Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co všechno musí řešit nový šéf exekutorů? Konkurenční boj, hádky kolegů i politiku

Co všechno musí řešit nový šéf exekutorů? Konkurenční boj, hádky kolegů i politiku

Profese soudních exekutorů existuje od roku 2001, reputačně ale v současnosti patrně prožívá své vůbec nejhorší období. Spory jednotlivých exekutorů i dluhová past, do které se dostává stále více lidí, situaci jen zhoršují. Nové vedení Exekutorské komory, které si tito právníci zvolí na svém brněnském sněmu 22. března, tak bude mít před sebou mnoho úkolů. Jakých? Na to se INFO.CZ zeptalo několika důležitých exekutorů.

Jako o novém prezidentovi Exekutorské komory ČR se v současnosti nejčastěji mluví o jejím stávajícím viceprezidentovi a pražském exekutorovi Vladimíru Plášilovi. Padají ale i další jména, minulý týden jsme hledání jmen nového vedení exekutorů věnovali samostatný text. Současná prezidentka komory Pavla Fučíková už znovu kandidovat nechce. Březnový volební sněm tak bude velmi napínavý.

Příští prezidium Exekutorské komory a zejména její nový prezident či prezidentka se musí postavit řadě nepříjemných úkolů. Budou muset bojovat s rozhádaností vlastního stavu, řešit otázku zavedení místní příslušnosti exekutorů a umně jednat s vedením ministersva spravedlnosti i zástupci jednotlivých politických stran. Tím ale jejich mise zdaleka neskončí.

Před volebním sněmem Exekutorské komory tak INFO.CZ požádalo řadu významných exekutorů o  zodpovězení jasné otázky: Na co by se podle vás mělo nové vedení komory zaměřit? Níže přinášíme jejich odpovědi. Padají v nich i velmi zajímavé návrhy.

Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Praze:

„Nové prezidium by mělo podle mého názoru přímo a bezprostředně navázat na započatou práci svých předchůdců. Prioritami jsou dokončení právní úpravy odpovídající formy místní příslušnosti, pokračování v řízení o podané ústavní stížnosti skupinou senátorů, věcné jednání s ministerstvem spravedlnosti, zákonodárnými sbory a všemi profesními komorami zřízenými ze zákona, především s Českou advokátní komorou a Notářskou komorou ČR, jakož i prosazování využití všech forem další činnosti soudních exekutorů, jako například plnění úkolů na základě rozhodnutí státního zástupce či soudce, doručování pro soudy, sepisování zápisů o osvědčení a stavu věci, přijímání depozit atd.” 

Jan Mlynarčík, člen prezidia Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Jablonci nad Nisou:

„V případě svého zvolení bych chtěl navázat na to, co se nám za poslední tři roky podařilo a dále pokračovat v tom, aby naše právnická profese byla respektována nejen ze strany veřejnosti, ale i politiků. Velmi často se totiž zapomíná na „divoká“ 90. léta, kdy rozsudky soudů byly jen cáry papírů a zahraniční investoři se k nám nehrnuli také proto, že nefungovalo soudnictví a zejména výkon rozhodnutí, resp. vymahatelnost práva se blížila nule.”

Petr Polanský, člen prezidia Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Liberci:

„Nové prezidium by se mělo zasadit o jedinou věc – aby se exekutoři konečně po 17 letech fungování stali váženou a respektovanou právní profesí, která nebude kvůli honbě za ziskem jednotlivců ze svých řad muset podléhat tlaku politiků usilujících o laciné body. Prostředky mohou být různé – od likvidace zbytečných (menších a středních) úřadů až po zavedení místní příslušnosti s rovnoměrným přidělováním exekucí podle zásady jeden povinný – jeden exekutor.”

Martin Tunkl, člen prezidia Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Plzni:

„Nové prezidium by podle mne mělo navázat na práci prezidia předchozího, tzn. soustředit se na priority jako řešení mnohačetných exekucí, zavedení místní příslušnosti exekutorů, vyřešení nadužívání exekucí, odstranění střetu exekučního  a insolvenčního řízení a toto více provázat. Zde je třeba spolupracovat s ministerstvem spravedlnosti, profesními komorami a dalšími odbornými subjekty. Nepochybně je třeba více zapracovat na obrazu exekutorů ve společnosti, kdy naše profese je cíleně a dlouhodobě dehonestována nejen vybranými zájmovými  skupinami, některými médii, ale bohužel i řadou politiků, kteří se takto snaží získat maximum voličů. Vymahatelnost práva je často doslova zatracována a exekutoři jsou téměř označováni jako viníci současného vysokého počtu exekucí. Naprosto neřešen pak je současný trend „žití na dluh“ a pozitivního vnímání dluhové nezodpovědnosti.”

Martin Horák, náhradník prezidia Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Táboře:

„Prezidium bude muset řešit několik oblastí. Jednak zde bude neustále zaznívat otázka místní příslušnosti exekutorů, tedy aby jeden dlužník měl jednoho exekutora. Tento sytém má většinu výhod a některé nevýhody. Je mi jasné, že to je především otázka politická a současný ministr tomuto řešení není nakloněn (i když řada jeho poradců, kterým jinak dopřává výrazného prostoru – např. pan Hůle, zavedení místní příslušnosti podporuje). Fakticky ale některé strany plánují ve sněmovně tuto novelu navrhnout (např. Piráti), a tak se o ní bude minimálně diskutovat.  Především je tento systém místní příslušnosti levnější. Pokud má u nás 151 000 dlužníků 10 a více exekucí, potom každý exekutor musí dělat tu samou práci (lustrace, výjezdy, vyřešení otázky, který exekutor je příslušný k provádění dražby…). Pokud to bude dělat jeden exekutor, tak se náklady sníží, i když ne na 1/10 (některé věci bude muset exekutor dělat u všech dlužníků – zpracování návrhů, vydávání exekučních příkazů, řešení návrhů na zastavení, odklad, vyúčtování). Pro třetí subjekty (plátci mzdy, banky…) by některé činnosti odpadly (nebude tolik dotazů, protože na jednoho dlužníka se zeptá jeden exekutor a nikoliv 10) a tím se sníží i jejich administrativní náročnost. Nejméně komfortní tento sytém bude pro věřitele, kterým by zvýšil náklady na administraci, protože již nebudou vše řešit s jedním až dvěma exekutory, ale se 150. Zde by musela přijít (minimálně pro systémové věřitele) elektronizace při podávání zprávy, co se ve spise děje + rozúčtování a vyplacení vymožených prostředků a to formou xml (datových) vět, tak jako tomu je při vydávání exekučních příkazů na Úřady práce nebo banky.  

V současné době je vedeno cca 4,5 milionu exekucí a trend je, že neustále přibývají. Administrace těchto řízení nese neustále se zvyšující náklady (jednak je jich více a více a zvyšují se i náklady na mzdy, poštovné…).  Úkolem Prezidia tedy bude, aby buď došlo k navýšení finančních prostředků (třeba aby stát to, co vybere na DPH od dlužníků v exekucích do exekučního systému zase vrátil) nebo snížení administrativní náročnosti a tedy ke zlevnění exekucí, tak, aby při stávajícím finančním modelu byl systém neustále funkční.

Prezidium by se dále mělo snažit prosadit na ministerstvu zavedení některých dalších činností, které exekutoři v jiných státech EU běžně dělají (od insolvenčních správců, přes sepisování zápisů s doložkou přímé vykonatelnosti po předexekuční inkaso pohledávek). Jednalo by se o zvýšení příjmů, ze kterých by mohla být i částečně dotována exekuční řízení (podobně, jako to mají notáři, kde v řízení o dědictví jsou odměny relativně nízké a je jim to kompenzováno dalšími činnostmi – sepisy zápisů…).”

Igor Ivanko, náhradník prezidia Exekutorské komory, soudní exekutor se sídlem v Praze:

„Nové vedení komory by se mělo zaměřit na vyřešení otázky teritoriality exekutorů, exekutorského tarifu a hlavně svou činnost uklidnit negativní nálady vůči exekutorům.”                                                       

Katerína Maisnerová, náhradnice prezidia Exekutorské komory, soudní exekutorka se sídlem v Praze:

„Nové vedení komory by se mělo zaměřit hlavně na to, kdo exekutor je, zdali je to podnikatel nebo úřední osoba, kterou kontroluje stát, jakoby by byla jeho zaměstnancem. Možná by bylo účelné, kdyby dnešní situaci stát zabezpečil na každém soudě příslušnému exekutorovi kanceláře, vytvořil mu všechny podmínky (tj. poskytl techniku, kancelářské potřeby, telefony, auta, včetně zaměstnanců, kteří by byli zaměstnanci soudu) tím pádem by se docílilo, že by mohlo ministerstvo snížit odměny exekutorů a zároveň by je stát měl zcela pod kontrolou.”

Vratislav Pospíšil, soudní exekutor se sídlem v Ústí nad Labem: 

„Za významné považuji budování korektních vztahů s ministerstvem spravedlnosti.”

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1