Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čtyři džusy jako úplatek? Trestní kauzy jsou stále absurdnější, říká advokát Jiří Matzner

Čtyři džusy jako úplatek? Trestní kauzy jsou stále absurdnější, říká advokát Jiří Matzner

Advokát Jiří Matzner řeší zajímavou trestní kauzu, kterou tento týden projednává Městský soud v Praze. Obhajuje celníka, jenž se měl dopustit přijetí úplatku ve formě čtyř džusů Cappy. Matzner považuje obžalobu za absurdní, případ ale podle něj není ojedinělý. „V poslední době sleduji trestní stíhání osob, které nakonec končí zproštěním, kdy se sám soud podivuje nad tím, jak mohla být taková obžalova podána. Chybí tam ten kritický pohled, že ne každé jednání je trestně stíhatelné,” říká Matzner v rozhovoru pro INFO.CZ.

Říkáte, že jsme svědky řady absurdních trestních kauz. Jakých například?

Třeba celý tento týden probíhá hlavní líčení v trestní kauze, v níž je stíháno 23 lidí, část z nich jsou osoby vietnamské národnosti, část z nich celníci. Jedna část této kauzy spočívá v údajně nesprávném proclívání zboží, druhá se týká údajného vyvádění peněz do zahraničí. Tato kauza trvá už pět let, aniž by se v ní něco zásadního za posledního 3,5 roku ve vztahu k mému klientovi, jímž je jeden z celníků, stalo. Můj klient se měl podle obžaloby dopustit přijímání úplatku a jediná konkrétní informace, kterou jsme schopni vyčíst z celé obžaloby je, že přebral čtyři lahvičky džusu Cappy v hodnotě 25 korun, což je bráno jako úplatek.

Vzhledem k tomu, že ve spisu jiné důkazy proti mému klientovi nejsou, jsem přesvědčen o tom, že je  nespravedlivé jednak to, že se ten případ táhne takovou dobu a jednak to, že není pohled na jeho jednání přizpůsoben reálnému dění. Když vám koupím džus a vy mi příště na oplátku koupíte kávu, nechceme se přece uplatit, jde o běžné lidské chování lidí, kteří spolu řeší pracovní věci. Navíc tam jde o kolegy ze zaměstnání. Dovozovat z toho, že došlo k přijetí úplatku, mi přijde jako neuvěřitelná konstrukce. Další celník, zastupovaný jiným advokátem, má v obžalobě zase napsáno, že přijal deštník.

V trestním zákoníku ale není hodnota úplatku stanovena, skutečně tak může jít i o maličkost a při splnění podmínek jde o trestné jednání…

Pamatuji si případ ze začátku své kariéry, kde byla za úplatek považována káva a víno. Ty ale byly předávány s cílem získat nějakou výhodu. Tady ze všech okolností plyne, že se jednalo o jakousi slušnost. Když přinesete někomu, kdo vám vyřizoval určitou záležitost, květinu, jedná se o úplatek? Mně to přijde jako poděkování, ne jako ovlivňování. Zákon sice říká, že úplatek nemusí mít nějakou danou či významnou hodnotu, musí být ale spojen se snahou o získání výhody a podobně. Tady se ale nic takového neobjevilo.

O tomto případu tedy rozhodne soud. Je podobné trestní stíhání ojedinělé, nebo k nim, soudě z vaší praxe, dochází častěji?

Říkám tomu syndrom rybáře. Rybář hodí síť a chce chytit velké ryby, ale tím, jak je síť velká, chytne i kolem plavoucí rybičky, které si jen tak plavou kolem a bohužel mají tu smůlu, že jsou blízko a dostanou se do té sítě a ta je nabere taky.

Bohužel musím říct, že v poslední době sleduji trestní stíhání osob, které nakonec končí zproštěním, kdy se sám soud podivuje nad tím, jak mohla být taková obžaloba podána. Chybí tam ten kritický pohled, že ne každé jednání je trestně stíhatelné. Pořád ještě věřím, že jde o důsledek velikosti samotné kauzy a ne o cíl orgánů činných v trestním řízení. Kdyby to mělo být obráceně, znamenalo by to, že to nikdo kriticky nehodnotí a kdokoliv byl blízko podpisu určité smlouvy nebo pracoval v daném podniku, se musel nepochybně na dané trestné činnosti podílet.

Máte i další takové konkrétní kauzy?

Ano, například sekretářka se měla podílet na trestné činnosti generálního ředitele. Šlo přitom o to, že na pokyn svého nadřízeného odesílala e-maily, neměla ale informace, o co v jednotlivých věcech jde. Vykonat pokyn nadřízeného je přece běžná a právem aprobovaná věc, dokonce kdyby to neudělala, zaměstnavatel ji vyhodí. Soud ji nakonec zcela očistil.

Neklade ale na policii a státní zástupce požadavky na stíhání ve všech těchto případech trestní řád? Často tak své postupy sami zdůvodňují.

Myslím, že ne. Jedna ze základních zásad trestního práva zní, že v pochybnostech se má vždy rozhodnout ve prospěch podezřelého. A ty pochybnosti se přece objevují od začátku. Státní zástupci podle mě používají klišé, když říkají, že jsou ovládání zásadou obžalovací a pokud existují indicie nasvědčující tomu, že mohl být spáchán trestný čin, jsou povinni podat obžalobu. Myslím, že to tak není.

Státní zástupce je vzdělaný profesionál a člověk velmi erudovaný v oblasti trestního práva. Jeho zkušenosti by měly odpovídat tomu, aby byl schopen vyhodnotit naplnění znaků trestného činu. Jde například o společenskou nebezpečnost a okolnosti daného případu. Toto chybí. Dnes to je spíš tak, že čím více obviněných existuje, tím je to zajímavější kauza a tím je zajímavější v ní pokračovat. Nemyslím si ale, že je to dobře.

Je ta situace podle vašich zkušeností horší než třeba před pěti nebo deseti lety?

Mohu-li to hodnotit z věcí, v nichž se pohybuji, přijde mi, že ano. Nechci používat to, co řekl premiér a prezident, ale pakliže to říkají dva nejvyšší ústavní představitelé… Tedy že trestní stíhání se dá objednat. Tak kde je ta míra? Že se objednává jenom proti těm zlým, nebo proti těm, kteří se něčeho dopustili? Pokud je to pravda, jde o nástroj, který je využíván v rámci konkurenčního boje a je to nejlacinější nástroj, který můžete zvolit. Nic vás nestojí, vše udělají státní orgány. I když pokud se dá objednat, asi za to někdo umí i zaplatit. To, že po pěti nebo sedmi letech soudy rozhodnou o zproštění obžaloby, znamená naprostou devastaci rodinného, kariérního i společenského života.  Kde je ta hranice, že nás osobně se to netýká? Tuto jistotu nemáme nikdo a nikdy, o to je to nejhorší.

Proti slovům premiéra i prezidenta se opakovaně ohradila jak policie, tak státní zastupitelství. Podle některých hlasů se však dá za zlom v dosavadních pravidlech trestního stíhání označit zásah na Úřadu vlády v roce 2013, souhlasíte s tímto tvrzením? Do této kauzy jste také zapojen, obhajujete jednoho z obžalovaných v kauze Vojenského zpravodajství.

Je to ten moment, který, s ohledem na další postup soudů, za takový zlom považuji. Stalo se tak za pomoci médií a veřejně deklarovaných postupů ve formě tiskových prohlášení a tiskových konferencí, odvysílání záběrů z prohlídek bytů a ze zatýkání v zásadě v přímém přenosu. Od té doby se táhnou tyto případy, ať již ty, které byly odloženy, nebo ty, které dodnes nejsou rozsouzeny. Informace o desítkách kilogramů zlata a zajištěných desítkách milionů korun se nakonec nepotvrdily. A dejme si to do kontextu. Prezident poté jmenoval úřednickou vládu a v zásadě se zcela zásadně proměnilo politické směřování této země. Zcela zásadně se změnil pohled na politiku jako takovou. Vyhrává nepolitik, který nemá politickou stranu, do té doby šlo o soutěž politických stran.

Pojďme ale k praktickým souvislostem, které možná čtenáři příliš neznají. Stíhání si platí advokáta sami, lze se ale k těmto penězům opět dostat, když je soud nakonec očistí?

Každá stíhaná osoba, pokud neprokáže naprostou nemajetnost, si musí advokáta platit sama. Naprostá nemajetnost znamená, že ten člověk nemá nic, je v zásadě na dávkách, nevlastní byt či auto. Tito lidé mají nárok na takzvaného obhájce ex offo, kterého platíme všichni z daní, jde o náklady státu.

V ostatních případech, tam, kde má daný člověk funkční zázemí třeba ve své vlastní rodině, je odkázaný na to, že si musí sám zvolit obhájce. Na to má někdy hodiny, jindy tři dny, jinak mu je přidělen. I toho musí ve výsledku platit, pokud není nemajetný. Je to další faktor zvyšující stres toho člověka, často se nepohybuje v právních kruzích, advokáty nezná, neví, jak je najít. A všichni advokáti svou činnost samozřejmě vykonávají za peníze, stíhaný tak musí zvážit, jaké prostředky může vynaložit.

Ve chvíli, kdy je člověk očištěn, má právo obrátit se na stát a chtít náhradu škody. Ta, která je vyčíslená fakturami advokáta, je relativně jasná. Podle mé zkušenosti tam bývá problém hlavně s  časem. Žaloba se podává k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, podle sídla ministerstva spravedlnosti. Těchto žalob je obrovské množství a než je soud projedná, klient čeká. Nikdo mu nevyplatí žádnou zálohu. Z mé zkušenosti trvá dva až tři roky, než se tato žaloba vůbec začne projednávat.

Pak je tam ještě osobní rozměr, spočívající v rozpadu rodiny, ztrátě kariéry či postavení, kde soudy rozhodují velmi zdrženlivě. Za průtahy řízení jsou dnes přiznávány náhrady, ale za ty zmíněné ztráty jde o poměrnou chabou náplast. Pokud je už nějaká přiznána, tak velmi nízká.

Tato pravidla tedy podle vás nejsou nastavena zcela optimálně? Je potřeba jejich reforma?

Stát by měl převzít odpovědnost také za následky jednání orgánů činných v trestním řízení. V tom, koho a jak stíhat by měla panovat i určitá zdrženlivost. V mých konkrétních případech se nebavíme o měsících, ale o mnoha letech, kterými musí ti lidé projít. Přípravné řízení trvá velmi dlouho a nikdo se o osud tohoto člověka nezajímá. Politici se dnes zaklínají tím, že nikdo není vinen, dokud není rozhodnuto o vině pravomocným rozhodnutím soudu, s čímž naprosto souhlasím. Je to však třeba aplikovat na běžné lidi. Jak jsem uvedl, výklad, že se sekretářka ředitele musela podílet na jeho trestné činnosti, protože seděla vedle něj v kanceláři, mi přijde absurdní a za hranou.

Dá se přece jen najít na těchto věcech něco, co vybízí k optimismu?

V posledních letech se setkávám s velmi chytrými soudci a soudkyněmi. Nenechali se zmást celospolečenskou poptávkou a jsou schopni velmi logicky a věcně právo vyložit tak, že nejde proti svému smyslu. Vidí a posuzují věci v kontextu a nikoliv izolovaně. A to mě naplňuje optimismem. Těchto lidí je stále více. Souvisí to i s věkem, neplatí ale přímá úměra, že čím mladší, tím lepší. Setkávám se s lidmi, kteří rozhodují velmi rychle a schopně a nejsou jen strojovými aplikači práva. Vidí člověka, ne číslo jednací.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1