Články odjinud

Cesty k Evropě 4: Počátky obchodování se západními trhy. Komentář Michala Tomáška

Cesty k Evropě 4: Počátky obchodování se západními trhy. Komentář Michala Tomáška
 

Evropská dohoda o přidružení zemí střední a východní Evropy k někdejším Evropským společenstvím měla mnoho přívlastků a charakteristik. Hlavně se zdůrazňovalo, že není vstupenkou do Evropského společenství (ES). Počátkem 90. let byla totiž touha našich občanů, a tím i po jejich hlasech prahnoucích politiků, stát se co nejrychleji součástí západoevropských uskupení takřka nezřízená. Dohoda měla založit do 10 let od účinnosti zónu volného obchodu mezi námi a ES, v níž bude probíhat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a plateb, nikoliv však volný pohyb pracovníků.

Dohoda byla ve smyslu článku 310 tehdejší Smlouvy o EHS dohodu smíšenou, pro její ratifikaci bylo tedy potřeba souhlasu v každé členské zemi, Evropského parlamentu, jednomyslného souhlasu Rady ES a samozřejmě ratifikace v každém přidruženém státě. Federální shromáždění vyslovilo s Evropskou dohodou souhlas v dubnu 1992. Text byl všeobecně vychvalován spolu s přednostmi ES.

Hlavně se zdůrazňovala další charakteristika, že Evropská dohoda je asymetrická v náš prospěch. Za příklad se dávala především ustanovení o právu usazování v bankovním a finančním sektoru. Jestliže československá banka chtěla vytvořit pobočku nebo dceřinou společnost v některém členském státě, musel jí tamní dohledový orgán udělit licenci, pokud podle principu národního zacházení splňovala podmínky daného státu ES. Opačně to však neplatilo. Státní banka československá nemusela udělit licenci bance z členského státu ES, i pokud by splňovala všechny naše podmínky. Na první pohled to vypadalo oslnivě, ale všichni víme kolik poboček a dcer bank ze zemí ES u nás v 90. letech vzniklo a kolik našich bank se „uchytilo“ v zemích ES. Žádná, a navíc posléze zanikla i za předlistopadového režimu úspěšně fungující pobočka Živnobanky v Londýně, stejně jako ukončila činnost dceřiná společnost ČSOB Prager Handelsbank ve Frankfurtu.

Ojedinělé kritické hlasy proti nemožnosti našich občanů uplatnit se na evropském pracovním trhu měl uzemnit argument, že dohoda zase omezuje občany ze zemí ES skupovat u nás pozemky a jiné nemovitosti. Zatímco západoevropské pracovní úřady byly vůči našim uchazečům o zaměstnání nekompromisní, cizinci z ES tu vesele nakupovali lukrativní nemovitosti skryti za české právnické osoby.

Jestliže dnes ten, kdo vychvaluje EU, je považován téměř za antisociálního eurohujera, pak počátkem 90. let byla jakákoliv kritika našich vztahů s ES i textu Evropské dohody vnímána takřka jako hlas „starých struktur“. Vzpomínám si například na debatu o nutnosti přizpůsobit naše výrobky technickým normám a standardům ES. Bylo to pro naše podniky nákladné a technicky obtížné. Západní zboží tyto parametry mělo, mohlo tedy okamžitě splnit požadavky volného pohybu zboží, kdežto naše výrobky byly dlouho hendikepovány.

Aby se dokonce urychlil proces obchodní výměny mezi námi a ES, byla z dosud neratifikované Evropské dohody vyňata právě její obchodní část, a ta byla ve zkráceném režimu ratifikace – jenom Evropský parlament a Federální shromáždění – uvedena do života jako Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejících mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou na jedné straně a Evropským hospodářským společenstvím a Evropským společenstvím uhlí a oceli na straně druhé již ke dni 1. března 1992. Je nad slunce jasné, že rozpad sovětského bloku přispěl k raketovému hospodářskému růstu západní Evropy, která v 80. letech vykazovala spíše depresi. Proti naší euforii ze znovunabyté svobody a ze všeho „západního“ tak stál tvrdý obchodní pragmatismus, na který jsme nebyli zdaleka zvyklí, natož abychom mu čelili.

Obchodní partneři EU

 

Články odjinud