nebo práce úředníka a poté advokáta v Táboře. Díky advokacii a zastupování Strany zelených jsem se po jejím úspěchu ve volbách v roce 2006 dostal do Prahy. Stal jsem se náměstkem ministra spravedlnosti, kde jsem strávil plodných sedm let a po celou dobu jsem měl na starosti legislativu. Zejména za Jiřího Pospíšila bylo ministerstvo nesmírně činorodým úřadem, kde vznikl skvělý tým, jenž prosadil nový občanský i trestní zákoník, reformu doručování, dovolání, mediaci, ochranu obětí a desítky dalších zákonů či velkých novelizací. Ministerstvo spravedlnosti je v legislativě určitou elitou, neboť má pod sebou „polovinu právního řádu“. Působím též v Legislativní radě vlády a vedu legislativní kurz na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Legislativě se ale aktivně věnujete i po svém odchodu z ministerstva, kdy jste se stal partnerem kanceláře Havel & Partners…

Ano. Byl jsem advokát, největší úkol byl hotov a přišlo mi, že je lepší odejít sám a včas. Přijetí nabídky Havel & Partners bylo jedním z nejlepších rozhodnutí v životě a to i proto, že jsem měl možnost pokračovat v oblasti legislativy a v akademické dráze. Po opadnutí zájmu o přednášky na nový občanský zákoník jsem se vrátil k mé původní specializaci na veřejné právo. A v této oblasti se tedy i z pozice soukromého sektoru dlouhodobě věnuji legislativě, zejména navrhování právních předpisů, monitoringu, compliance programům pro klienty a prezentací nových zákonů v rámci naší akademie. 

Dlouhodobě se věnujete například elektronizaci veřejné správy. V této oblasti jste také legislativně aktivní?

V minulém roce jsem se například podílel na sepisu zákona o právu na digitální služby. Jsem dlouhodobý fanoušek a uživatel služeb e-Governmentu. Na spravedlnosti jsem řídil projekty e-Justice, se Zdeňkem Zajíčkem jsme zaváděli datové schránky... Mrzí mne, že po jeho odchodu z vnitra se roky nedělo téměř nic. V poslední době se snad pohnuly ledy. V Poslanecké sněmovně vznikl nadstranický tým poslanců, podporovatelů e-Governmentu kolem výboru pro veřejnou správu. Pro něj jsme napsali návrh tzv. digitální ústavy a podařilo se o něm přesvědčit i vnitro.

Připravovali jsme též legislativu k projektu BankID, tedy elektronické bankovní identity, která je aktuálně v Senátu. A připravenou mám novelu zákona o datových schránkách, která by měla přinést nové služby a rozšířit jejich soukromoprávní využití.

Také jste připravoval návrh pro Piráty legalizující pěstování konopí…

Pracoval jsem na tom s kolegyní, která působila na legislativním odboru ministerstva zdravotnictví. Jde o legalizaci samopěstitelství konopí do pěti rostlin nebo ekvivalentu hmotnosti účinné látky pro rekreační nebo léčebné využití. Přijde mi absurdní kriminalizace těchto samouživatelů, kterým v případě opakovaného sušení rostlin či výroby mastí na bolavé klouby hrozí až 10 let odnětí svobody. Návrh je již ve sněmovně, ale bohužel k jeho schválení dosud chyběla politická vůle.

Tedy spolupracoval jste se Stranou zelených i Piráty. Vypadá pak absurdně, když teď čelíte podezření, že prosazuje v novém stavebním řízení jen zájmy developerů a byznysu…

Tak to ale není, bavme se o obsahu zákona, ne o dojmech. Obsah zákona nepreferuje ničí zájmy. Není v něm ani jeden paragraf, který by zvýhodňoval jakoukoli skupinu na úkor jiné. Je napsán podle zadání vlády dle schváleného věcného záměru. To znamená zcela zásadně zjednodušit a zrychlit stavební řízení, odbourat různé duplicity a větvení procesu, sjednotit územní a stavební řízení s procesy posuzování vlivu na životní prostředí a vytvořit novou integrální soustavu státní stavební správy, která omezí politické vlivy samospráv na rozhodování stavebních úřadů a nejen zrychlí, ale též výrazně zkvalitní úroveň a nezávislost stavebních úřadů.

Zákon má prospět všem, nejen developerům. Mimochodem, vracíme do řízení spolky, které do něj patří a v jediném procesu nám nevadí. Naopak. Je lepší, aby se ho účastnily a neřešily své problémy poprvé až u soudu.

Co dalšího byste z návrhu zákona vyzdvihl?

Jednou z novinek je výrazná modernizace v oblasti stavebního práva hmotného, které dnes v zákoně prakticky neexistuje. A právě v této části nalezneme i řadu zelených témat, ať již jde o stromořadí v ulicích, výsadbové pásy, zeleň v konstrukcích budov, zadržování vody, snižování teploty měst, zklidňování dopravy, prostupnost území, ochranu volné krajiny nebo podporu infrastruktury pro pěší a cyklisty a obecně požadavky na kvalitu veřejného prostoru. Téměř nic z toho dnešní zákon nezná. Inspirovali jsme se poznatky osvícených urbanistů, kteří vytvářeli Pražské stavební předpisy.

Kritizován je pak případný vznik velkého centrálního stavebního úřadu a celkově nová struktura stavebních orgánů. Proč jste zvolili tento přístup?

Hlavním problémem stavebního práva je nesmírná atomizace úřadů a procesů, které ho tvoří. Stavebním úřadem je dnes téměř každý orgán státní správy. Máme přes 700 obecných a přes 600 dalších stavebních úřadů. Máme dopravní, vodoprávní, letecké, báňské, drážní, průmyslové a kdo ví jaké ještě stavební úřady. Každý je na jiném orgánu státní správy a dokonce i v gesci jiného ministerstva. Vedle toho se na rozhodování podílí přes 40 dotčených orgánů se závaznými stanovisky a se samostatnými liniemi přezkumu těchto závazných stanovisek. Výsledkem je smrtící byrokratický systém, který nelze řídit a nemůže fungovat. Paradoxně pro advokáta, který poskytuje klientům služby v oblasti stavebního práva, je takto složité prostředí ideální. Ale jako občan jsem zděšen.

Sjednocení a rušení úřadů je tedy podle vás nutné?

Zcela nepochybně. Naším zadáním bylo vytvořit jeden úřad, jedno řízení a jedno razítko. Domnívám se, že mnoho jiných možností, jak zjednodušit a zrychlit stavební řízení nemáme, pokud se volání po změně myslí vážně.

Má to ještě druhý rozměr. Navrhované řešení je výhodnější pro účastníka, který komunikuje pouze s jedním úřadem, ovšem obtížnější pro úřad samotný. Neboť vyžaduje, aby se úředníci uvnitř úřadu dohodli a vydali jediné integrované rozhodnutí, které bude dávat smysl a obstojí v případném přezkumu. Současný stav vychází z toho, že každý úřad si dělá, co chce, může vydávat vzájemně rozporná stanoviska a účastník je jim vydán na milost a nemilost. A co si budeme povídat, dnešní obíhání dotčených orgánů pro razítka je ideálním prostředím pro korupci a klientelismus. I to jsou důvody, proč změny leckomu vadí.

Chápu, že každá velká reforma bolí, ale stav stavebního práva vyžaduje skutečně radikální řez, nejen další kosmetickou novelu. Nelze očekávat, že úřady a instituce, které rušíme a integrujeme do stavebního úřadu, nám za to zatleskají. Bez ohledu na jednoznačné argumenty odůvodňující toto řešení a věcný záměr, který takto schválila vláda, je evidentní, že přirozeností každého úřadu je bojovat o svou výlučnost a vlastní existenci. Naším úkolem bylo co nejlépe napsat zákon. Prosadit jej je úkolem politiků, kteří nám to zadání dali.

Mluví se o tom, že problémem současného stavebního řízení je rovněž to, že lidé nejsou schopni vyplnit podání bez chyb. Kvůli tomu se pak vše prodlužuje. Řeší toto váš návrh?

Nepochybně i samotní účastníci a jejich odborní zástupci mohou mít svůj podíl na problémech stavebního práva. Špatné projekty, obstrukce, obcházení zákona, černé stavby… Zákon zvyšuje zapojení, ale i odpovědnost autorizovaných osob. Ruší se stavební řízení a technické otázky se přesouvají na odpovědnost projektanta. Kromě toho nový zákon výrazně zvyšuje sankce za jejich delikty. Pro účastníky a jejich právní zástupce zákon uplatňuje důslednou koncentraci v jediné linii procesu a trestá obstrukce a zneužití práva.

Přispěje k menší chybovosti rovněž to, že se zákon zkracuje zhruba na polovinu?

Určitě. Vedle zásadního zjednodušení institutů, zrušení speciálních a jiných stavebních úřadů, integrace dotčených orgánů do stavebního úřadu a zrušení všech dnešních 10 typů povolovacích postupů lze demonstrovat snahu o zjednodušení právního prostředí i rozsahem nového stavebního zákona. Ten je zhruba poloviční oproti stávajícímu. To je samo o sobě rarita. Za celou dobu své 12leté praxe v legislativě jsem nic takového nezažil. Většinou bývá každý nový zákon bohužel delší než ten starý.

Povedlo se to tedy díky zjednodušování a stylistice?

Díky obojímu. Snažili jsme se maximálně využívat obecných institutů a neopakovat je. Nepopisovat zbytečné detaily, které nepatří do zákona. A jednotlivé paragrafy psát tak, jak mne učil prof. Eliáš – ideálně dva odstavce a v každém dvě věty. Poloviční rozsah proto není v počtu paragrafů, ale v celkovém rozsahu zákona, který tak lze „učíst“. Hlavní dík za shodu na stylistice zákona patří zejména vedoucímu jádru autorského kolektivu; speciálně bych v tomto poděkoval mému příteli a kolegovi z právnické fakulty v Brně doktoru Stanislavu Kadečkovi a ředitelce legislativního odboru ministerstva pro místní rozvoj Marii Kotrlé.

Autorský tým, který jste vedl, ale byl ještě daleko širší. Mluví se třeba o dvou dalších advokátních kancelářích, které se zapojily. O jaké šlo?

Na návrhu zákona se podílel až překvapivě rozsáhlý odborný tým, zastřešovaný třemi velkými advokátními kancelářemi se zaměřením na veřejnou správu, stavební a správní právo a životní prostředí. Konkrétně šlo o Havel & Partners, KVB a Frank Bold. Každý dělal svou část. Tým byl doplňován špičkovými experty z řad jednotlivců z akademické obce, ministerstev a praxe. Byli v něm samozřejmě i věcní specialisté, zejména architekti, urbanisté a inženýři. Celý odborný tým je uveřejněn na internetu.

Pojďme ale k dalším námitkám. Podle analýzy ministerstva vnitra by nová struktura stavebních úřadů zpomalila výstavbu o 12 až 18 měsíců a změny by stály miliardy korun. Jak se stavíte k těmto námitkám?

To je asi nejvtipnější odpověď na výhrady, že návrh je psán výhradně v zájmu velkých developerů a stavební lobby. Ti by nás za paralýzu stavebního řízení o další rok a půl asi pochválili (smích). Ale vážně: výhrady ministerstva vnitra vycházejí především z toho, že je gestorem stávajícího modelu smíšené veřejné správy na obcích. To má své historické i věcné důvody. Nepochybně je to systém vhodný pro nesporné agendy, jejichž výkon tak přibližuje občanům. Bohužel v praxi se ukazuje, že v agendách složitých a kontroverzních, nebo v agendách, kde samotné obce mají své legitimní, nepopiratelné zájmy, tento systém selhává a vede k systémové podjatosti a politickému ovlivňování výkonu státní správy.

Toto tedy budete prosazovat i při aktuálním vypořádávání připomínek?

Pro odborný tým platí zadání vypořádat připomínky, sejít se s připomínkovými místy a pokud možno najít kompromis. Záleží především na tom, jak silné bude politické odhodlání a politická vůle. Odborné argumenty jsou jasné, ale zákon prosazují a schvalují politici. I díky tomu, že jsem působil v exekutivě, chápu určitou nezbytnost kompromisů k tomu, aby zákon prošel. Limity jsou ale podle mého názoru dva: vládou schválený věcný záměr a zachování základních stavebních kamenů reformy, aby se z ní nestala deforma či jen další dílčí změna současného zákona, jakých jsme měli přes 20, a žádná z nich zlepšení nepřinesla, ba spíše situaci dále zhoršovaly.

Hovoří se také o vašem údajném střetu zájmů jako člena Legislativní rady vlády a zároveň odborníka najatého k sepsání zákona. Jak to vidíte vy?

Čelíme samozřejmě obrovskému tlaku a proti návrhu se zneužívá kde co. Realita je taková, že jako člen Legislativní rady vlády jsem se na stavebním zákonu nikdy nepodílel a podílet nebudu. Všichni přece vědí, že jej píši. Při projednávání věcného záměru v Legislativní radě vlády jsem vůbec nebyl členem hodnotící komise, ale byl jsem přítomen v týmu předkladatele za ministerstvo pro místní rozvoj, které mě o účast požádalo. S dalšími zástupci ministerstva jsem seděl u stolku předkladatelů, obhajoval návrh a společně s ministerstvem jsem se podílel i na připomínkování návrhu stanoviska. U nikoho nikdy nemohla vzniknout sebemenší pochybnost, že jsem jednal výhradně za ministerstvo, a nikoliv za legislativní radu.

Jak teď vidíte další osud zákona? Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová patrně couvla od původního záměru…

Ministryni Dostálovou obdivuji za její snahu a nasazení, nemá to lehké. Chápu její aktivity tak, že se chce dohodnout a zákon prosadit, neboť to za ni odborný tým udělat nemůže. Navíc tak velká reforma by měla mít širší politickou shodu, aby z ní nebylo téma voleb a postupné eroze. Ale v odborné rovině musíme dát pozor, aby se nám nerozpadl celý koncept. Dobrý zákon nelze napsat tak, že se dají požadavky všech na hromadu a všem se vyhoví.

Odborný tým o těchto dohodách nevěděl?

Odborný tým je odborný tým. Obhajujeme návrh, přednášíme, píšeme, ale nejsme politici. Můžeme maximálně poradit. Pokud je zadáním kompromis s obcemi, lze tak učinit v oblasti územního plánování, posílení postavení obcí v řízení či v rozpočtovém určení daní. Ale neopouštěl bych základní stavební kameny reformy stavebních úřadů. Navíc obcí je 6258 a všechny nemohou mít stavební úřad. Většině to tedy nepomůže a velká města chápou, že mít stavební úřad je spíše „za trest“, raději by chtěly pořizovat územní plány.

Budete se tedy jako odborný tým snažit dosáhnout toho, aby ministryně Dostálová z tohoto svého prohlášení ustoupila?

Myslím, že hlavně je třeba se potkat na odborné úrovni s ministerstvem a zástupci obcí a probrat možnosti a následky. Ministerstvo dobře zná návrh a jeho důvody, a je vázáno vládou schváleným věcným záměrem. Všechny tyto dokumenty, názory odborné veřejnosti i připomínky obou nejvyšších soudů nebo Úřadu vlády, jednoznačně hovoří o tom, že navržená reforma je proveditelná pouze v režimu státní stavební správy, a nikoliv na úrovni stávajících obecních úřadů.

Každopádně už se patrně posouvá účinnost zákona. Jak tedy vidíte jeho další osud?

Věcný záměr počítá s účinností od 1. ledna 2022. Ale reálně účinnost řeší až parlament podle rychlosti schvalování. A ta bude dána nejen kvalitou návrhu, ale i předchozích politických dohod. Odborný tým se přirozeně bude snažit o zachování koncepce návrhu, která nenaruší jeho funkčnost.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud