Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co je pláno, to je dáno. Na jaké legislativě pracuje vláda v demisi? Komentář Karla Havlíčka

Co je pláno, to je dáno. Na jaké legislativě pracuje vláda v demisi? Komentář Karla Havlíčka

Když jsme to před měsícem načali, musíme se k tomu vrátit. Legislativní plán vlády za poslední měsíc zůstal, jako po celý začátek roku, v demisi i s celou vládou. Ministr spravedlnosti a šéf vládní legislativní rady v jedné osobě přidal k tomu svou demisionářskou trošku, když prohlásil, že se na vládnutí, ať už to bude jednou jakkoliv, podílet nehodlá. Nejfrekventovanějším slovem v právu se na pár týdnů stala zkratka, což je v posledních letech zřejmě nová móda – po mimozešťansky vyhlížejícím „EET“ uzmulo tento primát weltmanské „džídýpíár“, ačkoliv ve skutečnosti se o „dží“ a o „ár“ jedná z praktického hlediska až v druhé řadě a rozhodující je spíše „dýpí“.

O tom bude jistě řeč ještě nejednou, a ostatně květnové pasáže legislativního plánu vlády se GDPR netýká, takže to protentokrát rovněž vynechme. Zdržme se také celkového zhodnocení toho, zda platí poučka, kterou se mi kdysi pokoušel s vážným výrazem ve tváři vštěpit jeden z tvrdých příznivců plánovitého rozvoje čehokoliv, jenž v sobě ke všemu objevil básnické střevo. „Co je pláno, to je dáno!“ pravil kategoricky, až se chtělo dodat: „Basta!“ Soudím, že se na relevanci tohoto tvrzení v souvislosti s legislativním plánem vlády podíváme za několik týdnů souhrnně – řekněme pod pracovním heslem: „co v tomto směru skutečně učinila vláda v demisi v prvním pololetí“, případně pod kratším heslem: „co v tomto směru skutečně učinila vláda v demisi“.  

Májové čtení v programu zákonodárných a jiných normotvorných aktivit vlády je skromnější než bylo to minulé, dubnové. Má pouhých sedm položek, z čehož jsou čtyři návrhy zákonů a tři návrhy nařízení vlády. Když už jsme u toho, vláda v demisi si v plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018 a výhledu legislativních prací vlády na léta 2019 až 2021, který byl schválen usnesením vlády č. 91 ze dne 7. února 2018 a je hlavním zdrojem, z něhož vycházíme, naplánovala od února včetně (to je ona „zbývající část roku 2018“) celkem 131 položek, z toho 99 návrhů zákonů (včetně dvou návrhů ústavních zákonů a 8 návrhů věcných záměrů) a 32 návrhů vládních nařízení (včetně jednoho neidentifikovaného právního předpisu).

Že by jich mělo v „prázdninových“ měsících červenci a srpnu být jako šafránu, asi nepřekvapí, ale že hlavní legislativní trnkobraní má nastat v prosinci (27 položek, tedy více než pětina celoroční úrody), přináší jisté pochybnosti. Jenže to tak v plánovitě řízeném systému často bývá: na konci roku vybudí v sobě každý aparát mimořádné síly (bůhvíproč jimi zřejmě tolik nešetří jako po celý rok) a vrhne na veřejnost cosi, co tak jako tak bude relevantní až v dalším roce. Parlament se má hned po silvestrovské kocovině co ohánět (je-li ovšem dáno, co je pláno). Na druhou stranu: dlouhodobě se domnívám, že normotvorba obecně by měla setsakramentsky ubrat na objemu a éra neslavných legislativních dostihových sezón skončit.

Jestliže jsme si před měsícem rozčlenili pro přehlednost plán do několika oblastí a z nich jako první označili skupinu plánovaných předpisů týkajících se zásadních státoprávních otázek, nutno konstatovat, že nepočítáme-li návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, nemáme v této skupině co počítat. Ve státotvorném legislativním plánování má květen podle všeho silně zaostávat za dubnem – snad proto, že se už předem počítalo s tím, že nám vše vynahradí státotvorné počínání politických sil při sestavování vlády a hlasování o důvěře. Pokud to tak skutečně bude, může leckoho napadnout, že již na počátku února vrcholný exekutivní sbor projevil obdivuhodný prognostický talent.

Potvrdí-li se tato spekulace, vyrojí se nepochybně i úvahy, zda ve všech měsících, kdy je předpokládán víceméně klid normotvorné vládní artilerie, dojde naopak v politické sféře k převratným událostem. Vice versa by pak příslib prosincové legislativní smršti (co den, to položka, vyjmeme-li z toho křesťansky vánoční svátky, svatého Mikuláše a svatého Silvestra) nasvědčoval tomu, že letošní prosinec bude politicky klidný, mírný, tiše zívající pod netknutým popraškem neposkvrněného sněhu. Naopak léto s červencovým a srpnovým normotvorným paběrkováním by ovšem mělo být horké až tropické. Vzhledem k všeobecné inklinaci k mizerné společenské úrovni akceptace ironie však žádám, aby nikdo, ani onen nově zřízený úřad pro pravdivost informací, nevnímal předchozí věty smrtelně vážně: i kdyby se nakrásně vyplnily.

Vážně to naopak vypadá v některých oblastech sféry ekonomické a sociální. V plánu jsou na květen novely zákonů o dráhách a o léčivech.

Drážní zákon je už notně letitý – byl přijat v roce 1994, čemuž také odpovídá počet přijatých novelizací, který se blíží k třicítce. Může-li ale další inovace tohoto bohulibého právního předpisu nějakým způsobem přispět k tomu, že se na našich železnicích nebudou koleje propadat o šest metrů, sotva po nich projela vlaková souprava (díky bohu za to „sotva po“), že na ně nebudou padat mosty (tam už to bohužel neplatilo), že na trati tu a tam nebudou postávat kamiony přímo v cestě rychlovlakům (hodnocení se rovněž neobejde beze slova „bohužel“), že závory napříště zadrží i spěchající automobilisty, cyklisty a chodce (nikoliv jen technicky, nýbrž jakousi autoritou, neboť ty desítky tragických případů svědčí mimo jiné o velké neúctě k právu), že vlaky budou jezdit tam, kam vedou koleje, a koleje povedou tam, kam mají jezdit vlaky, neřku-li k tomu, že se cestování po železnici Českem navrátí k vznešeným evropským tradicím, nechť se čile novelizuje. A nechť se také ajznboňákům a hlavně nám, obyčejným cestujícím, díky tomu lépe žije! 

Zákon o léčivech je sice o 13 let mladší, ale medicínská věda postupuje takovým tempem, že už jen z tohoto důvodu nikoho nepřekvapí počet novelizací právních předpisů. Spíše možná překvapí, že dosud poslední novelizace proběhla již za působení této vlády v demisi (15. února 2018 byl přijat zákon č. 36/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů /zákon o léčivech/, ve znění pozdějších předpisů). Snad je vědní pokrok v této oblasti tak prudký, že takové změny vyžaduje.

Vědním pokrokem ovšem nemám na mysli pokrok „terminologické vědy“ pěstované v evropských vynálezeckých kruzích, ze kterého potom měsíc co měsíc povinně čerpá naše legislativa další a další novelizace, což je mimochodem (a samozřejmě) i případ oné zatím poslední (únorové) novely, která se víceméně omezuje na doplnění textu tohoto znění v § 67 odst. 4: „m) vykonávat činnost v souladu s povolením k výrobě, dodržovat pravidla správné výrobní praxe pro zařízení transfuzní služby, včetně pokynů pro správnou výrobní praxi stanovených v souladu s předpisem Evropské unie o standardech a specifikacích vztahujících se k systému jakosti pro transfuzní zařízení (dále jen „pravidla správné výrobní praxe pro zařízení transfuzní služby“) a pokyny Komise; toto ustanovení se použije rovněž na transfuzní přípravky určené pouze pro vývoz.“

Pokud jde o návrh novelizace zákona o ověřování (ten předpis má ovšem komplexní název mnohem důstojnější: jmenuje se zákon o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů /zákon o ověřování/), jsem na vážkách, zda zavést novou rubriku – oblast byrokracie. Ale čert to vem, jak říkávala moje babička. Hemží se to v něm úředními razítky, jejich otisky, podpisovými vzory úředníků a všelijakými vidimacemi a legalizacemi, až si člověk připadá jako v nějakém seriálu z dob, kdy se v západních Čechách začala stáčet do lahví léčivá voda. Kdyby to byl nejzbytečnější ze všech byrokratických zákonů, co jich máme (a budeme mít), řekl bych, že žijeme ještě pořád v době vskutku osvícené. A navíc – málo platné, úředničina v éře elektroniky už dávno nejsou nějaké klotové rukávy.

K tomu si přidejte návrhy nových (či staronových) nařízení vlády o kritériích udržitelnosti biopaliv a o snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot; o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních; o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, a máte ten květnový plán kompletní.

A nezapomeňte: co je pláno, to je dáno!

O autorovi: JUDr. Karel Havlíček je zakladatelem Stálé konference českého práva, nakladatelem právnické literatury a zabývá se filozofií státu a práva.  

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4557, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);