Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bude velký úspěch, když se ceny energií zvýší co nejméně, říká Košťál, který se uchází o další mandát v čele ERÚ

Bude velký úspěch, když se ceny energií zvýší co nejméně, říká Košťál, který se uchází o další mandát v čele ERÚ
 

Energetický regulační úřad (ERÚ) vede od loňského srpna nově kolektivní Rada. Jednomu z jejích pěti členů, odborníkovi na energetické a správní právo, Vratislavu Košťálovi, vyprší na konci července mandát. Ten trval vzhledem k nastavení průběžné výměny členů Rady pouze jeden rok. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní vybírá nového radního a o tuto pozici se nyní uchází i Košťál. „Regulátor nemá jednoduchou roli, energetika se dynamicky rozvíjí a jako všude se v ní střetávají různé subjekty a různé zájmy, soukromé i ten veřejný. Úřad by měl ve své nevděčné roli regulátora najít svoji rovnováhu, držet v rozhodovací praxi důvěryhodnou linii a sjednotit odbornost s předvídatelností,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jak by se měl Energetický regulační úřad profilovat v příštích pěti letech?

Současný vývoj společnosti je příliš překotný, doba vykazuje jen málo stability, málo předvídatelnosti. Přitom právě jistota, stabilita a předvídatelnost patří mezi nejvýznamnější hodnoty, které člověka zbavují strachu. Jde o to, aby úřad tyto hodnoty, k nimž je vhodné řadit i odbornost, razil. Je potřeba jim přizpůsobit organizačně úřad a celkově se snažit o moderní střih regulátora, který ve výsledku bude jednotícím a stabilizačním prvkem, profesionálem na svém místě, který se bude věnovat jen své agendě a bude efektivní ve svých nezastupitelných rolích, bude důsledně sledovat veřejný zájem, a to i vážením zájmů soukromých tam, kde mu to zákon umožňuje, a hledat optimální řešení.

Regulátor nemá jednoduchou roli, energetika se dynamicky rozvíjí a jako všude se objevují různé subjekty a jejich různé zájmy. Úřad by měl bezpečnou identifikací veřejného zájmu najít svoji rovnováhu, držet v rozhodovací praxi potřebnou linii a sjednotit svou odbornost se svou předvídatelností. Pro posílení vlastní odbornosti i nezávislosti by měl případné externí služby využívat jen v úzkém rozsahu, jinými slovy by měl dát spíše šanci vlastním odborníkům ve svých řadách. Vím, jsou to rozmáchlé fráze, které zahrnují mnoho dílčích kroků, jež je ještě potřeba udělat.

Jak by tyto kroky mohly vypadat, aby nešlo jen o fráze? Jak by něčeho takového mohl úřad dosáhnout?

Měl by důsledně hledět na stávající vývoj v Evropě a od toho odvinout své další působení. Úřad se ve své činnosti věnuje třem základním sektorům - elektroenergetice, plynárenství a teplárenství. První dva jsou regulovány Evropskou unií, teplárenství má tuto evropskou právní nadstavbu omezenu jen na určité segmenty typu ochrany spotřebitele. Neexistují tam totiž páteřní sítě, teplárny představují jen lokální soustavy centrálního zásobování teplem na úrovni jednotlivých municipalit. V rámci těchto sektorů se tak řeší trochu jiné problémy, je tam patrně také odlišná míra rizikovosti podnikání.

V jednotlivých sektorech se připravila už za první rok fungování Rady řada věcí. Některé z nich se dělají každoročně, například pokud jde o pravidelné podzimní regulování cen. V úřadu se v prvním roce působení Rady podařilo založit oddělení vědy a výzkumu, které hodně souvisí s budoucností energetiky jako takové, zvláště elektroenergetiky a plynárenství. Právě v prvním zmiňovaném sektoru se nyní připravuje takzvaný zimní energetický balíček, který má být liberalizační, ale to je tak trochu eufemismus. Z liberalizace v něm totiž zbývá možná už jen pojmenování. On sám přinese do trhu spíše regulatorní zásahy, které bude potřeba obratem promítnout do domácího právního prostředí.

Ale zpět k vašemu dotazu, k těm potřebným krokům. V rámci činnosti úřadu lze najít širokospektrální soubor nástrojů, od personálních, až po systémové a organizační, které odstíní budoucí rizika a reflektují unijní přání. Přirozeně již nyní probíhá decentralizace výrobních zdrojů elektřiny a všudypřítomná technická digitalizace. Na tyto procesy musí být naše energetická infrastruktura dobře připravená. Regulátor by měl být vždy alespoň o krok vpřed než ostatní, měl by si v předstihu umět udělat potřebné analýzy. A jejich následnou realizací dosáhnout toho, aby spotřebitel neplatil přespříliš, aby náklady na společensky žádoucí změny v energetice byly rozloženy optimálně, spravedlivě, prostě přívětivě.

Pokud by úřad fungoval takto optimálně, mohli bychom v příštích pěti letech platit za energie méně než v současnosti?

Chtěl bych být optimistický, ale osobně si myslím, že půjde spíše o to, jak ekonomiku transformovat s co nejnižšími náklady. Velký úspěch bude, když dojde k co nejnižšímu navýšení cen. Bruselským prizmatem nyní hledíme na energetiku jinak. Evropa už nevidí velké centrální zdroje, od kterých se tradičně náš stávající systém zásobování energií odvíjí. Vidí to opačně - spotřebitele vnímá jako hybnou sílu energetiky, jako někoho, kdo bude do značné míry rozhodovat o tom, zda si nevyrobí energii sám, či zda nebude dokonce poskytovat svými vlastními výrobními a odběrnými zařízeními další služby. Nepodnikatelské sdílení výrazně podporuje digitalizace a s ní související virtualizace světa. Chytré virtuální přeludy pevně třímají klíč k realitě, kterou bytostným způsobem svým nastavením ovlivňují, ba podmiňují. Nové technologie se do budoucna již dávno staly podmínkou přežití. Nechci být prorokem, ale transformace není možná bez nákladů. S náklady tak půjde pracovat jen na individuální bázi. Každý si tedy zvolí své nejlepší řešení, potažmo status aktivního, či pasivního konzumenta.

Budeme tedy rádi, když se zdraží co možná nejméně a na to by měl úřad dohlédnout?

Nechci takto předjímat, ale je tu tato logická úvaha. Nová podoba energetického trhu nezasáhne jen energetické podnikání. Dokonce se do určité míry budeme muset od tohoto tradičního předmětu právní úpravy energetického práva myšlenkově oprostit. Do právního rámce budeme muset více zakomponovat spotřebitele, aby měl kromě nových oprávnění také povinnosti, a to veřejnoprávní povahy. Pokud si bude sám obstarávat energii a její zdroje, bude se zákonodárce muset touto dosud výhradně podnikatelskou optikou podívat i na něj. Již v současné regulaci se opomíjejí některé nepodnikatelské aspekty energetické reality, které ale mají velké dopady do fungování trhu. Ruku v ruce bude na významu nabývat ochrana spotřebitele, zvláště když se bude každý z nás jako prostý konzument dostávat do dosud netušených spletenců tržně úplně nových vztahů. A pokud se pravidla nenastaví dobře a přitom pružně hned na začátku, strávíme další léta přípravou sérií více, či méně úspěšných novelizačních záplat.

 

Energetický zákon je dosti složitý, ve znění řady novel. Připravují se jeho další změny?

Pokud vím z informací ministerstva průmyslu a obchodu jako přirozeného gestora této právní úpravy, tak je v první fázi plánována méně rozsáhlá novela, která by měla řešit hlavně určité výtky Evropské komise. Týkají se některých nedostatků implementace takzvaného třetího liberalizačního balíčku z roku 2009. Zásadní kritika se týká například absence soudního přezkumu cenových rozhodnutí. Totiž těch dostatečně individualizovaných rozhodnutí, u kterých není sporu o tom, kdo je jejich adresátem. Ta by měla být nadále předmětem soudního přezkumu. Soudní přezkum takových konkrétních správních aktů však není představitelný bez současného řádného odůvodnění, které dnes bohužel chybí, což jde k újmě přesvědčivosti a důvodnosti prováděné cenové regulace. Přitom je regulace ceny zásadní zásah do podnikání, tudíž má být jasné, proč je daný subjekt tak či onak regulován.

Existuje judikatura Ústavního soudu, která spíše směřuje k názoru, že cenová rozhodnutí mají spíše povahu obecně závazného předpisu. To ale neplatí beze zbytku, protože je třeba v případě některých cenových rozhodnutí přihlížet k jeho konkrétnímu charakteru co do subjektu i objektu regulace. Soudní přezkum by tak podle mého názoru měl být v některých případech cenových rozhodnutí umožněn, v tomto směru máme dluh vůči evropské právní úpravě.

Mluví se ale rovněž i o novém energetickém zákonu. Jak do něj zapadá to, o čem se v souvislosti s ministerstvem průmyslu a obchodu v současnosti nejvíce mluví, to znamená zejména dostavba Temelína a Dukovan?

Posouzení této otázky zdaleka nespadá do kompetence Energetického regulačního úřadu. Této agendě se věnuje zejména ministerstvo průmyslu a obchodu. Pokud bych měl vyjádřit jen svůj osobní názor, pak bude hodně záležet na tom, jaké zdroje energie se stát rozhodne udržovat ekonomicky při životě. Povolanější nežli já tudíž musí říci, zda má jít o kombinaci malých a velkých zdrojů, a jak je případně ekonomicky podpoří netržními prostředky, pochopitelně v souladu s bruselskou linií, nově ztělesněnou v již zmiňovaném čtvrtém energetickém balíčku.

Kdy by mohlo být jasné, jak bude vypadat nová evropská regulace?

Nastoupivší rakouské předsednictví  má vskutku velké ambice. Myslím, že to Vídeň bude chtít mít do konce roku takříkajíc pod střechou. Jestli se jí to podaří, však teprve uvidíme. Přece jen nezáleží jen na našem jižním sousedovi. Každopádně celá věc velmi spěchá, čili, evropsky řečeno, má nejvyšší prioritu.

Pojďme ještě k vašemu mandátu. Jak byste uplynulý rok zhodnotil právním pohledem?

Musel jsem se toho opravdu hodně naučit, navázat na výsledky práce předchozího vedení a pochopit jím zavedenou rozhodovací praxi. A také najít její případné nedostatky a směřovat ji tak, jak si myslím, že je to právně vhodnější a lépe argumentovatelné. Členem Rady, jak sám usuzuji, jsem byl ostatně jmenován pro svou právní kvalifikaci ve vazbě na energetický sektor. To, že jsem se v Radě ocitl, tedy jistě nebyla náhoda a já jsem si to vysvětloval tak, že jen stěží může orgán druhoinstančního rozhodování pracovat bez právníka ve vlastních řadách. 

Čemu jste se, kromě věcí, o kterých jsme už mluvili, konkrétně věnovali?

Ještě před svým nástupem do Rady jsem se podílel na přípravě zásadních procesních dokumentů, na jejichž základě bylo založeno nové fungování Rady jako kolektivního orgánu. To bylo pojato v zásadě resortně, což zůstalo formálně zachováno dodnes, ale v samotném resortním řízení došlo ke změnám, protože většina Rady si tento způsob řízení úřadu v průběhu prvního fungování Rady, řekněme, neosvojila, nebo jej neshledala natolik životaschopným, aby jej dále rozvíjela. Já jsem i nyní zastáncem resortního řízení úřadu, ale nevylučuji, že energetický zákon umožňuje i jiné modely řízení Rady.

Jaké jsou vztahy uvnitř Rady?

Jakákoliv odpověď by z mé strany nutně byla subjektivní a bez současné možnosti, aby se k mému nazírání na věc vyjadřovali i mí kolegové radní, tak se nezlobte, ale nebudu se k tomu vyjadřovat. Nechci nikoho poškodit, aniž bych chtěl, a ani chválit, i když chápu, že doba si žádá různé zákulisní senzace.

Resorně jste měl na starosti také legislativní odbor a právě i nově vzniklý odbor vědy a výzkumu. Jak složité je získávat do státní správy lidi?

Šikovných právníků i jiných odborníků, kteří mají chuť jít do nového prostředí se zajímavými  úkoly, je poměrně hodně. Stát jim ale musí něco nabídnout. Vracíme se tím k tomu, jaké parametry má celá společnost. Úřad je přece jenom jen její reflexí. Dnes nacházíme v profesním i soukromém životě spíše méně stability, ne vždy je v těchto společenských poutech jednotlivci také dán dostatečný prostor k seberealizaci a rozvoji. A rozvoj je třeba podpořit, a to pro právníky třeba i mimo právo, do energetiky, techniky, ekonomie. Věřím, že když budou tyto potřeby vhodně zajištěny, stejně jako tolik potřebný klid na práci doprovázený přívětivým prostředím a alespoň normální komunikací a pochopitelně i relativně dobrým ohodnocením, hodně lidí by mohlo úspěšně zakotvit i ve státním sektoru službou pro veřejné blaho.

Mimochodem, organizační útvary úřadu, které zmiňujete, prošly určitými pozitivními změnami, které jejich strukturu lépe přizpůsobily současným potřebám úřadu. Tím však neříkám, že už v tomto směru není co dělat. Nedostatek lidí v úřadu ale není. Jako všude je ale i zde nedostatek kvalitních lidí.

Váš první mandát se chýlí ke konci. Chtěl byste pokračovat? Podal jste přihlášku do výběrového řízení?

To je otázka na tělo. Samotné podání přihlášky není zárukou pro to, aby člověk do mandátu nastoupil, tedy byl navržen ministrem a vybrán vládou na pětileté období. Chuť angažovat se, rozvíjet a uplatňovat dál myšlenky ve prospěch této instituce ale i do budoucna mám. To je jedna část, chtění, druhou a mnohem důležitější je pak samotný výběr. Pokud to celé dopadne, pak věřím, že v Radě bude náležitý prostor, abych mohl své představy o fungování úřadu v rámci kolektivního orgánu reálně uplatnit. I tento moment je velmi důležitý pro to, aby se dalo něco užitečného udělat.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1