Co je pláno, to je dáno. Na jaké legislativě pracuje vláda v demisi? Komentář Karla Havlíčka | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co je pláno, to je dáno. Na jaké legislativě pracuje vláda v demisi? Komentář Karla Havlíčka

Co je pláno, to je dáno. Na jaké legislativě pracuje vláda v demisi? Komentář Karla Havlíčka

Když jsme to před měsícem načali, musíme se k tomu vrátit. Legislativní plán vlády za poslední měsíc zůstal, jako po celý začátek roku, v demisi i s celou vládou. Ministr spravedlnosti a šéf vládní legislativní rady v jedné osobě přidal k tomu svou demisionářskou trošku, když prohlásil, že se na vládnutí, ať už to bude jednou jakkoliv, podílet nehodlá. Nejfrekventovanějším slovem v právu se na pár týdnů stala zkratka, což je v posledních letech zřejmě nová móda – po mimozešťansky vyhlížejícím „EET“ uzmulo tento primát weltmanské „džídýpíár“, ačkoliv ve skutečnosti se o „dží“ a o „ár“ jedná z praktického hlediska až v druhé řadě a rozhodující je spíše „dýpí“.

O tom bude jistě řeč ještě nejednou, a ostatně květnové pasáže legislativního plánu vlády se GDPR netýká, takže to protentokrát rovněž vynechme. Zdržme se také celkového zhodnocení toho, zda platí poučka, kterou se mi kdysi pokoušel s vážným výrazem ve tváři vštěpit jeden z tvrdých příznivců plánovitého rozvoje čehokoliv, jenž v sobě ke všemu objevil básnické střevo. „Co je pláno, to je dáno!“ pravil kategoricky, až se chtělo dodat: „Basta!“ Soudím, že se na relevanci tohoto tvrzení v souvislosti s legislativním plánem vlády podíváme za několik týdnů souhrnně – řekněme pod pracovním heslem: „co v tomto směru skutečně učinila vláda v demisi v prvním pololetí“, případně pod kratším heslem: „co v tomto směru skutečně učinila vláda v demisi“.  

Májové čtení v programu zákonodárných a jiných normotvorných aktivit vlády je skromnější než bylo to minulé, dubnové. Má pouhých sedm položek, z čehož jsou čtyři návrhy zákonů a tři návrhy nařízení vlády. Když už jsme u toho, vláda v demisi si v plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018 a výhledu legislativních prací vlády na léta 2019 až 2021, který byl schválen usnesením vlády č. 91 ze dne 7. února 2018 a je hlavním zdrojem, z něhož vycházíme, naplánovala od února včetně (to je ona „zbývající část roku 2018“) celkem 131 položek, z toho 99 návrhů zákonů (včetně dvou návrhů ústavních zákonů a 8 návrhů věcných záměrů) a 32 návrhů vládních nařízení (včetně jednoho neidentifikovaného právního předpisu).

Že by jich mělo v „prázdninových“ měsících červenci a srpnu být jako šafránu, asi nepřekvapí, ale že hlavní legislativní trnkobraní má nastat v prosinci (27 položek, tedy více než pětina celoroční úrody), přináší jisté pochybnosti. Jenže to tak v plánovitě řízeném systému často bývá: na konci roku vybudí v sobě každý aparát mimořádné síly (bůhvíproč jimi zřejmě tolik nešetří jako po celý rok) a vrhne na veřejnost cosi, co tak jako tak bude relevantní až v dalším roce. Parlament se má hned po silvestrovské kocovině co ohánět (je-li ovšem dáno, co je pláno). Na druhou stranu: dlouhodobě se domnívám, že normotvorba obecně by měla setsakramentsky ubrat na objemu a éra neslavných legislativních dostihových sezón skončit.

Jestliže jsme si před měsícem rozčlenili pro přehlednost plán do několika oblastí a z nich jako první označili skupinu plánovaných předpisů týkajících se zásadních státoprávních otázek, nutno konstatovat, že nepočítáme-li návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, nemáme v této skupině co počítat. Ve státotvorném legislativním plánování má květen podle všeho silně zaostávat za dubnem – snad proto, že se už předem počítalo s tím, že nám vše vynahradí státotvorné počínání politických sil při sestavování vlády a hlasování o důvěře. Pokud to tak skutečně bude, může leckoho napadnout, že již na počátku února vrcholný exekutivní sbor projevil obdivuhodný prognostický talent.

Potvrdí-li se tato spekulace, vyrojí se nepochybně i úvahy, zda ve všech měsících, kdy je předpokládán víceméně klid normotvorné vládní artilerie, dojde naopak v politické sféře k převratným událostem. Vice versa by pak příslib prosincové legislativní smršti (co den, to položka, vyjmeme-li z toho křesťansky vánoční svátky, svatého Mikuláše a svatého Silvestra) nasvědčoval tomu, že letošní prosinec bude politicky klidný, mírný, tiše zívající pod netknutým popraškem neposkvrněného sněhu. Naopak léto s červencovým a srpnovým normotvorným paběrkováním by ovšem mělo být horké až tropické. Vzhledem k všeobecné inklinaci k mizerné společenské úrovni akceptace ironie však žádám, aby nikdo, ani onen nově zřízený úřad pro pravdivost informací, nevnímal předchozí věty smrtelně vážně: i kdyby se nakrásně vyplnily.

Vážně to naopak vypadá v některých oblastech sféry ekonomické a sociální. V plánu jsou na květen novely zákonů o dráhách a o léčivech.

Drážní zákon je už notně letitý – byl přijat v roce 1994, čemuž také odpovídá počet přijatých novelizací, který se blíží k třicítce. Může-li ale další inovace tohoto bohulibého právního předpisu nějakým způsobem přispět k tomu, že se na našich železnicích nebudou koleje propadat o šest metrů, sotva po nich projela vlaková souprava (díky bohu za to „sotva po“), že na ně nebudou padat mosty (tam už to bohužel neplatilo), že na trati tu a tam nebudou postávat kamiony přímo v cestě rychlovlakům (hodnocení se rovněž neobejde beze slova „bohužel“), že závory napříště zadrží i spěchající automobilisty, cyklisty a chodce (nikoliv jen technicky, nýbrž jakousi autoritou, neboť ty desítky tragických případů svědčí mimo jiné o velké neúctě k právu), že vlaky budou jezdit tam, kam vedou koleje, a koleje povedou tam, kam mají jezdit vlaky, neřku-li k tomu, že se cestování po železnici Českem navrátí k vznešeným evropským tradicím, nechť se čile novelizuje. A nechť se také ajznboňákům a hlavně nám, obyčejným cestujícím, díky tomu lépe žije! 

Zákon o léčivech je sice o 13 let mladší, ale medicínská věda postupuje takovým tempem, že už jen z tohoto důvodu nikoho nepřekvapí počet novelizací právních předpisů. Spíše možná překvapí, že dosud poslední novelizace proběhla již za působení této vlády v demisi (15. února 2018 byl přijat zákon č. 36/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů /zákon o léčivech/, ve znění pozdějších předpisů). Snad je vědní pokrok v této oblasti tak prudký, že takové změny vyžaduje.

Vědním pokrokem ovšem nemám na mysli pokrok „terminologické vědy“ pěstované v evropských vynálezeckých kruzích, ze kterého potom měsíc co měsíc povinně čerpá naše legislativa další a další novelizace, což je mimochodem (a samozřejmě) i případ oné zatím poslední (únorové) novely, která se víceméně omezuje na doplnění textu tohoto znění v § 67 odst. 4: „m) vykonávat činnost v souladu s povolením k výrobě, dodržovat pravidla správné výrobní praxe pro zařízení transfuzní služby, včetně pokynů pro správnou výrobní praxi stanovených v souladu s předpisem Evropské unie o standardech a specifikacích vztahujících se k systému jakosti pro transfuzní zařízení (dále jen „pravidla správné výrobní praxe pro zařízení transfuzní služby“) a pokyny Komise; toto ustanovení se použije rovněž na transfuzní přípravky určené pouze pro vývoz.“

Pokud jde o návrh novelizace zákona o ověřování (ten předpis má ovšem komplexní název mnohem důstojnější: jmenuje se zákon o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů /zákon o ověřování/), jsem na vážkách, zda zavést novou rubriku – oblast byrokracie. Ale čert to vem, jak říkávala moje babička. Hemží se to v něm úředními razítky, jejich otisky, podpisovými vzory úředníků a všelijakými vidimacemi a legalizacemi, až si člověk připadá jako v nějakém seriálu z dob, kdy se v západních Čechách začala stáčet do lahví léčivá voda. Kdyby to byl nejzbytečnější ze všech byrokratických zákonů, co jich máme (a budeme mít), řekl bych, že žijeme ještě pořád v době vskutku osvícené. A navíc – málo platné, úředničina v éře elektroniky už dávno nejsou nějaké klotové rukávy.

K tomu si přidejte návrhy nových (či staronových) nařízení vlády o kritériích udržitelnosti biopaliv a o snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot; o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních; o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, a máte ten květnový plán kompletní.

A nezapomeňte: co je pláno, to je dáno!

O autorovi: JUDr. Karel Havlíček je zakladatelem Stálé konference českého práva, nakladatelem právnické literatury a zabývá se filozofií státu a práva.  

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.